Během těch několika jízd v autoškole se doopravdy řídit nikdo nenaučí. K osvojení si této dovednosti je třeba najet několik tisíc kilometrů mimo město. A v městském provozu, který může být opravdu nepřehledný a komplikovaný, je třeba získávat zkušenosti dlouhé měsíce, než se řidič stane natolik zkušeným, aby neohrožoval sebe i ostatní. Kromě zkušeností je při řízení ve městě navíc třeba vysoká koncentrace a dostatek energie. I tak však Češi dělají řadu chyb.
Tramvaje
Velkým strašákem mnoha řidičů jsou tramvaje. Ne každý s nimi má dostatek zkušeností, tramvaje totiž v České republice jezdí jen v osmi, respektive deseti městech. Je třeba si uvědomit, že tramvaj má jakožto velké a těžké kolejové vozidlo dlouhou brzdnou dráhu a jen minimum možností, jak se vyhnout případnému střetu. Tramvaje také mají za určitých okolností přednost, jindy má ale přednost řidič osobního auta.
Pokud jede tramvaj po hlavní a odbočuje z ní, má přednost před vozidly, která jedou po stejné silnici či ulici, ale pokračují rovně. Přitom však tramvaj musí dát přednost vozidlům jedoucím v protisměru. Ale aby to nebylo tak jednoduché, na většině křižovatek s tramvajemi jsou semafory. Řidiči, kteří mají zelenou, mají často sklon nedávat přednost tramvaji, která ji však i na takové křižovatce má podle výše popsaného pravidla.
Nezvládnuté zipování
I v zahraničí jsou čeští řidiči známí svou nedisciplinovaností, pokud jde o takzvané zipování nebo popojíždění v kolonách. Zatímco v koloně máme sklon měnit jízdní pruhy, přestože dobrým zvykem je držet se toho svého, dokud se situace nezlepší, při zipování se naopak snažíme sjíždění ostatních řidičů do našeho pruhu zabránit. Nepsané pravidlo, které ostatně dalo zipování jméno, přitom říká, že auta by se do jediného průjezdného pruhu měla řadit systematicky a férově na přeskáčku tak, aby se celá kolona pohybovala stejnoměrně.
