V devadesátých letech nebyly automobilky omezovány nejrůznějšími emisními limity nebo spotřebou svých modelů. I proto tato doba přála supersportům. Vzpomeňme Ferrari F50, McLaren F1 nebo Lamborghini Diablo. Svou troškou do mlýna však chtěla přispět i Amerika a tak v roce 1995 vznikl koncept Ford GT90.
Oficiálně se jednalo o duchovního nástupce legendárního Fordu GT40, který se však nikdy neměl dostat do výroby. Ford ve své tehdejší tiskové zprávě označoval GT90 jako testovací vůz pro technologie nebo design, které mohl Ford v budoucnu využít. Vývoj tohoto konceptu stál 3 miliony dolarů a na starosti ho měla úzká skupinka inženýrů ze speciální divize Ford SVT. Ta během šesti měsíců vyvinula a v roce 1995 v Detroitu představila auto, které svou konstrukcí, motorem i možnými výkony předběhlo dobu o několik let.
Začněme ale pozvolna – designem. GT90 se stala vůbec prvním Fordem, který nesl stopy designového jazyka New Edge, jenž se později objevil na úspěšných modelech Ka nebo Focus první generace. Samotný vzhled v sobě kombinoval několik prvků – nalezneme zde ostré hrany, úhly, rovné plochy nebo motivy trojúhelníka. Ten vůbec nejvýraznější se objevuje v zadní části, kde tento tvar nese koncovka výfuku. Ford dbal na velkou prosklenou plochu, díky které GT90 působí velmi vzdušně. Ve vysokých rychlostech se zase v zadní části vysune spoiler, který zvyšuje přítlak.
Abyste se dostali do interiéru, stačí se dotknou žlutého panelu na sloupku B. Dveře se neotevírají směrem nahoru, jak je u většiny supersportů běžné, ale klasicky do strany. To umožňuje daleko lepší nastupování než do konkurenčních modelů. Interiér je kombinací modrého koženého a semišového čalounění, karbonové palubní desky, modrého osvětlení a prvků z broušeného nebo leštěného hliníku. Za designérsky velmi zajímavé se dá považovat ztvárnění budíků a ani zde návrháři nezapomněli na motiv trojúhelníka.
Technika „superFordu“ byla z velké části poskládána z jiných automobilů. Základem je hliníkový monokok, kolem kterého je postavena karosérie z uhlíkových vláken. Ta je velmi kompaktní – na délku má 4470 mm, na výšku 1140 mm a na šířku 1963 mm. Díky uhlíkovým vláknům se podařilo udržet i hmotnost v rozumných mezích – 1451 kg je určitě solidní hodnota. Dvojité lichoběžníkové zavěšení vpředu i vzadu bylo převzato přímo ze supersportovního Jaguaru XJ220.
Opravdový klenot se však ukrývá pod kapotou. Ve středu umístěný dvanáctiválec se 48 ventily je dopovaný čtyřmi turbodmychadly Garrett T2 a má celkový výkon 730 koní! Zajímavý je určitě původ motoru – inženýři vzali dva osmiválce Lincoln, odebrali přední pár válců z jednoho motoru a zadní pár válců z druhého motoru, zbytky obou jednotek k sobě svařili a bylo to. Vrtání nově vzniklého motoru je 90,2 mm, zdvih potom 77,3 mm.
Ale zpět k výkonům. Jak už jsem řekl, maximální výkon GT90 je 730 koní při 6600 ot./min, maximální točivý moment má hodnotu 894 Nm při 4750 ot/min. Ford uvádí zrychlení z 0 na 60 m/h (96 km/h) za 3,1 vteřiny a na 100 m/h (161 km/h) za 6,2 vteřiny. Populární 1/4 míli ujede GT90 za 10,9 vteřiny. Největším oříškem je však dohledat maximální rychlost, neboť jeden zdroj tvrdí „pouze“ 378 km/h, druhý dokonce 407 km/h, což by z GT90 udělalo na hodně dlouhou dobu nejrychlejší auto na světě. Ještě Vám dlužím informace o převodovce a poháněné nápravě. Tak tedy – o přenos výkonu na ZADNÍ kola se stará pětistupňový manuál FFD-Ricardo, který má svůj původ v Jaguaru XJ220.
A jak zakončit článek o dost možná nejlepším a nejrychlejším Fordu historie? Snad jen tvrzením, že je škoda, že zůstalo jen a pouze u jednoho jediného vyrobeného kusu. Všichni nadšenci nebo i potencionální zákazníci tak GT90 můžou prohánět pouze v počítačových hrách, protože se toto auto stalo ozdobou nejedné hry. Namátkou Ford Racing 2 a 3, Gran Turismo 2, Need for Speed II nebo Sega GT 2002. Pokud ani jednu z her doma nemáte, rychle ji běžte shánět a GT90 vyzkoušejte. I když je jen virtuální, stejně je to zážitek…
##GT_90##
Zdroj: wikipedia.org, supercars.net
