Na západní polokouli se Datsun 510 těší mimořádné oblibě. Tam totiž tenhle sedan dodnes přitahuje pozornost mnoha petrolheadů bez ohledu na majetkové poměry či věk. Každý totiž zná někoho, kdo pětsetdesítku měl, nebo znal někoho dalšího, kdo jí měl. A každého zajímalo, jak se tenhle Datsun řídí, jak jezdí, kolik žere a jaký má motor. Brzy se tak z pro Evropu navrženého vozu stal populární rodinný vůz za rozumnou cenu.
Datsun 510, na některých trzích prodávaný jako Nissan Bluebird, si brzy získal reputaci velice sofistikovaného vozu. Šlo o jeden z prvních vozů s motorem SOHC a nezávislým zavěšením všech kol. Tedy alespoň v případě sedanu, kombi si ponechalo tuhou zadní nápravu. Za oblibou vozu stál i výkon 96 koní, což tehdy strčilo do kapsy i řadu sportovních automobilů. Vůz přitom nebyl výrazně těžký ani drahý, tak získal svou přezdívku „BMW pro chudáka„. Za jeho zábavností stála i obliba vedoucího projektu Katayamy v malých evropských sportovních vozech. Hlavní inspirací prý bylo BMW 1602.
Řidiče skvělé ovládání a řízení motivovalo k závodům. V roce 1969 se automobilka rozhodla podporovat neoficiální závodní týmy napříč celou zemí. Souboj s Alfou Romeo a BMW vygradoval v roce v roce 1971, kdy bílo-modro-červené Datsuny ovládly šampionát Trans Am 2.5 Challenge. A vzápětí vítězství obhájily ještě v roce 1972. Datsuny tak získaly reputaci dostupných vozů se sportovním charakterem. A to pak pomohlo modelům Roadster a 240Z k dobrým prodejům.
Foto: AutoWP
