Testy aut, jsou jako aféry se ženami. Můžete se zamilovat, můžete si užít, nikdy ovšem pořádně nezjistíte, jaký by byl společný život. Dva týdny, které jsem strávil s testovaným kusem se nezdají o mnoho víc, ale ten týden navíc byl právě tolik významný, abych dokázal odpustit maličkosti a objevit zázraky. S Jazzem jsem se nesetkal poprvé, vrcholný Crosstar jsem už testoval, jeho kvality tedy už znám. O to více jsem se těšil, co objevím nového.
MALÉ VELKÉ MPV
Alfou a omegou hudební Hondy je prostor. Design evokuje malé praktické MPV, zatímco předchozí generace hrály více na sportovní notu. Usedlý vzhled někomu může připadat nudný, ve mě však evokuje inteligenci a houževnatost svých nových majitelů. V jednoduchosti je síla. Kdo se sebou není smířený, kdo si potřebuje něco dokazovat, stejně vždy zamíří do autosalonu německých automobilek. Tmavá metalíza testovaného kusu jen podtrhuje jemnou krásu, přitom působí honosně.
Je až s podivem, jak rozdílné osobnosti vzejdou, ze dvou téměř identických vozů. Oplastovaný Crosstar mi přišel stran vzhledu trochu hravější. Jedno je jisté – design nové Hondy bude stárnout velmi pomalu!
JING A JANG V ZENOVÉM KLIDU
Dominantou interiéru není jako u jiných vozů palubní deska, nedej bože obří obrazovka infotainmentu. Dominantou jsou ohromné a praktické držáky na pití. Na každé straně palubní desky je jeden, každý hluboký a hezky po ruce, brilantní! Tématem interiéru je opět prostor. Hlavně pocitově je tu mnohem více místa, než bych u tak malého autíčka čekal. Hluboká palubní deska, s tenkými A sloupky, vzorný výhled s bohatým prosklením. Dojem prostoru ještě umocňuje světlé čalounění. Skoro by se zdálo, že je Jazz větší uvnitř, než zvenku.
Příjemná atmosféra klidu vám dá zapomenout na trable všedního dne, hlavně na shon. Najednou zjistíte, že není kam spěchat, i když vám nejspíš uletí letadlo. V Jazzu přestane spěchat i milovník death metalu. Vynikající je kvalita. Počínaje slícováním plastů, přes potahy optimálně tvrdých sedaček, až po velejemný display infotainmentu. Vše je krásně sladěno. Infotainment mě mimochodem mile překvapil svou „úplně stejně zenovou“ jednoduchostí, bez zbytečností, rovněž kvalita hudební reprodukce je na nadstandartní úrovni.
Poslední naprosto skvělou vychytávkou, kterou nesmím zapomenout, jsou ikonické Magic Seats. Přišly už s první generací vozu. Divím se, že je neadoptovalo více výrobců. Zadní sedadla jsou tak nejen sklopná a dělená, dají se totiž zvednout i sedáky. Můžete tak převážet bezpečně věci nestandartních rozměrů. Vezl jsem třeba televizi, nebo zadní dveře na Fiat 127, přičemž v kufru zbylo spousty místa na basy hipsterských limonád a BIO vajíčka. V nouzi se dají Magic seats poskládat i do „lůžkové úpravy“, vhodné je to však spíše pro páry snažící se o početí, než na plnohodnotné spaní.
ZEMSKÝ SEN POD KAPOTOU
V nejnovějším vtělení tohoto hudebního žánru si už nemůžete koupit čistě benzínové provedení, už vůbec ne s manuální převodovkou. Proč je to trochu škoda si povíme později, teď se pojďme zaměřit na jednotku pohonu. Druhý testovací týden byl obzvláště důležitý pro vstřebání křivdy s manuálem a sžití se s CVT převodovkou. To je ta s proměnným převodem, nemá tedy žádné stupně.
Hybridní systém, kterému u Hondy říkají Earth ̶F̶a̶r̶t̶ Dream se primárně skládá ze zážehového čtyřválce o výkonu 98 koní a elektromotoru, který přidává dalších 11. Celkových 109 koní se kroutí na maximální hodnotě 253 Nm. Systém pak funguje jako „klasický hybrid“ – tedy podobně jako u Toyoty Prius. Baterie má kapacitu 0,78 kWh, což přeloženo do reálného světa, jsou tak 3km čistě elektrické jízdy a skutečně to funguje. Briskní reakce na sešlápnutí plynového pedálu umožní vystřelit rychle od semaforu, pokud pak budete pedál ještě chvilku jen lechtat, benzínový motor se přidá teprve až dojde šťáva bateriím.
