Ne každý byl vychován tak, aby za všech okolností jenom mluvil pravdu. Mezi námi jsou i tací, kteří čas od času zalžou. A potom také ti, kterým nedělá žádný problém ani neustálé lhaní. A to i ve chvíli, kdy jsou za volantem. V tu chvíli jim nedělá problém bez mrknutí oka lhát i o tom, kolik reálně jeli. Tato lež se jim ale může vymstít.
Lhaní policii jako cesta k vyšší pokutě
Sice k podobné otázce není důvod, zvláště když policie má hříšníka změřeného, ale přesto se najdou tací, kteří tento dotaz řidičovi položí. Snad jako nějaký úvod konverzace. A tak jistě každý z nás již alespoň jednou slyšel ono známé „Pane řidiči, víte, kolik jste jel?“. Odpovědět můžeme různě, ale některé odpovědi nejsou dobrý nápad.
Ti, co jsou zvyklí lhát, těm nedělá problém opravdu říct, že jeli například padesát nebo devadesát. I když realita byla jiná a policejním radarem je to potvrzeno. Tato drobná lež, snaha tvrdit, že bylo vše v pořádku, může řidiči jenom uškodit. O pokutě na místě rozhodují sami policisté a mnohdy je lepší přístup přiznat vinu, omluvit se a doufat, že policie přimhouří oko. Je k tomu větší šance, než když řidič začne lhát o tom, že jel předpisově. Zvlášť když musí vědět, že jeho rychlost změřená radarem byla důvodem k zastavení.
Lhaní přátelům jako možnost ztrapnit se
Není to ale jenom policie, které lidé lžou o rychlosti. Mnozí také zcela běžně lžou i svým přátelům. Je to typické machrování o tom, jak rychle v daném úseku jeli nebo za jak dlouho dokázali zdolat konkrétní úsek na své trase. Možná si tím získají pozornost, ale obdiv jenom málokdy. Už jen proto, že agresivní jízda je velmi nebezpečná.
Kromě toho není problém dané informace ověřit. Ať už třeba pomocí zaznamenání polohy v každém chytrém mobilu nebo třeba jednoduchým výpočtem, zda se konkrétní trasa dá ve zmíněném čase reálně zvládnout. Osoba, která lže, se tak mezi svými přáteli může snadno během minuty pořádně ztrapnit.
Zdroj: https://www.nolo.com/legal-encyclopedia/free-books/beat-ticket-book/chapter6-1.html
