Schválení povinnosti udržet při objíždění cyklistů minimální vzdálenost 1,5 metru, vyvolává velké vášně a emoce. Už když se o něčem takovém mluvilo, se lidé dělili na dva tábory. A teď tomu není jinak. Jedni říkají, že je to dobře, druzí zase, že je to hloupost. Jelikož tento návrh prošel, diskuze jsou v tuto chvíli to jediné, co s tím můžeme dělat. Povinnost dodržovat 1,5 však jasně ukazuje, kolik věcí se při schvalování nedomyslelo.
Nový král silnic
Z cyklistů, tedy nejohroženějších skupin na silnicích se v tuto chvíli stávají doslova králové silnic. Budou to právě oni, kdo bude mít v provozu hlavní slovo. Jakmile vejde toto nařízení v platnost, budou to „pumpičkáři“, kdo se bude považovat za nejchráněnější osobu na cestě. A také za člověka, kterému bude stačit ukázat na auto, které ho možná objelo jenom ve vzdálenosti 1,49 metrů. A lynč může začít. Kamery mobilních telefonů, kamery na helmách a další zařízení budou pomocníky k usvědčení řidičů, kteří sice objeli cyklistu zcela bezpečně, ale bylo to o centimetr méně, než stanoví zákon.
1,5 metru bude málo
Kolik lidí dokáže odhadnout, jaká vzdálenost je ta správná? Stačí se doma postavit do místnosti a pomyslně určit bod, o kterém si myslíme, že je ve vzdálenosti přesně 1,5 metru. Kdo to skutečně dokáže? Patrně jen málokdo. A teď si představte, že danou vzdálenost musíte odhadnout během jízdy v 90 kilometrech za hodinu. Od osoby, která nejede vždy v dokonalém přímém směru. Co bude následek? Z obav z postihu to nebude 1,5 metru, ale budou to klidně i 2 – 3 metry, které budou mezi cyklistou a vystrašeným řidičem zůstávat.
Ať žijí kolony
Na vzdálenosti 1,5 metru při objíždění cyklisty by možná nebylo samo o sobě nic špatného, kdyby nebylo nutné dodržovat i další pravidla silničního provozu. Řada úseků se tak stane dokonalým špuntem. Stačí užší silnice, cyklista jedoucí dále od kraje a plná čára. V tu chvíli stojíme před otázkou, která nemá odpověď. Uhne se cyklista za krajnici, kam v některých případech nesmí? Objede ho řidič v menší vzdálenosti, což nesmí? Nebo dodrží vzdálenost a přejede plnou čáru (kam při běžném předjíždění nesmí) a bude riskovat nebezpečí z protisměru? Pokud ani jeden z účastníků nechce spáchat přestupek či riskovat, bude třeba jet za cyklistou i kilometry.
Sláva, nazdar vítězům
Sám jsem rekreačním cyklistou. Vždy na svých trasách volím cyklostezky, a pokud nejsou k dispozici, naplánuji trasu tak, aby vedla po silnicích nejlépe třetích tříd. Po silnicích, kde projede auto jednou za hodinu, žádné pruhy to nejsou a objíždění auty probíhá zcela bezpečně. A na takových silnicích potkávám i řadu jiných cyklistů. Vesměs také rekreačních, nebo rodin s dětmi, kteří často jedou ukázkově za sebou, ať mají ratolesti správný příklad. Obvykle na výletě mezi dvěma vískami, kde lišky dávají dobrou noc.
A zatímco nikdo soudný ze skupiny rekreačních cyklistů by na silnice vyšších tříd dobrovolně nevyjel, jsou skupiny „závodníků“, kteří jsou zde denně. Ve svých hrách na Tour de France ve skvěle padnoucích dresech, na špičkových kolech, se stejně postiženými kamarády drží formaci a hrají si na peloton. Ano, přesně toto jsou ti, kteří řidičům pijí krev a kteří se kvůli potřebě objezdu 1,5 metru stanou ještě větší překážkou. Tento „peloton“ zabírající celý pruh totiž nebude možné objet jinak, než jako při klasickém předjížděcím manévru do protisměru. O riziku začít s autem brzdit na skoro třetinovou rychlost, radši nemluvě.
Popřejme si dobrý den
Nic jiného nám nezbývá. Zatímco nyní, kdy se dala neukázněnému cyklistovi hodit „myška“ dát mu tak lehce a stále bezpečně najevo, že by se také mohl držet více u kraje, se stane hájeným druhem, který si na silnici může dělat, co chce. A zatímco řidiči musí absolvovat výuku a testy, cyklista nemusí nic. I když jednu část zákona budou znát i ti největší ignoranti, bohužel – každý bude vědět, že ho auto musí objet ve vzdálenosti 1,5 m.
