Řazení patří mezi nejdůležitější a také základní úkony při jízdě autem. Už v autoškolách se učíme, jak správně řadit. A potom, při samotné jízdě, pilujeme správnou techniku i to, kdy je pravá chvíle na změnu rychlostního stupně a kdy je vhodné ještě chvíli ponechat stávající. Řada lidí zcela automaticky, v různých situacích, řadí jedničku. Ne vždy je to ale vhodný postup. Někdy jednička není ta pravá volba. Kdy?
Na kluzkém povrchu
Může se jednat o rozblácenou nezpevněnou komunikaci, stejně jako se může jednat třeba o cestu pokrytou čerstvým sněhem, sněhovými jazyky nebo ledem. Pokud se potřebujeme rozjet, je třeba dostávat kola do záběru spíše postupně a zbytečně je neprotáčet. V takovém případě může být zařazení jedničky spíše kontraproduktivní. Lepší je rozjíždět se na dvojku a lépe pracovat s plynem a se spojkou. Tato metoda, s trochou cviku, už pomohla mnoha lidem dostat se z problémů bez toho, aby se nechali vytáhnout.
Při zastavení
Řada lidí má tento manévr doslova zafixovaný a po zastavení ho udělají zcela automaticky. O co se jedná? Dojde k zastavení na parkovacím místě, zhasnutí motoru a poté k zařazení jedničky. A následně řidič opouští auto. Na to se dá pohlížet částečně jako nezajištěné. Je sice pravdou, že na rovině může zařazená jednička stačit. Ale při parkování ve svahu může dojít k pohybu a rozjetí daného auta. Po zaparkování tedy není vhodné řadit jedničku, ale raději zatáhnout ruční, tedy parkovací brzdu. Případný rychlostní stupeň lze poté zařadit jako doplněk.
U automatu
Řada lidí může být při prvním usednutí do vozu s automatem překvapena. Nejenom že v něm chybí spojkový pedál, ale také zde není klasické označení rychlostí. Co tedy zařadit, když se chceme rozjet? Jedničku byste v takovém případě hledali marně. Pro jízdu dopředu je třeba navolit písmeno D. Naopak v případě couvání je to písmeno R. Pro úplnost dodejme, že P je parkování a N neutrál.
Zdroj: https://www.motorbiscuit.com/5-habits-to-break-when-driving-a-manual-transmission/
