Frank M. Rinderknecht, zakladatel a současně šéf švýcarské automobilky Rinspeed, je znám svým zápalem pro futuristický design a inovativní technická řešení, což konec konců každoročně dokazuje na ženevském autosalonu. V roce 1999 došlo na řešení problému s využitím ložné plochy u velkých pickupů, v Palexpu tak slavil premiéru sytě žlutý koncept X-Trem.
Hlavním motivem pro výrobu takovéhoto stroje, řazeného do kategorie MUV (Multi Utility Vehicle), bylo zjištění, že mnoho pickupů (především těch amerických) za sebou tahá přívěsné vozíky s množstvím doplňků pro sportovní aktivity, ložná plocha takových aut ale často zeje prázdnotou. To se děje především proto, že nákladová hrana ložné plochy je vysoká a naložit tam například motorku je tedy obtížné. Rinderknecht proto přišel s doslova geniálním řešením, které pojmenoval X-Tra-Lift. Jedná se o černou konstrukci (jeden by mohl použít také označení jeřáb) za dvoumístnou kabinou, jíž lze ovládat elektronicky nebo hydraulicky a s jejíž pomocí lze naložit ony zmiňované těžší předměty. Ložnou plochu tak je možné využívat využívat nejen jako pracovní prostřední, ale též jako útočiště pro volný čas. K demonstraci toho, co se vejde do zadní části modelu X-Trem použila švýcarská automobilka speciálně vyvinuté vznášedlo japonské firmy Sorex s výkonem 20 koňských sil. V době vzniku automobilu se jednalo o vůbec nejmenší dopravní prostředek svého druhu na světě. Pokud zrovna neholdujete tomuto druhu přepravy, dá se vzadu vozit třeba vodní skútr či exkluzivně pro tento vůz vyvinutý motocykl Malaguti FireFox F15 s motorem o obsahu do 50 ccm.
Za jízdy, kdy X-Tra-Lift nelze ze zištných důvodů používat, zastupuje konstrukce funkci ochranného rámu interiéru. Ten přitom postrádá jakoukoliv ochranu před nepřízní počasí. Z kompozitů vyrobená karosérie stojí na prodloužené platformě Mercedesu ML s celkovou délkou 5780 mm a rozvorem náprav 3440 mm, přičemž chybějící střecha rozhodně není její jediné unikum. Dvojici pasažérů chrání před větrem pouze elektricky ovládané štíty, pohybující v rámci dlouhé, proti směru jízdy otevírané, kapoty směrem dovnitř nebo ven. Kapota samotná má v sobě zakomponovanou masku chladiče, připomínající některé starší modely americké produkce. Pokud se Vám zdají přední světla povědomá, nepletete se – jedná se o stejný koncept, jaký v 90. let využívaly Mercedesy třídy E a CLK.
A když je řeč o kupé stuttgartské automobilky, tak právě z něj pochází 5.5litrový osmiválec s hliníkovým blokem pod kapotou X-Tremu. Udáván je výkon 347 koní při 5500 ot./min a točivý moment 520 Nm při 3500 ot./min, což při hmotnosti 2360 kilogramů a pohonu všech kol prostřednictvím pětistupňové automatické převodovky stačí na akceleraci z 0 na 100 km/h za 6,9 sekundy a maximální rychlost 235 km/h. Pokud by snad někdo začal uvažovat o výraznějších terénních ambicích žlutého Rinspeedu, pak ho jistě rychle vrátí nohama na zem nejen světlá výška pouhých 170 mm, ale také všechna čtyři nezávisle zavěšená kola o velikosti 18 palců v pneumatikách Continental o rozměru 285/50. Spíše silniční (nebo maximální plážové) ambice, nemyslíte?
Když se přes dlouhou kapotu a neexistující dveře dostanete až do interiéru, asi neuvěříte roku výroby. Veškeré palubní funkce se totiž ovládají přes dotykový LCD displej, obsahující vedle rádia také navigaci a především internetové připojení prostřednictvím GSM signálu nebo satelitu. Jasně, rychlost v době vzniku nebyla kdovíjaká, ale kdo může říct, že si v roce 1999 za jízdy přečetl nové e-maily přímo z auta? Volnočasové zaměření vozu dokazují nejen použité materiály v čele s černým neoprénem a lakovanou ocelí, ale též oboustranné středy sedadel.
Krátce po premiéře na ženevském výstavišti se Rinspeed X-Trem ukázal také v Brně u příležitosti Autosalonu 1999. Dodnes by pak měl být prototyp, v době uvedení dokonce legálně provozovatelný na běžných komunikacích, v držení Franka Rinderknechta.
##rinspeed_xtrem##
Zdroj: Rinspeed
