Elektrický Hyundai Ioniq si nás získal designem, výbavou, komfortem i slušným dojezdem

Elektromobily jako budoucnost? Záleží na tom, do kterých sednete. Pokud by to měl být právě náš testovaný Hyundai Ioniq, lze si celkem reálně představit, že tento vůz nahradí klasické spalováky. Ale nepředbíhejme a pojďme si vzhled vozu zhodnotit ve všech ohledech.

Design

Hyundai Ioniq má na první pohled styl. Elegantní linie a tvar karoserie navozují pocit určitého luxusu a zároveň pomáhají k tomu, co u elektromobilů chceme nejvíce. Slušné aerodynamice, díky čemuž má Ioniq koeficient čelního odporu vzduchu pouze 0,24. Dokonalá ukázka toho, jak lze eleganci spojit s praktičností, která se pochopitelně pozitivně projeví i na spotřebě elektřiny a tedy i na dojezdu.

Foto: David Hampl

Jak je u elektromobilů často zvykem, tak ani tady nechybí uzavřená maska chladiče. Ta však na můj vkus vypadá až zbytečně lacině, což jenom podporují dva aktivní vstupy vzduchu, které sice automaticky regulují proudění, ale designově mi maska zkrátka nepřijde, že by si s ní designéři dali stejnou práci, jako s celou karoserií. Pozornost jistě upoutá i zadní část a výrazně rozdělené zadní okno, které však nijak špatně nepůsobí a jeho primární praktičnost oceníte ve chvíli, kdy se chcete podívat do zpětného zrcátka a zjistit, co se děje za vaším vozem. Absence stěrače totiž není díky tomuto řešení absolutně žádné negativum.

Interiér

Po usednutí do vozu se může objevit vyděšení z toho, kolik různých tlačítek všude je, ale po chvíli zjistíte, že každé je nejenom snadno dosažitelné, ale má i svůj účel a zajistí rychlý přístup k funkcím a vlastnostem bez toho, abyste se museli prohrabávat infotainmentem. I ten však disponuje sérií několika rychlých voleb a tak lze jedním stiskem ihned zamířit k funkcím nebo k tomu nastavení, které potřebujete.

Foto: David Hampl

Design interiéru rozhodně umí zaujmout svou čistotou, doplněnou řadou stylových prvků, třeba v podobě decentní chromované linie táhnoucí se po celé palubní desce. Volant se zploštělou částí navozuje pocit sportovnosti však díky stříbrným prvkům opět neztrácí na své eleganci. Jak obrazovka o velikosti 10,25 palců, tak i ovládání klimatizaci sází na dotyk, což jenom podporuje celkovou designovou čistotu a eleganci, ale také ukazuje, že tímto způsobem lze bez problémů nahradit klasická mechanická tlačítka bez ztráty jednoduchosti přístupu k požadovanému nastavení. Jedním z důležitých ovládacích prvků je tlačítko EV, které je jakýmsi rychlým přístupem ke všem vlastnostem vozu, které se týkají elektřiny. Po stisknutí je možnost vidět nabíječky poblíž, nastavit vlastnosti spojené s elektromobilitou, definovat management nabíjení, stejně jako lze zobrazit info o tom, jak ekonomická je naše jízda.

Foto: David Hampl

Drobná výtka k displeji směřuje k jeho umístění, jelikož by si zasloužil být o kousek výše, jelikož ho sleduji spíše shora. Na druhou stranu celkem chápu, že toto umístění je praktičtější a logičtější pro zajištění bezproblémového výhledu z vozu. Výtku lze směřovat také k ergonomii některých tlačítek ovládaných spolujezdcem. Pokud chce aktivovat vyhřívání nebo větrání sedadel, má to lehce „přes ruku“, jelikož obě tato tlačítka jsou umístěna blíže k řidiči.

Milovníky hlasitého a kvalitního zvuku zaujme prémiový Infinity sound systém a při cestování s celou rodinou Hyundai Ioniq zaujme celkovou prostorností jak pro pasažéry vpředu, tak i pro případnou trojici cestujících vzadu. Vytknout něco interiéru lze opravdu velmi těžko.