Hraju tuhle „hru“ docela rád, když už tu není spojkový pedál. Nabrat co nejvíce energie rekuperací a pak se snažit co nejvíce ujet „čistě“. Občas se přistihnu, jak to podvědomě dělám u svého Oldsmobilu z roku 1985. Díky slušnému kroutícímu momentu na mě malý hybrid působil jako větší silák, než by naznačovala čísla. Nejlépe se Jazz cítí v městské aglomeraci, ale neztratí se ani mimo ni.
Cesta z města je pohádka o lineárnosti. Lineární. Taková je gradace nevelkého výkonu, pokud nemáte závodnické sklony. Vše je pozvolné, jemné, až kolébavé. Jezdit běžnými rychlostmi je velmi snadné, navíc úsporné. Tak bude jezdit asi většina majitelů. Na dálnici je pak ještě tak 140 km/h komfortních, více už vytočený motor moc hučí. Spotřeba během testu byla 4,7 L/100km ve městě, mimo město 4,9 a na dálnici jsem se dostal na 5,4.
V DUCHU STÁLE PRAVÁ HONDA
Co se ale stane, když chceme jet rychle, nebo ostře?
Všechny generace Hondy Jazz jsou proslulé svými zábavnými a hravými podvozky. Náš poslední model sice trochu přibral, Hondí geny se v něm však nezapřou. Odmyslete si CVT a chovejte se k Jazzu jako k Civicu Type-R. Řízení je přímé a citlivé, odpružení mírně tvrdší. Motor je točivý VTEC, otáčky jsou přesně to, co chce. Vytočit, rekuperovat, zase vytočit, tak pořád dokola. Výkonovou špičku by jste hledali marně, můžete si ale užít nebývalou svižnost.
Opět připomínám, odmyslete si CVT, vůbec neřešte, že motor hučí, ukažte mu kdo je pánem, vytočte ho k šesti tisícům otáček a tam ho držte (to znamená nešlapat úplně podlahu), budou se dít věci. Není to žádný závodnický „vodvar“ jako ve formuli jedna, přesto jde o zcela opačný pocit, než třeba z Priusu, který za všech okolností působí mrtvě, mdle a udušeně. Na poměry hybridů, vůbec malých aut je to setsakramenstsky dobrý zážitek, podvozek toho taky zvládne dost, byť nedotáčivosti tu není málo. Sečteno a podtrženo, jízdný výkony i vlastnosti dělají čest japonské tradici značky Honda a viděl bych to jako velkou konkurenční výhodu proti jiným městským postrkům.
TRVALÉ HODNOTY
Hondu si většinou nikdo nekupuje na dva roky. Kdepak, chceme s ní co nejdéle a věříme ji, že vydrží. Nový Jazz je na poměry malých vozů sice trochu dražší, ale rozhodně má co nabídnout, navíc vám vydrží minimálně dalších 20 let a i kdyby méně, dobře si drží cenu jako ojetina. Pardon, odvolávám, že je drahý. Za základní cenu 499 900,- sice dostanete plechová kola, ale třeba LED světlomety, vyhřívaná sedadla, nebo adaptivní tempomat jsou součástí i nejnižší výbavy! Pokud bych chtěl podobně výkonný, jen o něco menší vůz s automatem od nejmenovaného domácího výrobce, vyšel by minimálně na 430k téměř bez výbavy… Stojí za zamyšlení, myslet do budoucna. Vůbec přemýšlet, myslet, počítat, to my Češi moc neumíme…
Za své peníze dostanete kvalitní velké malé MPV, lék na stres a v neposlední řadě slušnou zábavu. Ani ten manuál mi nakonec vlastně nechyběl… PS: Zrovna probíhá akce, v níž získáte na nový Jazz slevu 15-30 tisíc kč! ( Ceník zde )
Základní cena: 484 900,- (Comfort, akční cena)
Základní cena testované verze: 539 900,- (Executive, akční cena)
Foto: Autor
