Na frankfurtském autosalonu 1977 se představil Opel Senator – nová vlajková loď automobilky, která si to měla rozdat s BMW a Mercedesem. Model nahradil luxusní modely Admiral a Diplomat a sklidil u návštěvníků úspěch. Následujícího roku se tak rozeběhla jeho sériová výroba.
Jako základ si Senator vypůjčil Rekord E, nebo spíše model Commodore C s šestiválcem. Oproti němu se ovšem protáhl do délky o 216 milimetrů. Šestiválec 2.8 pod kapotou Senatoru měl výkon 103 kW a dokázal vůz rozpohybovat až na 190 km/h. Větší třílitrový šestiválec pak nabízel výkon 110 kW, později se vstřikováním Bosch až 132 kW. A to už rychlost sedanu stoupla na 210 km/h. K motoru jste mohli mít čtyřstupňový manuál nebo třístupňový automat. Novinkou byla zadní náprava s nezávislým zavěšením kol a s vinutými pružinami.
Zahájení prodeje vyšlo na rok 1978, takže hned o rok později se prodeje propadly kvůli ropné krizi. Velmi brzy se tak Senator dočkal modernizace. Zvenku přibyla větší zpětná zrcátka, hlavně se ale upravoval vnitřek a doplňovala výbava. Menší motor 2.8 byl nahrazen novým šestiválcem 2.5. Ani to ale výrazně prodejům nepomohlo a tak byl v roce 1982 představen rozsáhlejší facelift nazývaný A2. Jeho výsledkem bylo hlavně snížení aerodynamického odporu vzduchu. Ale hrálo se trochu i na efekt, zadní světla se například opticky propojila červeným plastem a registrační značka se přesunula na nárazník. U motoru se vylepšoval chladič oleje a vstřikování paliva. V roce 1983 se na pouhý rok pod kapotu nastěhoval i dvoulitrový čtyřválec, ovšem už po krátké době jej nahradil agregát 2.2 z modelu Rekord. Stejný model propůjčil Senatoru i turbodiesel 2.3. Opel do něj také, jako do prvního vozu, montoval systém ABS.
Firma Keinath postavila prototyp kombíku, ale ten se nedočkal ani kusové série. V roce 1986 pak byla výroba první generace ukončena a počet vyrobených Senatorů se zastavil na čísle 60 323 vozů. Pak se do výroby už dostal nástupce Senator B, který vycházel z první generace sedanu Omega. Výroba druhé generace byla zahájena v roce 1987. Aby se Senator odlišil od Omegy, dostal bohatě chromovanou jinou mřížku chladiče a také zcela jiné přední světlomety. Na zádi přibyl spojler na hraně kufru.
Pod kapotu se podíval osvědčený třílitrový řadový šestiválec s výkonem 130 kW bez a 115 kW s katalyzátorem. Na vývoz putovaly modely 2.5E a Turbodiesely 2.3. V roce 1989 se na trh dostal nový třílitr se čtyřiadvaceti ventily a výkonem 150 kW. Na výběr byly tři stupně výbavy – základ, Business a CD, raritou jsou vozy upravené firmou Irmscher. Jelikož byla ale Senator zvenku i zevnitř tak hodně podobný plebejštějšímu typu Omega, jeho prodeje zůstaly hluboko pod očekáváním. Několika digitálními ukazateli se zákazníci nenechali ošálit. Výroba tak bežela pouhých pět let a Opel si posléze ani nepřichystal žádného nástupce, funkci vlajkové lodi přebrala Omega.
Foto: AutoWP