Jízdní vlastnosti

Zapomeňte na naftu, benzín nebo plyn a soustřeďte se na sílu elektřiny. Konkrétně na 136 koní, které dokáže nabídnout. Zrychlení za 9,9 sekundy sice není tak ohromující v porovnání s elektrickým Hyundai Kona, ale ona plynulost a rovnoměrnost zrychlování nabídne úplně jiný zážitek, než při jízdě ve spalováku. A ač zrychlení z nuly na sto může navozovat dojem línějšího vozu, obavy jsou zbytečné. Při běžné jízdě stačí sešlápnout plyn a motor s točivým momentem 295 Nm je připraven nabídnout vám svou porci koní ve chvíli, kdy potřebujete rychle předjet či stihnout zelenou. Bez čekání na podřazování a bez čekání na turbo, což jsou věci, kterými jsou klasické spalovací vozy limitovány. U Hyundai Ioniq, stejně jako u elektromobilů obecně je výkon dostupný okamžitě. Při jízdě se Ioniq chová spíše komfortně až houpavě, než tvrdě, což umocňuje pohodlnost cestování a lze si s ním představit cestu i na vzdálenější výlet.

Mohlo by vás zajímat:  Koronavirus komplikuje majitelům elektromobilů využívání nabíječek
Foto: David Hampl

Hyundai Ioniq vás zaujme i tím, že vás může brát za volantem spíše jako doplněk. Adaptivní tempomat funguje až do nuly, kdy k jeho znovu aktivaci postačí sešlápnout plynový pedál a dát autu signál, že se jede. Skvělá věc do kolon ve městě, ale i při čekání na světlech. Samozřejmostí je i aktivní vedení v jízdním pruhu, které spolehlivě drží jízdní stopu, což oceníte hlavně na delších cestách, nejenom na dálnici. Držení jízdní stopy jsem chválil už při testování Kony a je vidět, že Hyundai má tuto funkci na skutečně vysoké úrovni. Při aktivaci se změní i tuhost volantu a zatáčení je mnohem jemnějším, aby nedošlo k případnému prudkému manévru, pokud byste se rozhodli začít se s vozem prát a volantem prudce točit. Při jízdě ve městech na spletitých křižovatkách oceníte i zvukový signál informující o vozidlech v okolí a o tom, že jsou ve vaší blízkosti a je dobré dát na ně pozor a mít o nich přehled.

Po prvním usednutí a prvním brzdění výrazně překvapí měkkost brzdového pedálu, kdy je třeba ho k prudkému zastavení skutečně intenzivně a výrazně sešlápnout. Jde spíše o nezvyk, jelikož i toto má svůj význam. Mírným sešlápnutím brzdy totiž dochází i k potřebné rekuperaci a tedy nabíjení akumulátoru. Brzdové destičky se tak plně aktivují skutečně až ve chvíli, kdy potřebujete opravdu rychle zastavit a autu to dáte najevo právě prudkým sešlápnutím pedálu. Postupem času si lze zvyknout jak na to, že za vás bude brzdit adaptivní tempomat, tak že můžete brzdit i rekuperačními pádly. Stačí podržet to levé a vůz zastavíte bez nutnosti použít brzdový pedál. Noha tak může být připravena pouze na plynu a směřovat ji směrem k brzdě nemusí být kromě nenadálých událostí vůbec potřeba. A i když brzdu použijete, můžete při stání podržet levé pádlo a tak aktivovat automatickou brzdu a mít tak jistotu, že pedál můžete uvolnit bez rizika, že se vůz rozjede.

Foto: David Hampl

K dispozici jsou tři jízdní režimy (respektive 4). Klasický Comfort, dále Eco a samozřejmě Sport. Rozdíl mezi nimi je znatelný. Nejenom, že ve sportovním režimu se vám zpřístupní dalších 30 Nm točivého momentu a vůz tak využije naplno svůj celkový výkon, ale v tomto režimu stačí plyn skutečně jenom polechtat a cítíte odezvu, zatímco v Eco režimu nějakou dobu trvá, než auto zareaguje, což má pochopitelně pozitivní vliv i na spotřebu. Pokud volič jízdních režimů podržíte delší dobu, aktivuje se ještě režim Eco+ který má za úkol maximalizovat dojezd a celkově omezit spotřebu, i vypnutím těch funkcí, které nejsou nezbytně nutné a zbytečně by vám vysávaly baterii.

Jedinou výtkou k rekuperaci je snad jenom to, že si ji nelze předdefinovat během použití adaptivního tempomatu. Preferenci nastavení intenzity tak lze provést až ve chvíli, kdy je tempomat vypnutý. Pokud byste to zkoušeli během zapnutého adaptivního tempomatu, nejenom že to nejde, ale také se celkem pobavíte informací, že „Páčky pro řazení pod volantem…“, což považuji za celkem slušný fail u vozu, kde se neřadí.

