Celá, více než stoletá historie automobilismu je přímo protkána osudy více či méně slavných značek. Některé si své místo na Slunci vybudovaly tak pevně, že s nimi žádná krize nedokázala zatočit. Byly však také automobilky, které se jednoho dne zrodily, aby po pár letech opět upadly do zapomnění. Jedním takových výrobcem je například francouzský Amilcar, jež produkoval své vozy v letech 1921-1939.
Za vznikem automobilky Societé Nouvelle pour l Automobile Amilcar, jak zní celý její název, stojí pánové Emil Akar se svým přítelem Josefem Lamym, jenž v roce 1919 koupili skomírající automobilku Le Zébre. Tento tah se ukázal jako velice prospěšným, neboť nedošlo pouze ke změně nápisu na zdech továrny, ale také k přesunu zaměstnanců v čele s mechaniky Julem Salomonem a Edmontem Moytem, kteří v následujících letech stáli za všemi úspěchy Amilcaru.
Prvním vyrobeným modelem pod taktovkou Amilcaru byl model CC se čtyřválcovou pohonnou jednotkou o zdvihovém objemu 908 kubických centimetrů o výkonu 18 koní, jež z výrobní linky sjel na podzim roku 1921. CC zaznamenal poměrně slušný úspěch a záhy se začalo vyrábět až 5 kusů denně. O další rok později byl představen model CS, jež začal naplňovat sportovní ambice automobilky a začal se zúčastňovat většiny sportovních akcí v zemi. Skvěle na něj navázal model CGS Gran Sport s brzdami na všech kolech se čtyřválcovým motorem o výkonu 30 koní s maximální rychlostí 116 km/h. Jen v roce 1924 získal CGS a jeho variace celkově 102 prvních míst. O tři roky později se představil typ CE s přeplňovaným šestiválcem s rozvodem DOHC a zdvihovým objemem 1,11 litrů s výkonem 75 koní a maximální rychlostí rovných 200km/h, jež vyhrál Rallye Monte Carlo a v Le Mans obsadil 3. a 4. místo.
30. léta bohužel znamenaly pro automobilku Amilcar těžké časy. Úspěch nezaznamenal model Pégase určený pro čtyři cestující s výkonem 58 koní a maximální rychlostí 125km v hodině. Společnost se musela vzhledem k velmi nízkým prodejním číslům zbavit většiny svých hmotných statků a k ničemu nepomohlo ani sloučení s firmou Hotchkiss, přestože díky této spolupráci vznikl pokrokový model AB 38 Compound, který disponoval čtyřválcem o objemu 1,185 litrů s výkonem 33 koní, rámem z lehkých slitin a nezávislým zavěšením všech kol. Vyrobeno bylo pouhých 1000 kusů, než došlo k ukončení produkce z důvodu vypuknutí Druhé světové války. Po válce již výroba nebyla obnovena a na kdysi veliké sportovní úspěchy začal usedat prach.
A to až do poloviny 80.let, kdy rakouský veterénista Reinhard List objevil v jednom malém belgickém městečku skladiště náhradních dílů, mezi kterými se nacházely pozůstatky neobvyklého závodního vozu postaveného v roce 1934 v počtu pouhých třech exemplářů, které se ve stejném roce zúčastnily slavného vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans. Vozidlo disponovalo malým motorem o zdvihovém objemu 1,15 litrů s výkonem 74 kW při váze pouhých 450 kilogramů. Díky Reinhardu Listovi můžeme dodnes tento unikát stále spatřit na veteránských akcích.
