Volkswagen řady T známe především jako nezničitelného pracanta, který bez mrknutí oka převeze náklad, početnou rodinu nebo kombinaci obojího. Nicméně, málokdo by si německou krabici spojil se sportováním, neřkuli značkou Porsche. Osmdesátá léta však byla érou netušených automobilových možností, a tak se i tehdy aktuální VW T3 jednoho dne objevil v továrně v Zuffenhausenu.
Důvody byly veskrze pragmatické – Porsche se začátkem 80. let chystalo s 959 skupiny B na vytrvalostní Rally Paříž-Dakar a potřebovalo doprovodné vozidlo. To muselo převést veškerý potřebný materiál a zároveň být dostatečně rychlé a schopné nezapadnout v lehčím i těžším terénu. Volba padla na Volkswagen T3 s pohonem všech kol Syncro, který splňoval podmínky bezednosti a jistých terénních vlastností. Jen ta rychlost nejvíce 114koňovému modelu jaksi chyběla. Porsche proto využilo koncepce T3 s plochým motorem za zadní nápravou, což byla koncepce jen tak mimochodem shodná s Porsche 911.
Silově nedostačující čtyřválec tak putoval do věčných lovišť a na jeho místě se ocitl plochý šestiválec o objemu 3.2 litru, původem z Porsche 911 Carrera. Výkon najednou stoupl na 231 koní při 5900 ot./min a točivý moment na 284 Nm při 4800 ot./min, což v kombinaci s pětistupňovou manuální převodovkou z Porsche 911 SC dovolilo aerodynamicky neefektivnímu Volkswagenu akceleraci z 0 na 100 km/h za zhruba 8 sekund. Maximální rychlost byla papírově 209 km/h, raději si však nechceme představovat, co takové tempo s automobilem dělalo. Bez povšimnutí nezůstaly ani brzdy, jejichž dárcem se stalo kupé 944 S.
I přes znak Volkswagenu na kapotě dostala dodávka jméno Porsche B32, snad aby lépe zapadla do továrního týmu německé automobilky. Poznávacím znamením (a zároveň odlišením od standardní T3) se stala 15palcová litá kola Fuchs, uvnitř potom typický volant s logem Porsche. Celkem takto vznikly dvě doprovodné čtyřkolky, produkce tím nicméně neskončila. Údajně mělo mezi lety 1983 – 1985 vzniknout dalších 15 kousků včetně čtveřice prototypů (některé zdroje uvádějí až 20 vyrobených B32), z nichž se několik dostalo k běžným majitelům. Cena byla však na tu dobu astronomických 145 000 marek. Pro srovnání – Porsche 911 Carrera stálo v roce 1984 66 950 marek. Na druhou stranu je však nutno přiznat, že zákazník za tuto cenu dostal auto na základě osobního typu Caravelle s plnou výbavou. Šestiválec z 911 o výkonu 231 koní zůstal zachován, podle údajů německého AutoBildu nicméně došlo k mírnému zpomalení – na 100 km/h je tak „sériové“ Porsche B32 za 9,6 sekundy a maximální rychlost je „pouhých“ 185 km/h. Poháněná už také nejsou všechna, ale jen zadní kola.
Jedna z historek, vážící se k tomuto stroji, dokonce tvrdí, že pro ženevský autosalon měla být připravena jeho sériová podoba. Na poslední chvíli však z těchto plánů sešlo a počet vyrobených kusů se zastavil kolem již zmiňované patnáctky. Tehdejší šéf Porsche dokonce jednou B32 vozil své děti do školy. Dnes na tohoto sleepera narazíte jen velmi zřídka na některé z výstav věnující se historickým automobilům. Jenom pohled na technická data však dodnes budí zasloužený respekt…
Zdroj: autobild.de, autobild.es, carbuildindex.com
