Ačkoliv bylo do Bratislavských automobilových závodů pumpováno obrovské množství finančních prostředků a vývojové centrum dokázalo vyrobit hned několik zajímavých a mnohdy konstrukčně inovativních prototypů, žádný model vlastní konstrukce brány továrny ve slovenském hlavním městě nikdy neopustil. Velké naděje byly vkládány například do kupé Locusta, které začátkem osmdesátých let zcela překopalo konstrukci mladoboleslavské Škody Garde.
Ta měla pro Škodovky tehdy typickou koncepci s motorem vzadu a pohonem zadních kol, v Bratislavě se však rozhodli jít cestou napříč uloženého motoru vpředu a pohonu předních kol. Mimo jiné tedy cestou konstrukce, kterou za několik let dostal Favorit. A právě se zástavbou čtyřválcového motoru a pětistupňové převodovky z Favorita při tvorbě Locusty konstruktéři původně počítali. Protože však tyto komponenty nebyly k dispozici, rozhodlo vedení automobilky o použití zážehové jedenáctistovky původem ze Zastavy 101. Její čtyřválce produkoval 55 koní při 6000 ot./min a 78 Nm při 3000 ot./min, což v kombinaci s mechanickou čtyřstupňovou převodovkou a pohotovostní hmotností 880 kg stačilo na maximální rychlost kolem 145 km/h.
Původ v jugoslávském licenčním Fiatu 128 mělo také zavěšení kol přední nápravy. Samotná náprava byla posunuta o 70 mm dopředu, čímž se zvětšil rozvor náprav na 2470 mm. Díky uložení motoru pod přední, proti směru jízdy se otevírající kapotu, vznikl v zadní části objemný zavazadlový prostor. Do něj se dalo dostat přes rozměrné třetí dveře, jedinou nevýhodou byla vyšší hrana kufru z důvodu zachování tuhosti karosérie.
Stejně jako změna koncepce bylo radikální i přepracování vzhledu karosérie. Postaral se o něj Milan Biroš, který vtiskl Locustě lehce zapamatovatelnou tvář se čtveřicí kruhových světel vpředu a dvěma plastovými nárazníky na obou koncích karosérie. Světla byla rozdělena po dvou a nacházela se pod společným plastovým krytem. Bezprostředně na přední nárazník navazovala v porovnání s Garde menší maska chladiče, zadní skupinová světla však zůstala věrná originálu. Karosářské změny měly za následek mimo jiné také úpravu rozměrů – Locusta tak měří na délku 4170 mm, na šířku 1630 mm a na výšku 1360 mm. Lemy blatníků naznačují, že došlo k mírnému rozšíření rozchodu kol, vpředu na 1400 mm a vzadu na 1380 mm.
Původní záměr slovenské automobilky počítal s výrobou ověřovací stokusové série během roku 1984 a následným začátkem sériové výroby v roce 1985. Do roku 1990 mělo vzniknout 50 tisíc kupátek s předním pohonem, přičemž 31 tisíc kusů mělo zůstat v Československu. Místo Locusty se však v Bratislavě začala v roce 1982 montovat standardní kupé Škoda Garde a později Rapid s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Unikátní prototyp skončil na několik let v depozitáři bratislavského Múzea dopravy, kde byl později zrenovován a od roku 2006 je součástí stále expozice, věnující se vývoji a výrobě automobilů v BAZ.
Zdroj: Škoda zapomenuté vozy 1960 – 1990, autor: Jan Tuček, auta5p.eu, skoda742.estranky.cz
