Citroën DS

Citroën DS se poprvé představil v roce 1955 na autosalonu v Paříži, kde způsobil malou „revoluci“ v automobilovém světě. „Déesko“ bylo nástupcem modelu Traction Avant, který pro změnu způsobil revoluci v podobě prvního sériově vyráběného modelu s náhonem na přední kola. Traction Avant vyjel v roce 1934 a za jeho vznikem a vývojem stáli pánové Flaminio Bertoni (designér) a André Lefèvbre (konstruktér), kteří poté pracovali na jeho nástupci. Vývoj ale přerušila válka, a tak delší dobu trvalo, než se opět rozběhly přípravy nového modelu. Mělo se jednat o nový automobil s náhonem na přední kola, měl mít aerodynamickou karosérii a moderní konstrukci podvozku. Tyto požadavky byly bezezbytku naplněny a „déesko“ vzbudilo při své premiéře úžas celé motoristické veřejnosti.

Na první pohled všechny zaujalo svou nadčasovou, až futuristickou karosérií, která byla perfektně aerodynamicky navržena, což dokládá i hodnota součinitele odporu vzduchu jen 0,38 (později 0,34). Není divu, že s filmovým “déeskem” Fantomas bez problému vzlétnul☺. Karoserie byla účelně zkonstruována s ohledem na snadný servis. Základem byl ocelový rám, ke kterému byly jednotlivé vnější díly – panely – přišroubovány. Navíc se uplatnily moderní materiály, například střecha byla plastová a kapota z hliníkové slitiny. Designem byl model DS skutečně převratným. Žádná maska chladiče, světla elegantně integrovaná do karoserie, bezrámová okna, zadní směrovky umístěny v linii se střešní lištou, zaoblené čelní sklo a chytře řešený sklon zadního skla tak, aby se příliš neznečišťovalo. Dlouhý rozvor a dobrý prostup světla díky velké zasklené ploše a úzkým sloupkům dodává vyváženosti auta. K čtyřdveřovému sedanu přibyla v roce 1958 verze kombi (označený ve Francii Break) a v roce 1961 navíc i dvoudveřový čtyřmístný kabriolet.

Interiér byl komfortní a nabízel velkou dávku prostoru. Prostor pro cestující na zadních sedadlech je i na dnešní poměry velký, navíc sedadla byla dostatečně dimenzovaná a čalounění bylo z kvalitních materiálů. Palubní deska měla moderní vzhled, jehož doménou  je originální jednoramenný volant. Také zpětné zrcátko umístěné na palubní desce bylo nepříliš obvyklým řešením.

Modernímu vzhledu sekundoval technicky špičkový a nadčasový podvozek. Všechna kola byla nezávisle zavěšena na plošinovém rámu (auto mělo rovnou podlahu), přičemž každé kolo mělo hydropneumatickou vzpěru, kterou plnilo čerpadlo pohánějící zároveň i posilovač řízení (opět důkaz pokrokovosti a nadčasovosti). Světlá výška se dala ručně nastavit v rozmezí 90 – 260 mm a při různém zatížení udržela konstantní světlost. Přední příčná ramena byla řešena umístěním před hnací hřídelí kola, zadní ramena byla vlečená, podélná. Kotoučové přední a bubnové zadní brzdy se stejně jako na „déesko“ montují běžně i na dnešní vozy.

Pohonná jednotka byla zpočátku asi jediným slabším článkem. U prvních modelů DS (Desirée Spéciale) 19 totiž motor, typ 11B/C, pocházel ještě z modelu Traction Avant. Jednalo se o litinový řadový čtyřválec o obejmu 1911 cm3 s rozvodem OHV, s klikovou hřídelí uloženou na třech ložiscích. Pro model DS byl přeci jen obohacen o modernější hliníkovou hlavu válců a dosahoval výkonu 75 koní (55 kw). „Chudší“ model ID 19 měl snížený kompresní poměr a výkon 66 koní. V roce 1964 přišly nové agregáty s pětkrát uloženou klikovou hřídelí o objemech 1985 cm3 a 2175 cm3 a výkonech 84 koní (62 kw), resp. 100 koní (74 kw) pro modely DS 19 a DS 21.

Rok 1967 znamenal několik změn. Především šlo o novou přední část se čtyřmi novými světlomety s možností připlatit za funkci naklápění podle natočení kol. V roce 1969 přibyla nová přístrojová deska a pětistupňové převodovky. Modely byly nově D Speciál a D Super s motory o výkonu 90 koní (66 kw) a 99 koní (73 kw); silnější z motorů měl i model DS 20. Ovšem ještě výkonnější byl model DS 21 Injection (2175 cm3, 125 koní), který měl, jak z názvu vyplývá, vstřikování paliva od firmy Bosch. Vrchol motorové nabídky pak představoval DS 23 Injection (2347 cm3, 130 koní), který Citroën uvedl v roce 1972, pochopitelně i ve verzi kombi a vrcholně vybavené verzi Pallas.

Citroën DS se úspěšně zapsal i do historie rally, když v letech 1959 a 1966 vyhrál Rally Monte Carlo. Poté byl nasazen do vytrvalostních soutěží jako například Londýn – Sydney nebo Rally Sandama. Líbil se i filmovým kamerám, Fantomase jsme už zmínili, zahrál si v několika filmech, například ve Francouzské spojce, nebo ve filmu Den šakala. Oblíbený se stal i u známých osobností, např. u papeže Jan XXIII, Brigitte Bardote a dalších, nehledě na skutečnost, že byl využíván jako vládní, či prezidentský vůz a jezdily  “déesky” i jako sanitky nebo policejní vozy. Tato fakta svědčí o tom, jak mimořádný vůz na svou dobu Citroën DS byl. Díky své konstrukci se skvěle řídil a díky hydropneumatickému pérování byl mimořádně pohodlný. Svým vzhledem zase uchvátil nejednoho řidiče. Za vše hovoří ukončení výroby až v roce 1975, tedy po celých dvaceti letech výroby.

Komentáře