Po druhé světové válce byl počet vyráběných typů omezen státem, v Kopřivnici měl být vyráběn typ, který by zastoupil typy 57b a 87. To bylo problematické, lidová 57b měla výkon 18 kW, zatímco luxusní proudnicová 87 měla výkon 55 kW. Oba vozy měly navíc zcela jinou koncepci a zaměření.
První prototyp vznikl v prosinci 1946 a podle dne svého dokončení dostal název Ambrož. Druhý byl vyroben v březnu následujícího roku a začalo se mu říkat Josef. Oba však nedokázaly své konstruktéry přesvědčit jízdními vlastnostmi a tak se vývojový tým rozhodl navštívit ve vězení konstruktéra Hanse Ledwinku. S jeho pomocí vznikl nový osobní vůz o hmnotnosti 1600 kilogramů, který byl schopný jet až rychlostí 130 km/h. To díky vzduchem chlazenému čtyřválcovému dvoulitrovému boxeru OHV umístěnému vzadu. Původně se měl nový automobil jmenovat v duchu tradic Tatra 107, ovšem následně byla přijata nová metodika značení, takže dostal název 600 Tatraplan. Slovo Tatraplan odkazoval na podobnost karoserie s letadly, kterým se dobově říkalo aeroplany. I na reklamních plakátech byla nová Tatra většinou zobrazována ve společnosti vládců nebes.
Výroba byla zahájena v roce 1948 a okamžitě se nový vůz prosadil na exportních trzích. Celkem se vyvážel do sedmnácti zemí a úspěch slavil zejména v Rakousku, Německu, Belgii, Číně a Kanadě. Také u nás bylo k vidění dost Tatraplanů, zejména ve funkci služebních vozů stranických činitelů. A také byly nasazeny do sportu, například v roce 1949 obsadilo kvarteto vozů první čtyři místa na Rallye Alpenfahrt. Unikátem v této čtveřici byl speciál Tatraplan Monte Carlo, který měl startovat na slavné soutěži. Jenže nakonec mu start nebyl umožněn. Vůz měl částečně duralovou karoserii, která navíc postrádala jeden pár dveří.
Dalším unikátem byl speciální kabriolet. Ten vznikl v roce 1949, karoserii na podvozek Tatraplanu vyrobili v Karose Vysoké Mýto (bývalá karosárna Sodomka). Vůz dostal luxusní barvu v odstínu slonoviny a byl vystaven na ženevském autosalonu, kde vzbudil značnou pozornost. Následně bylo rozhodnuto předat vůz jako dar sovětskému vůdci Stalinovi k jeho 70. narozeninám. Ten v něm ovšem nikdy nejezdil, jeho paranoidní strach totiž zapříčinil podmínku, že bude cestovat pouze pancéřovanými vozy. Vůz pak vystřídal několik soukromých majitelů, ten poslední jej chtěl přestavět na modernější typ 603. Štěstím bylo, že se kutil nepustil do stavby sám, ale kontaktoval automobilku s prosbu o pomoc. Automobilka zareagovala nabídkou výměny unikátního kabrioletu za obyčejnou šestsetrojku, na což Rus přistoupil, a tak se vzácný vůz vrátil do Československa a je nyní součástí sbírky automobilky. Můžete si jej prohlédnout v muzeu v Kopřivnici.
Padesátá léta byla ve znamení centrálního plánování a nějaká chorá hlava vymyslela, že bude nejlepší přesunout výrobu Tatraplanu do Mladé Boleslavi. Z toho neměli radost ani v Kopřivnici, ani v nové porodnici pro proudnicové vozy. Došlo ke zhoršení výrobní kvality což sebou přineslo i pokles poptávky v zahraničí. O pouhý rok později, tedy léta páně 1952, byla výroba stejně definitivně ukončena. Počet vyrobených vozů se zastavil na čísle 6 342.
Foto: AutoWP
