Automobilka Ford patří neodmyslitelně k rally, protože vozy s modrým oválem ve znaku soutěží na tratích už od 50. let. Zkrátka fordky tu vždy byly a vyhrávaly. Jen celkových titulů značka nemá až tolik. Vypadá to, že jí během účasti provázela velká smůla.
Počátky Fordu v motoristickém sportu sahají až do roku 1901, kdy zakladatel firmy, Henry Ford, vyhrál s vlastním vozem první závod. O profesionálním přístupu k závodění můžeme hovořit ale až od 50. let. Tehdy se na tratích objevil výkonný sedan Ford Zephyr, který měl pod kapotou motor o objemu 2.5 litru a výkonu 145 koní. S ním jezdci zvítězili na Rallye Monte Carlo, RAC Rally nebo Safari rally. Řada jezdců také startovala s malým rodinným vozem Ford Anglia, se kterým byl například Peter Hughes druhý na Safari rally 1963. Přibližné v téže době to v rally zkusila i americká pobočka z první generací typu Mustang a australská pobočka Fordu s obřími vozy Falcon s motory V8. Brzy na Falcony přišel i americký tým, a švéd Bo Ljungefelt byl v Monte Carlu sice až na 43. pozici v cíli, ale vyhrál šest měřených úseků. O rok později byly Falcony Futura Sprint odlehčené o 250 kg a měly silnější motor. Za volanty se posadili i Graham Hill a Jo Schlesser (ano, ti z Formule 1), ale nejlépe jel opět Ljungefelt, který byl nakonec druhý za nedostižným Mini Cooperem S s Paddy Hopkirkem za volantem. Obří vozy pak ještě dožívaly v soukromých rukou ve francii, ale na tratě rally se příliš nehodily.
Evropská pobočka Fordu disponovala sedanem Cortina, který se na soutěže hodil více. Z původního motoru 1.2 se brzy přešlo na objem 1.5 litru. Za volanty Cortiny sbíral opět vavříny Hughes, ale zejména se prosazoval Roger Clark. Když Ford představil jeden z prvních sporotvních sedanů, model Lotus Cortina, bylo jasné, že se vůz s šestnáctiventilovým motorem výborně hodí na rally. Clark s tímto typem vyhrál Wales rally v roce 1965, švéd Bengt Söderström zase Acropolis a RAC Rally a Gilbert Stapeleaere ženevskou rally. Koncem šedesátých let na tratě vtrhla druhá generace Cortiny, ale ani sportovní model GT nenavázal na úspěchy modelu Lotus Cortina. V německu zkoušely postavit pro rally na okruzích velmi úspěšný sporotvní model Capri RS2600, ale ani ten nebyl příliš vhodný pro soutěže.
Přesto ale Ford brzy opět slavil úspěchy, protože závodní vůz se vyvinul z menšího modelu Escort. Sportovní model Escort Twin Cam brzy dostal pětistupňovou převodovku ZF a kotoučové brzdy na všechny kola a jezdci Ove Andersson, Hannu Mikkola, Rauno Aaltonen, Timo Mäkinen, Clark, Söderström a Stapeleaere začali sbírat jedno vítězství za druhým. Escort se brzy vyvinul v lepší verzi RS1600, později dokonce na vrcholný RS2000, ale nástup sporotvních verzí Porsche 911 a hlavně speciálů Alpine A110 přinutil automobilku postavit nový závodní vůz. Ten vznikl z druhé generace Escortu a dostal označení RS1800, ačkoliv pod kapotou byl dvoulitr o objemu 250-272 koní. Na asfaltových tratích se Escorty moc nemohly měřit se speciálem Lancia Stratos HF, ale na nezpevněném povrchu šlo o jeden z nejkvalitnějších vozů té doby. Britskou RAC vyhrál vůz 8x v řadě. nováček Björn Waldegaard se zase zasloužil o první titul Fordu mezi značkami v roce 1979 a stal se v témže roce i mistrem světa. Oficiálně se pak automobilka stáhla s továrním týmem, ale zázemí a podporu si ponechal soukromý tým, v jehož barvách se se stejným vozem stal Ari Vatanen mistrem světa 1981. Také z druhé verze se objevil model RS2000, který měl pozměněnou přední část.
V nižší kategorii startoval vez výraznějších úspěchů model Fiesta, automobilka na něm testovala hlavně závodění s předním pohonem. Třetí generace Escortu totiž přešla právě na pohon předních kol. Nový typ Escort XR3 se ovšem nemohl s nejsilnějšími vozy nemohl srovnávat, protože nastupovala třída B. Ford i pro ní vyvíjel speciál Escort RS1700T s pohonem zadních kol, ale od projektu bylo záhy upuštěno, protože úspěšná budoucnost znamenala mít závodní vůz s pohonem všech kol. Díky tomu vznikl speciál Ford RS200. Na rozdíl od konkurence, která se víceméně snažila připodobnit vzhled běžným hatchbackům, RS200 byl čistokrevný speciál, který se nepodobal ničemu. Zdálo se, že se brzy stane nejlepším vozem této skupiny, ale přišel příliš pozdě, protože jeho premiérová sezona 1986 znamenala konec pro skupinu B. Pro skupinu A měl Ford homologované dva vozy. Sierru XR4x4, která měla pohon všech kol ale slabý atmosferický motor, a Sierru RS Cosworth, která disponovala silným motorem, ale pohonem jen zadní nápravy. Ani jeden vůz se nemohl rovnat dominantním Deltám HF Integrale, ale verze Cosworth měla šanci vyhrávat na suchých asfaltových soutěžích. Proto z druhé generace modelu Sierra vznikla verze RS Cosworth 4×4 s karoserií velkého sednau. A možná právě rozměry byly důvodem, proč tenhle vůz nezískal ani jedno vítězství ve světové soutěži.
V roce 1993 se objevil nový typ – Ford Escort RS Cosworth. Šlo v podstatě o Sierru zabudovanou do kastle menšího Escortu. Kultovní vůz s obřím zadním křídlem se konečně stal úspěšným a pravidelně vyhrával, na celkový titul všam nedosáhl. Největší šanci prokletí Fordu zlomit, měl Francois Delecour v roce 1994, ale kvůli zranění musel vynechat několik soutěží. Přesto „Cossie„ patří k nejúspěšnějším vozům v regionálních šampionátech, u nás s ním například Ladislav Křeček získal 4 tituly mistra republiky. Escort pronikl i do dalších kategorií, když na jeho bázi vznkly i speciály Kit Car a Maxi kit s pohonem předních kol. V roce 1997 ale Ford a Subaru jako první vstoupili do kategorie WRC, Ford právě s vozem Escort WRC, který byl vlastně jen upraveným Cosworthem. Velký vývoj čistokrevného speciálu tehdy u Fordu zavrhli, protože o rok později se představil nový Ford Focus. V nižší kategorii Ford nasadil malou Pumu Kit Car, která se později převtělila na Pumu S1600. Ani ta se ale titulu nikdy nedočkala.
A právě z Focusu v roce 1999 vznikl zcela nový speciál WRC. Hned v první sezoně s ním skot Colin McRae vyhrál Safari rally a Portugalskou rally, ale také měl řadu technických problémů. K McRaeovi se brzy připojil navrátivší Carlos Sainz (ve Fordu startoval už s první Sierrou, nebo s Esccortem Cosworth a WRC). Focus RS WRC sice pozbyl křídlo, ale ne svou rychlost. Tehdy ovšem začala nadvláda francouzských vozů, nejprve malé 206 WRC a později zase Xsary WRC s fenomenálním Loebem za volantem. Nepomohla ani nová verze s mohutnými nárazníky a velkým křídlem, ani obměna zkušených jezdců za Markko Märtina, Francoise Duvala, Mikko Hirvonena, Jari-Matti Latvalu, Toni Gardemeistera a nebo našeho Romana Krestu. Úspěch přišel až s ex-mistrem světa Marcusem Grönholmem, který se do Fordu přesunul poté, co se Peugeot vytratil z WRC. Grönholm sice dopomohl Fordu k titulům mezi značkami v letech 2006 a 2007, ale na jezdecký titul nedosáhl ani když Loeb vynechal několik soutěží kvůli zranění a tak ukončil závodní kariéru. Pro juniorskou kategorii se představila Fiesta S1600, ale pořád na konkurenci od Citroënu a Suzuki ztrácela.
Poté se u Fordu ustálila jezdecká dvojice Hirvonen a Latvala, která vydržela celé 4 sezony. Ani jednomu z jezdců se však nikdy nepodařilo z trůnu sesadit Loeba s jeho Citroënem. V roce 2011 se přešlo na nové menší vozy s motory 1.6 Turbo. Ford představil Fiestu RS WRC, která ale během sezony vyhrála jen 3 soutěže. Ve Švédsku na Británii ovšem obsadily vozy Ford kompletní stupně vítězů. Po této sezoně tým opustil Hirvonen a místo něj přišel další ex-mistr světa (a jediný jezdec, který přímo porazil Loeba), Petter Solberg. Ford opět vyhrály 3 soutěže, a plné podium obsadily v Portugalsku, ale výkony opět donutily automobilku oficiálně se stáhnout z Mistrovství světa, Latvala přešel do týmu Volkswagen a Solberg do rallycrossu. Malcolm Wilson ovšem držel Fiesty ve WRC dále a sestavil dva týmy s jezdeckou sestavou Mads Ostberg, Evgeny Novikov, Juho Hänninen a Thierry Neuville. Právě poslední jmenovaný ale zanechal velký dojem, ačkoliv nevyhrál ani jednu soutěž (vítězství si dělili jen jezdci VW a Citroënu), díky skvělé řadě umístění na stupních vítězů se stal vícemistrem světa. není divu, že se pro letošek stal jedničkou týmu Hyundai. U Fordu se opět objevil Hirvonen, doplnil ho nováček Elfyn Ewans a polák Robert Kubica. Dominance týmu VW je však po odchodu Loeba ještě patrnější a zatím nikdo nevyhrál s vozem jiné značky.
Fiesta se ukázala jako vhodný vůz pro všechny kategorie v rally. Kromě vrcholné WRC se představila i verze S2000, se kterou Mikko Hirvonen vyhrál Rallye Monte Carlo 2010. V této kategorii ovšem k radosti českých fanoušku dominuje Škoda Fabia S2000 a nikomu se nepovedlo postavit lepší speciál. Ford se tak vrhnul do kategorií R1 a R2. Fiesta R2 se dokonce stala oficiálním vozem pro první 3 ročníky juniorského mistrovství. Nejnovějším vozem je Ford Fiesta R5, první vůz kategorie R5, který byl homologován. Je zajímavé, že prvním startem tohoto vozu byla Rally Bohemia 2013, kdy za volantem seděl Jan Sýkora. Soutěž ale bohužel skončila nehodou. Fiesta R5 je momentálně nejprodávanějším vozem kategorie, a ze zisků Wilson financuje chod svého WRC týmu. Doufejme, že Ford se na tratích mistrovství světa udrží a kdo ví, v roce 2017 nás čekají zcela nové vozy dle nových pravidel a možná se opět dočkáme úspěšného speciálu této automobilky.
Foto: Carkeys, Motorbase, Bringatrailer, Juwra, Allfordmustangs, Speedhunters, Cartalk, Blog.hemmings, Sportscardigest, BBC, Pixelmatic, Virginmedia, Rallysport, Carandclassic, Wikipedia, Irishcarman, Flickr, Tumblr, GTSpirit, Fifteen52, Performance-car-guide, Estevezsport, Forocoches, RS-World, GroupBRally, Forum-auto, Fordsitalia, Mad4wheels, RS200, Startingrid, Hooniverse, urbosport, Fordclubsweden, Noticas.coches, Autobelle, Allracingcars, Pinterest, Autowp, Autospeed, Taringa, Homepage.tinet, 500px, Rallycarsforsale, Itsgotwheels, Gomotors, Pumapeople, Macarthurmotorsport, Automobilesreview, Fordclub, Rallyememory, Caranddriver, Wallpaperswidecars, Holtenmedia, WRC, M-Sport, Supercars, Fastfiesta, Automobilsport, Revocars, Autoevolution
