Komentář: Hlídky na přechodech u škol mají pomáhat. Pro děti jsou naopak rizikem

U řady škol se v dopoledních a odpoledních hodinách můžeme setkat s hlídkami městské policie, nebo s jinou osobou viditelně označenou, která má zajistit dětem bezpečný přechod. Je takový člověk u přechodu z dlouhodobého hlediska spíše výhodou, nebo je jeho aktivita naopak kontraproduktivní?

Přecházení s asistencí

Hlídky na přechodech jsou označeny reflexní vestou a řidič je může už z dálky vidět a přizpůsobit rychlost faktu, že se u přechodu něco děje. Při dojezdu poznává, že jde o asistenta, který umožní dětem bezpečné přecházení silnice. Řidič před přechodem bezpečně zpomaluje, dítě bezpečně přechází a statistiky se plní pozitivními čísly o tom, jak hlídky na přechodech pomáhají snižovat rizika dopravních nehod na frekventovaných křižovatkách u škol. V danou chvíli skutečně ano.

Všimli jste si někdy, co dělají děti?

A jak vypadá takové přecházení ze strany dětí? Jakmile vidí na přechodu strážníka nebo jiného asistenta ve městě, zcela zapomínají na to, že se jim od školky vštěpuje do hlavy, že před vstupem do vozovky je nutné udělat pohyb hlavou vlevo-vpravo-vlevo a potom teprve vyrazit. V daném případě k ničemu takovému nedochází.

Dítě vidí hlídku uprostřed přechodu, jak zastavuje auta a to je pro něho signál, že bez jakéhokoliv rozhlédnutí může vstupovat na přechod. A co pokud dojde k tomu, že na přechod dobíhá a hlídka z přechodu pomalu odchází? Však to ještě stihne…

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Prostě jdu…

K čemu podobné návyky vstupovat do přechodu bez rozhlédnutí povedou? K tomu, že je dítě může začít aplikovat i na jiných přechodech. Nutnost rozhlédnout se má být v dítěti zafixované, automatické a při vstupu ke kraji vozovky má jít o samozřejmý pohyb hlavou. Tím že je dítě dvakrát denně, pětkrát týdně vystaveno situaci, kdy nic takového dělat nemusí, dokonce se ani nemusí zastavit před přechodem, se tento návyk stává zcela nepoužívaným. Když dítě dojde k přechodu bez asistence, začne přemýšlet, co že to má udělat?

Jako řidiči na světelných křižovatkách

K podobné situaci dochází na světelných křižovatkách. Všimli jste si někdy, co se na nich děje pokud semafory nefungují? Doslova apokalypsa. Zvláště u těch řidičů, kteří zde jezdí pravidelně a soustředí se jenom na zelené-oranžové- červené světlo. To najednou nesvítí a oni vůbec netuší, jak je na křižovatce upravena přednost a jak vlastně mají jet. A neděje se to stejné na přechodech, kde mají děti zafixovány jenom to, že mohou vstoupit, až když uvidí uprostřed přechodu pána v zeleném s plácačkou? A co když tam jednou nebude.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Řešení problému je tak jednoduché

Nejsem proti asistenci na přechodech, hlavně v dopoledních a odpoledních hodinách u škol. Problém je forma, v jaké jsou dětem poskytovány. Tedy forma zastavení dopravy aby dítě mohlo bezpečně přejít. Silnice však nejsou bezpečné tak, jaký dojem takto řízený přechod navozuje. Nebyla by lepší varianta asistenta stojícího na kraji přechodu, který by děti zastavil, zkontroloval, zda se rozhlížejí a teprve až by auta zastavila, by jim povolil bezpečně přejít? A ty menší by i doprovodil? Tedy varianta, která je dnes běžná u většiny rodičů, kteří vyrazí se svým dítkem do města? Tím, že dětem zastavíme provoz ve vestě uprostřed přechodu, je ochráníme na jednom jediném místě, ale vystavíme je nebezpečí na místech ostatních.

Zdroj: Autorský text

O David Hampl

V případě kontaktu využijte email: hampl@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora