Boom japonské ekonomiky ve druhé polovině 80. let přinesl vedle vysokých zisků také ohromnou popularitu pohodlným a luxusním limuzínám. Jednou z nich bylo i Mitsubishi Debonair druhé generace, představené v roce 1986. Na první pohled nudně hranatá a těžká limuzína plná elektroniky s pohonem předních kol. V očích AMG však kdoví proč ideální auto pro zahraniční spolupráci.
Debonair se poprvé představil již v roce 1964 a tehdy si jako pohodlný sedan s pohonem zadních kol našel širokou fanouškovskou základnu. Dokonce tak širokou, že když se po více než dvaceti letech objevila generace druhá, s poháněnou přední nápravou, konzervativní japonští byznysmeni středního věku začali houfně přecházet ke konkurenci. Naštěstí tu byla raketovým tempem rostoucí ekonomika a s ní spousta mladých dravců, které zajímalo především společenské postavení a „plná palba“ elektronických hraček včetně stavitelného podvozku. A tak se i druhý Debonair stal velice populárním.
AMG v 80. letech sice stálo za sportovními a závodními Mercedesy včetně legendárního typu AMG Hammer, německý výrobce však v ní v tu chvíli ještě nedržel majoritní balík akcií. I z toho důvodu mohlo v roce 1986 vzniknout AMG, o jehož existenci by dnes dost možná ve sportovní divizi trojcípé hvězdy raději pomlčeli.
Mitsubishi Debonair V 3000 Royal AMG hlásí svůj původ na míle daleko. Přední nárazník, litá kola, zadní blatníky, víko kufru i poměrně nevzhledný čtyřramenný volant totiž zdobí znáčky AMG. Problémem je, že je to spolu s decentním bodykitem karosérie tak zhruba všechno. Čekáte-li velkoobjemový osmiválec s výkonem kolem 450 koní, budete zcela sériovým třílitrovým šestiválcem o výkonu 200 koní jistě zklamáni. Tím spíš, že sílu 1620 kilogramů těžkého auta přenáší na přední kola čtyřstupňový automat! Ani podvozek, proslulý komfortním naladěním, neprošel žádnou zásadní změnou, jinak typickou pro sportovní Mercedesy. Dost možná nejzajímavějším prvkem celého automobilu tak byla velice pohodlná přední i zadní křesla, jejich přítomnost nicméně nebyla podmíněna provedením AMG. Tím spíš, když za něj Mitsubishi v době vzniku žádalo 4 516 000 jenů (dnes cca 895 000 korun).
Spolupráce japonského mainstreamového výrobce a německého úpravce na „houpavé limuzíně“ byla předurčena k fiasku a následnému zapomnění. Výroba Debonairu V 3000 Royal AMG skončila v roce 1989 a dnes se auto řadí k raritám japonských silnic. Nic na nízké popularitě nezměnila ani role v kriminálním seriálu Gorilla. Čekáte, že toto bylo první a také poslední auto s označením Mitsubishi AMG? Opět se pletete! Rok po ukončení výroby typu V 3000 Royal přišly tři diamanty s limuzínou Debonair V 150 AMG, což byla jinými slovy o 150 mm prodloužená verze, vzniknuvší jako odpověď na podobně koncipovaný Nissan Cedric Gloria Brougham. Cena stoupla na 4 888 000 jenů (dnes cca 968 000 korun), život auta byl však doslova jepičí. Třetí (a definitivně poslední) „diamant z Affalterbachu“ alias Mitsubishi Galant AMG dával i díky závodní minulosti a decentnímu posílení motoru větší smysl. To už je ale zase úplně jiný příběh…
Zdroj: Mitsubishi, jalopnik.com, japanesenostalgiccar.com, hemmings.com, 7tune.com, autoblog.nl
