Steve Hayward z kanadského Ontaria se zbláznil do aut v dětství, jako každý správný petrolhead. Nejspíš za to mohla sbírka angličánků Dinky jeho otce, se kterou si jako kluk hrál. Auta maloval a i o noch četl, byl jimi zkrátka posedlý. Až se jeho otec rozhodl, že si spolu pořídí a zrenovují MGB z roku 1969. Ještě než renovací dokončili, rozhodl se jeho otec, že dalším autem bude tradiční Mini. To totiž kdysi sám vlastnil jak ve Spojeném království, tak později v Kanadě. Nakonec Steve objevil inzerát na Austin Mini z roku 1969, který měl mechanické části již zrenovované. Později se rozhodli vůz koupit.
Během loňského roku měl vůz nově zrenovovaný interiér se zakázkovým čalouněním, které vyrobili v Torontu. Po důkladné prohlídce laku bylo rozhodnuto i o kompletním přestříkání. Oranžová barva Crush Orange není z britského vzorníku, ale možná jí poznávají majitelé Jeepu Wrangler. Původně se Steveovi a jeho otci nelíbila, ale velmi rychle si jí oblíbili. Během renovací byl původní motor vyměněn za agregát 1275 ccm z Austinu America, takže označení Cooper už není tak zcestné. K tomu nová desetipalcová kola a větší brzdy. To jen umocňuje silnou stránku vozů Mini – průjezdy zatáček.
Díky společnému renovování si Steve vytvořil s otcem silné pouto. Čas který spolu strávili v garáži a na silnici se nedá ničím nahradit. Navíc se i Steveovo dvouletý syn velmi rád batolí v garáži. A vypadá to, že s ještě větším zaujetím, než kdysi Steve. Takže celé tři generace jsou poblázněné do jednoho malého britského vozítka.
Zdroj: Petrolicious
