Dle propagačního materiálu, je to motocykl stvořený pro radost a požitek z jízdy. Je to opravdu tak? Nebyla jiná možnost, než si stroj vypůjčit a otestovat. A tady je výsledek, o kterém už nyní můžeme říci, že příjemně překvapil.
Na první pohled vypadá skvěle
No na první pohled se tahle motorka moc neliší od svých sester o obsahu 750 a 1200. Vlastně krom displeje jsem ani nepostřehl žádný výraznější rozdíl v porovnání s dvanáctistovkou. Ale proč také měnit něco co je vlastně dost povedené. Design tohoto Supermotardu byl povedený už před léty, kdy značka Aprilia přišla na trh se zmíněnými předchůdkyněmi. Kapotování vlastně ani žádné moc není. Není ani potřeba.
Na předku decentní prsíčka, na která se jen tak tak vejde nápis Dorsoduro. Opravdu moc nezakrývají, a možná naschvál, protože pod nimi je nádherný příhradový ocelový rám, červeně lakovaný. Ten je napojen na hliníkové ploché pláty rámu spojené vysokopevnostními šrouby. Ve stejné barvě jsou i obě hlavy dvouválcového motoru. Na řídítkách malá přístrojová kaplička, ve které je umístěn barevný a graficky dobře zpracovaný TFT display. Na něm jsou nejnutnější informace o nastavení stroje, hodiny, otáčkoměr zařazený rychlostní stupeň atd.
Celkem mile mne překvapilo, že se display podbarvuje podle intenzity světla, pro to zůstal pořád celkem bez problémů čitelný. V zadní části pod sedlem jsou plasty, které částečně zakrývají tlumič výfuku schovaný pod sedlem. Pod motorem klín. To jest z kapot vše, tedy samozřejmě až na kryty rukou na řídítkách, které jsou poměrně praktické, když před vámi jede podobně smýšlející kolega a čas od času odlétne nějaký ten kamínek.
Výkon, který dokáže uspokojit
Co se ale citelně změnilo oproti motoru Aprilia ,,V-twin´´ 750cm3, ze kterého nová devítistovka vychází, je výkon, potažmo točivý moment. Nebudeme se úplně pouštět do tabulkového rozepisování hodnot z katalogu, ale oproti 750 která má 82 N.m při 4500 min-1, má 9stovka 90 N.m při 6500 min-1. Motor má plně elektronické ovládání škrticí klapky, které mimo jiné nabízí několik možností nastavení palivových map, jako například Rain nebo Sport. Z elektronických systémů pak dále protiprokluzový systém se třemi úrovněmi nastavení citlivosti, nebo úplnou deaktivací. Systém ABS je samozřejmostí, ten lze deaktivovat pouze u stojícího motocyklu.
Tlumiče brzdy a kola, tak tady se opět událo něco nového. Přední nastavitelná vidlice je o 450g lehčí než u 750. Nová tří paprsková kola také zhubla o 2 kg na jednom. Hliníková kyvná vidlice je osazena bočním tlumičem.
Celé toto brzdí čtyřpístkové třmeny a dva přední plovoucí kotouče o průměru 320 mm, zadní jednopístkový třmen svírá kotouč o průměru 240mm. Musím říci, že podvozek a brzdy mně bavily hodně. Brzdy jsou dobře čitelné a dobře dávkovatelné, rám a podvozek dostatečně tuhý a nastavený poměrně dobře.
Jízda, to je zážitek
K vlastní jízdě: Měl jsem tu možnost svézt se na dálnici, tak i v horských silničkách. Ta první varianta, musím říct, nic moc. Na tohle Dorso úplně není, i když dokážu si představit, že se zblázním, naložím bagáž a pojedu do Chorvatska k moři, ale jedním dechem, a tu cestu si moc neužiju. Tahle motorka je stavěná na trochu něco jiného, je poměrně tvrdá a sedlo dost úzké, což není závada je to prostě Supermotard.
Něco jiného jsou zatáčky, to je prostě pecka a na tohle ta motorka je stavěná, tady to je to pravé. Když jsem po pár prvních průjezdech zatáčkou nastavil palivovou mapu Sport, vypnul ABS a kontrolu trakce, pak to začalo být celkem zajímavé. Motorka vás tak nějak nutí jet agresivně, a je potřeba se hodně hlídat, aby člověk nesklouznul k nějaké zběsilosti. Motor úplně vybízí ,,nakopat´´ tam po sobě první tři rychlostní stupně a potom do vracečky zase rychle podřadit, až na jedničku. To je to, co tahle mašinka chce. Mimochodem při podřazení si výfuky krásně ,,prdí´´ a celkově zvuk motoru je také moc pěkný. K náklonům do zatáček není potřeba nijak zvlášť motorku přemlouvat, vše jde celkem nenuceně a lehce. Dávkování plynu je plynulé a v kombinaci s excelentní přední brzdou jde jet opravdu hodně zostra.
Rychlostní stupně jsou odstupňovány dobře, motorka se ochotně zvedá na zadní snad i na trojku. Ale na druhou stranu, při klidné jízdě a zapnutých asistentech, není potřeba mít z Dorsa nějaký přehnaný respekt. Není to zase nijaká krvelačná bestie, která vás chce za každou cenu zabít. Je to spíš taková temperamentní Italka, která vás ráda povozí, ale dokáže vám taky pořádně naježit chlupy na zádech. Každopádně je i po letech krásná, s touto povedenou motorizací a mnoha inovativními prvky zase na vrcholu v daném segmentu. Jízdní vlastnosti jsou alespoň za mne lepší, než u starších sester.
Spotřeba běžná, ale…
Pouze dvě věci mně nevyhovovali, a to přední světlo, které mohlo projít v dnešní LED době inovací, a konkrétně u modelu který jsem měl možnost testovat, svítilo od začátku dost nahoru. Večer na semaforu jsem byl taktně osloven řidičem auta, že mám zapnuty dálkové… Neměl jsem.
Druhá věc je nádrž, na tu jsem byl upozorněn už v salonu při vyzvednutí, je fakt strašně malá. Spotřeba je normální, ale za necelý týden jsem tankoval v průměru dvakrát za den. To ta zmíněná cesta do Chorvatska by probíhala od pumpy k pumpě. Ale zase na dvouhodinové vyblbnutí za barákem na okreskách plně stačí. A s ohledem na váhu a design je tato velikost celkem pochopitelná.
Rozhodně má co nabídnout
Závěrem, i když by se na první pohled mohlo zdát, že Aprilia nijak neupravovala a nemodernizovala, Dorsoduro 900 je povedeným krokem kupředu a věřím, že má předpoklady k dobré budoucnosti. Každá jízda na stroji byla zážitek a ukázala, co všechno tato Italka dokáže, a jak se vám umí přizpůsobit podle toho, na co zrovna máte náladu.
Zdroj: Autorský text Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora
