Psal se rok 1984 a v Maranellu začala z výrobních linek sjíždět Testarossa. Neuvěřitelně vypadající sportovní vůz s dvanáctiválcem uprostřed a pohonem zadních kol, jehož vzhled má na svědomí studio Pininfarina. Ve výrobním programu automobilky nahrazuje typ 512 BB. Během výroby trvající ro roku 1996 se dočkala i několika modernizací. Celkem se vyrobilo takřka 10 tisíc vozů. Asi již dávno víte, že Testarossa znamená červená hlava. A právě červenou barvou byla lakována hlava válců.
Původní model vydržel beze změn ve výrobě do roku 1991. Jeho prezentaci automobilka přichystala na pařížský autosalon v roce 1984. Díky motoru umístěnému uprostřed má vůz perfektní rozložení hmotnosti, těžiště je navíc velmi nízko. Vzhled vycházel hlavně z úprav nedostatků předchozího modelu. Kvůli tomu přišel i ten obrovský nárůst rozměrů. Navíc vše bylo podřízeno i aerodynamice. Obrovské nasávací otvory na bocích jsou dnes již legendární. Na Testarosse zkrátka vypadají skvěle, ale když se je Ferrari pokusilo použít znovu, nesetkalo se to s úspěchem. Přesto tento typický prvek byl v prvé řadě funkční, vzduch byl jimi naveden k postranním chladičům. Teprve pak opouští motorový prostor otvory na krytu motoru a v zadním čele. Právě tento proud vzduchu zajišťuje dokonalý přítlak, takže Testarossu nehyzdí žádné křídlo. Koeficient odporu vzduchu je pouhých 0,36. Díky tomu, že zadní část je širší než přední, je celý vůz také lépe ovladatelný, než předchozí 512 BB. Typickým prvkem prvních modelů také bylo jediné zpětné zrcátko na řidičovo straně umístěné nezvykle vysoko. Plochý dvanáctiválec měl objem 4,9 litru, každý válec pak 4 ventily, což ve finále znamenalo 291 kW a 490 Nm. Američtí zákazníci se ale museli spokojit s výkonem sníženým na 283 kW. Z nuly na 100 km/h se vůz rozjel za 5,3 vteřiny a pokračoval na 290 km/h.
Od roku 1992 přišla na trh upravená verze 512 TR, kterou Ferrari poprvé ukázalo v Los Angeles. Tenhle typ má nové rozložení hmotnosti 41:59 na přední a zadní část. Úpravy se nevyhnuly motoru, výfukovému systému a řízení. Vůz měl také větší brzdy a nízkoprofilové pneumatiky. Točivý moment se zvýšil na 491 Nm a výkon na 319 kW. Díky tomu na stovku zrychlila za 4,9 vteřiny a maximálku držela na 314 km/h. V interiéru proběhly také změny, například se změnilo umístění ovladačů klimatizace.
Poslední verze 512 M se objevila na pařížském autosalonu v roce 1994. Písmeno M znamená Modificata, tedy upraveno. Opět se mění poměr hmotnosti na 48:52. Na dlouhou dobu pak tato verze byla posledním Ferrari s dvanáctiválcem umístěným uprostřed. Nahradilo ho totiž Ferrari 550 Maranello s motorem vpředu. Verze 512 M vzniklo pouze 500 vozů, z nichž 75 mělo pravostranné řízení. Parametry motoru byly 328 kW a 500 Nm, vůz tak na stovku zrychlil za 4,7 vteřiny a maximální rychlost byla 315 km/h. Na každém válci byly čtyři ventily. Změny v rámci vzhledu nejnápadněji zasáhly světlomety. Ty přední již nebyly ukryté a vyklápěcí, ale byly umístěny za průhlednými kryty. Několik změn objevíte i v interiéru, například chromovanou hlavici řadící páky, hliníkové pedály nebo klimatizace ve standartní výbavě.
Kromě klasických vozů řady 512 vzniklo i několik prototypů a konceptů. Pininfarina na základech vozu postavil v roce 1989 vůz Ferrari Mythos s modernějším designem. Dva Mythosy má údajně ve sbírce brunejský Sultán. Ve stejném roce představil svůj rekordní prototyp Luigi Colani. Jeho Colani Ferrari Testa d’Oro dostalo pod kapotu pětilitrový motor Ferrari-Lotec a pokořilo v roce 1991 rychlostní rekord ve své kategorii. Motor Testarossy se objevil ve voze Ferrari FX, který postavil Pininfarina pro brunejského sultána. Celkem vzniklo 9 těchto vozů, které měly sedmistupňovou sekvenční převodovku z Formule 1 stáje Williams. Karosárna Zagato zase představila překarosovanou verz FZ93, kterou navrhl Ercole Spada. Brunejský sultám by měl mít ve své soukromé sbírce také všech 6 existujících vozů Ferrari F90, které vznikly v roce 1988. Automobilka o výrobě původně ani nevěděla, vše vznikalo v přísném utajení v dílnách studia Pininfarina. Sériový motor odlišovala karoserie, která nyní ukrývala chladiče v přední části.
Testarossa budila vždy velikou pozornost. Vlastnil jí Elton John, Alain Delon, nebo Gerhard Berger. Gianni Agnelli, šéf koncernu Fiat v roce 1986, vlastnil jedinou existující Testarossu Spider. Ale hlavně si jí budeme pamatovat v bílé barvě z kultovního seriálu Miami Vice (ano seriálu z 80. let, ne toho novodobého filmu), kde s ní jezdil detektiv Sonny Crockett od třetí sezony (poté co jeho Ferrari Daytona Convertible, jinak replika na podvozku Corvetty, explodovalo). Navíc typický designový prvek, žábrové nasávání na bocích, inspirovalo řadu výrobců tuningových doplňků k výrobě kopií více či méně vhodných na jakékoliv auto.
Foto:Autowp
