Dnešní auta jsou prošpikovaná moderními technologiemi. Některá z nich už nejenom sama zaparkují, ale dokonce mohou z parkovacího místa i sama přijet k řidiči. Cena takových aut však převyšuje možnosti většiny lidí, a tak se raději podíváme na něco, čím může disponovat auto běžné. Jsou to parkovací senzory. Mají své výhody, ale nelze je používat bezhlavě.
Falešná hlášení jsou běžná
Parkovací senzory fungují celkem jednoduše. Snaží se detekovat překážky, o kterých se řidič dozví pomocí akustického signálu v kabině. Ne všechna hlášení je ale třeba brát v potaz. Některá z nich mohou být falešná. Typickým příkladem bývá vyšší obrubník, který senzor detekuje jako překážku, i když nárazníku auta dosahovat nebude. Známým problémem je ale i mírný travnatý porost, který je též zodpovědný za falešná hlášení.
Senzor neví, kam chcete jet
Dalším problémem, který může nastat, je upozorňování na překážku ve chvíli, kdy nemáte sebemenší šanci do ní narazit. Typicky k tomu může dojít při couvání mezi dvě auta. Ve chvíli, kdy se obtáčíte kolem jednoho, senzor zaznamená přední část stojícího vozu a začne upozorňovat na překážku. Poloha vašeho auta je však taková, že při kontinuálním couvání nemáte šanci o vůz bez výrazného natočení kol opačným směrem zavadit. Přesto se mnozí vyděsí a jednoduchý manévr několikrát opakují.
Jak jsem daleko?
Jednotlivé tóny nebo intenzita pípání senzorů může pomoci s určením, jak daleko jsme od překážky. Ale jenom za předpokladu, že víme, kdy se tón mění. Je souvislý kontinuální tón upozorněním na to, že jsme od překážky centimetry, nebo desítky centimetrů? Právě proto je dobré si vždy s novým vozem vyzkoušet, na jakou vzdálenost dané senzory upozorní a jak. Poté lze snadno odhadnout, kolik místa za vozem nebo před vozem ještě je. Tím lze eliminovat jak náraz do překážky, tak parkování zbytečně daleko před ní.
Zdroj: https://blog.getmyparking.com/2018/12/17/parking-sensors-advantages-and-drawbacks/