Mohlo by vás zajímat:  Ke koupi elektromobilu zájemce přesvědčí tyto klíčové výhody
Foto: David Hampl

Samostatnou kapitolou je využití rekuperace, která je využívána k nabíjení akumulátoru a prodloužení dojezdu. Nejenom, že lze mít vše ve svých rukou a zvolit pomocí pádel pod volantem čtyři možnosti rekuperace, od plachtění, po nejintenzivnější. K dispozici je i inteligentní rekuperační brzdění, kdy Ioniq sám monitoruje situaci před vámi a podle toho mění intenzitu rekuperace. Dát nohu z plynu na volné silnici znamená pouze plachtit, zatímco povolení plynového pedálu při dojezdu jiného vozu znamená, že vůz sám zvolí větší úroveň rekuperace, která bude optimální jak pro dobíjení, tak pro bezpečné zpomalení, tak i pro plynulost jízdy. K používání rekuperace Hyundai Ioniq i nepřímo motivuje ukazatelem toho, na jakou vzdálenost jste rekuperací dokázali dodat novou energii. Je lákavé přesvědčit se o tom, že to při běžném zpomalování mohou být i dobré stovky metrů.

Vlastnosti a výbava

Možná si řeknete, že milion za elektrické auto je nesmysl. Když ale odečtete dotaci, a začnete počítat kolik by vás stál spalovák s podobnou výbavou, dojde vám, že i při průměrném nájezdu se může stát Ioniq výhodnější volbou. Ostatně výčet výbavy naší testované verze byl doslova oslňující. Nechybí nejenom vyhřívání volantu, ale i vyhřívání sedadel. V teplých měsících zase přijde vhod jejich ventilace. V obou případech ve třech stupních.

Foto: David Hampl

V době smartphonů přijde také vhod bezdrátové nabíjené vašeho mobilního telefon. A jelikož se předpokládá, že Ioniq nebude používat jenom jeden řidič, je dostupná i paměť sedadel pro dvě osoby. Stačí uložit nastavení sedadla a zrcátek a následně při usednutí do vozu po někom jiném pouze tlačítkem aktivovat svůj režim.

Jako standard dnes už považujeme signalizaci vozu v mrtvém úhlu. Nejenom, že je použita světelná signalizace, ale pokud se rozhodneme ke změně pruhu, upozorní nás Ioniq na riziko i zvukovou signalizací.

Spotřeba, dojezd a nabíjení

Achillova pata současných elektromobilů a častý argument jejich odpůrců. Papírově má Ioniq dojezd 311 kilometrů, což je ruku na srdce, pro většinu obyvatel na cesty do práce, za sportem, zábavou a na výlety dostatečná hodnota. Udávaná spotřeba je 138 Wh/km, což rozhodně nerozporujeme. Na dálnici z Prahy do Hradce Králové jsme se drželi na spotřebě kolem 16,4 kWh, zatímco při jízdě skrz Prahu především po Jižní spojce povolenou osmdesátkou jsme jeli jenom za 10,7 kWh. Je samozřejmě třeba říci, že pozitivní vliv na tuto spotřebu měla i naše rozvážná jízda, plachtění a také rekuperace.

Foto: David Hampl

V případě potřeby nabíjení je možné na DC nabíječce zvládnou Hyundai Ioniq nabít z nuly na 80 procent za 54 minut, což je celkem přijatelná doba, během které zvládneme na svých cestách pauzu i oběd. Roli samozřejmě hraje i to, na kolik je akumulátor při připojení k nabíječce nabitý, jelikož s přibývajícím nabitím se čas zpomaluje. V ideálních případech jsme byli schopni dosáhnout i toho, že se nám za každou minutu nabíjení zvýšil dojezd zhruba o 3 km, což rozhodně není špatné.

Shrnutí

Hyundai Ioniq je potvrzením toho, že elektromobilita není nesmysl, ať si různí hateři říkají, co chtějí. Sice jde o auto lehce přes milion, ale s využitím případné dotace a k přihlédnutím k výbavě se může cenový rozdíl se spalovákem úsporou na spotřebě velmi brzy smáznout. Kromě výbavy si nás Ioniq získal také elegantním designem karoserie, který má vliv i na nízkou spotřebu.

Zdroj: Autorský text

Zdroj fotografií: David Hampl
Komentáře

O David Hampl

V případě kontaktu využijte email: hampl@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora