Rozpad Sovětského svazu nezpůsobil vrásky jen čelním představitelům postupně se hroutících komunistických satelitů, ale také činovníkům velkých sovětských podniků. Mezi ně se řadila automobilka AvtoVAZ, jejíž výrobní program stál na, pro tehdejší exportní trhy, již značně zastaralých modelech. A protože se značce tradičně dařilo v Latinské Americe, padlo rozhodnutí, že se těžiště prodejů přesune právě tam. A jak jinak zaujmout potenciální zájemce, než speciálně pro ně vyrobeným modelem?
V roce 1992 proto započaly práce na projektu kompaktního terénního vozu s jednoduchou otevřenou karosérií, který měl být technicky co nejméně náročný a také velice levný na výrobu. Důvodem byla tehdejší malá vyspělost místních farmářů, jenž byly označeni za cílovou skupinu nového modelu se jménem Bora, v překladu studený nárazový vítr. Výsledek práce ruských inženýrů a designérů spatřil světlo světa poprvé v roce 1994 na veletrhu investičních příležitostí v Londýně. Bora zaujala skutečně velmi jednoduchou umělohmotnou karosérií bez dveří v křiklavé žluté barvě, jež byla posazena na prostorový hliníkový rám. Mnoho prvků karosérie bylo převzato z již existujících modelů s plachetnicí ve znaku, to stejné se dá také říct o pohonné jednotce z terénní Nivy. Zážehová šestnáctistovka vyvinula maximálně 80 koní, které na všechna posílala čtyřrychlostní manuální převodovka.
Koncepční automobil zaujal, protože v sobě spojoval auto pro práci i zábavu a připomínal klasické plážové buginy na základech Volkswagenů či Mini. Po premiéře v britském hlavním městě neměl AvtoVAZ nouzi o investory a ještě tentýž rok bylo díky zainteresování arabských šejků rozhodnuto o změně cílové destinace z Latinské Ameriky na bohaté země Středního východu a severní Afriky. Pár měsíců po tomto aktu se už Bora proháněla po písečných dunách ve Spojených arabských emirátech, pro což dostala litá kola s většími pneumatikami. I zde terénní model přesvědčil o svých schopnostech a zdálo se, že sériová výroba jej nemine.
AvtoVAZ v roce 1995 představil konečnou podobu lehké Bory, nabízející například i provizorní plátěnou „střechu“, spolu s ambiciózním plánem vyrábět 5000 aut ročně. Jako hlavní odbytiště byly určeny státy v Asii a Africe, Latinská Amerika v nových plánech již nefigurovala a k překvapení některých zainteresovaných v nich nebylo ani Rusko. Vývoj však v polovině devadesátých let nabral závratné tempo a především japonské automobilky se v podobném časovém horizontu vytasily se stejně zaměřenými, ale investorsky daleko více atraktivními projekty. Bora tak byla dána k ledu a z ambiciózních plánů nezůstalo nic než pár vyrobených prototypů…
Zdroj: 5koleso.ru, denisovets.ru
