Jméno Superfast se u italské automobilky neobjevilo poprvé, nesl jej už koncept 410 Superfast. V roce 1964 se však v Ženevě představil rychlejší a luxusnější model, který si toto jméno vypůjčil. Původně sice měl převzít od předchůdce jméno Superamerica, ale po instalaci pětilitrového vidlicového dvanáctiválce se třemi karburátory Weber s výkonem 294 kW konstruktéři usoudili, že si zaslouží lepší jméno. Vůz se na stovku dostal za 6 vteřin a uměl uhánět až 270 km/h.
Trubkový podvozkový rám vycházel z Ferrari 330 GT, ale měl zesílené montážní body motoru k uchycení těžšího agregátu. Úžasné elegantní karoserie se ujal Pininfarina. Drátová kola Borrani s centrální maticí byla nezávisle zavěšena a za každým byly kotoučové brzdy. Prvních pětadvacet vozů mělo čtyřstupňovou převodovku, pak přišla pětirychlostní. Klimatizace a posilovač řízení byly pak volitelným doplňkem. A le hlavně zde šlo o statut nejlepšího vozu na světě, takže jeho koupi neodolali herec Peter Sellers nebo nizozemský princ Bernhard. Hned dva kusy si koupil iránský šáh Pahlaví.
Druhou sérii od první odlišíte díky větracím otvorům na bocích a hladké kapoty. Důležitější změnou ale byla kapota bez otvorů. Hlavním trumfem pro oslovení bohatých klientů však měl být luxusní interiér. Spousta obkladového dřeva (včetně dřevěného volantu Nardi) a kvalitní kůže Connolly ladila se zaměřením vozu. Nakonec vzniklo jen 36 vozů typu 500 Superfast a dnes jich existuje jen 34. Účast takového vozu na soutěží elegance se pak téměř vždy rovná vítězství.
Foto: AutoWP
