Tento článek nemá tak zcela formu reportáže. Jedná se o mail psaný kamarádovi, se kterým se chystám na dlouhou cestu dobýt Kavkaz. Co všechno s sebou vzít? Co zařídit a oběhat? Jaké nám hrozí nebezpečí? To a mnohem více se dozvíte v následujících řádcích.
Ahoj Petře,
za posledních pár dní jsem se teda konečně odhodlal a pokusil se splašit pár informací o cestě na Kavkaz, tak se s nimi chci podělit.
Inu, začnu asi cestou. Jet vlakem by bylo jistě velkým zážitkem a nejspíše i levnější variantou, jenže časově tam i zpět by to mohlo zabrat až 7 dní, což by bylo unavující. Také bychom museli dořešit takzvané „tranzitní vízum“ pro přechody hranic s cenou okolo 800 Kč na osobu. Autem se nedoporučuje jet vůbec, a taky já i mé auto máme problém dojet do Popradu. Prostě nepřipadá v úvahu! Vidím to teda takto: letecké společnosti jako například Aeroflot, Russian Airlines, Air Pulkovo a další mají docela solidní ceny zpátečních letenek. Ceny se pohybují od 10 000 – 100 000 Kč. Levnější jsem nenašel. Všechny lety jsou s jedním přestupem a to buď v Moskvě, nebo v Petrohradu. Do Moskvy bych se možná chtěl i podívat. Místa odletu jsou buďto z Brna (pro nás nepřijatelnější) nebo z Vídně či Prahy. Přílet nejpravděpodobněji do Minerálních Vod, popřípadě do Nalčiku.
Po příletu bychom se pohybovali po městech v taxících značky Lada, jelikož budeme muset dořešit jisté formality a dopravit se do vesniček Azau nebo Elbrus.
Nyní k těm potřebným formalitám. Je jich docela dost:
1. Registrace na OVIRu – jedná se o razítko do pasu, které dostaneme takřka kdekoliv v Rusku na úřadech, v hotelích, v horolezeckých táborech, ale je nutnost jej získat do tří dnů od příletu. Cena je okolo 60-100 rublů + nějaké úplatky.
2. Povolení pro vstup do pohraniční zóny- shání na oddělení pohraničních vojsk a údajně s tím bývají opletačky až na dva dny. Jde o seznámení Rusů s naší výpravou – kde a kdy budeme a za jakým cílem. Nevyplatí se to riskovat, protože je všude kolem pohraničníků docela dost a kontrolují lidi přímo v horách. A nejen to …
3. Vízum – asi nemusím připomínat, že do Ruska je nutné mít turistické vízum. Vydává se na 30 dní a cena se pohybuje kolem 2500 Kč. Vyřídíme jej buď cestovce nebo nějakých podobných agenturách. Vyhotovení trvá až tři týdny!
4. Vysokohorské pojištění – jak je komu libo, každý má své oblíbené. Já je mám rád všechny!
No a teď co sebou? Nutno říci asi tohle: na vrcholky Kavkazu se snad chodí jen z Ruska. O Gruzii jsem se nikde nedočetl. To znamená, že budeme vycházet ze severní strany a když si uvědomíme, že sluníčko svítí z jihu, budeme se nacházet právě na té zasněženější a chladnější časti Kavkazu. Inu, čísla mluví za vše: průměrná teplota v letních měsících v 4000 m.n.m. je -1stupeň, avšak na otevřených místech. Za silného větru jsou několikanásobně nižší, třeba na vrcholu Elbrusu může být až -40 stupňů!
Rozhodně by to chtělo koupit péřovou bundu, goretexové botky, také kvalitní načechraný spacák a také sehnat „nesmrtelný“ stan. Můj Tesco by to jistojistě nedal, tím jsem si jistý!
Dále pak podvlíkačky, super kalhoty, svetry, ponožky od babičky, čepici, několik triček, tenké a tlusté rukavice, sluneční brýle, krémy, lékárničku a něco, do čeho se to všechno schováme. Domnívám se, že 60 litrový batoh by mohl stačit.
Není to ale ještě všechno! Bude třeba i trocha horolezeckého vybavení: mačky, cepín, sedák, nějaké lano, možná i karabiny a helmy. Ty by nebyly špatné, protože tam místy padá kamení.
Jídlo asi dle vlastní chuti. Nějaký špek, vysočina, spoustu čokolády, těstoviny, polévky a k tomu buď plynový, nebo benzínový vařič.
Určitě toho bude více, jistě jsem na něco zapomněl, pokud tě tedy něco napadne nebo budeš mít nějaké výhrady, napiš. Zatím jsem to nějak nepropočítával finančně, ale do toho se také pustím.
S pozdravem
Martin
