Když kupujeme ojeté auto, musíme ho zkontrolovat vizuálně, musíme ho zkontrolovat administrativně – z pohledu jeho historie – stejně jako ho musíme také projet. Ona zkušební jízda by měla mít jasná pravidla, která však řada prodejců respektovat nechce. Málokdo tak kupovanou ojetinu projede tak, jak by měl. Jaký postup je správný?
Studený start
Pokud máte ke zkušení jízdě připraveno auto s již zahřátým motorem, buďte na pozoru. Možná se prodejce snaží něco zamaskovat. Ideální je, když si studené auto nastartujete sami. Zjistíte nejenom to, zda motor chytá, jak má, ale také objevíte možné problémy. Následně je vhodné vyrazit se studeným motorem a poslouchat, zda se nechová jinak, než očekáváte.
Různé rychlosti
Během zkušební jízdy je vhodné vyzkoušet různé rychlosti. Nejenom 50 v obci nebo 90 mimo obec. Vhodné je to vytáhnout i na dálniční sto třicítku. Zjistit lze díky tomu například hlučnost během jízdy nebo to, zda auto ve vyšších rychlostech takzvaně neplave. Běžné cestovní rychlosti nejsou pro zahřátý motor problém a prodejce by vám neměl bránit vůz projet.
Prudké brzdění i zrychlování
Vyzkoušet je vhodné i trochu agresivnější jízdu. Šlápnutím zprudka na brzdový pedál zjistíte nejenom to, zda brzdy fungují. Zjistíte také to, jak se auto při prudkém brzdění chová. Když stojíte, zkuste si také trochu prudší rozjezd s vytočením otáček motoru. I takto lze odhalit možné problémy. Když je motor zahřátý, není důvod mít jakékoliv obavy z jeho vytočení – tedy pokud je opravdu v pořádku, jak říká prodejce.
Dostatečná vzdálenost
Projet si s kupovaným autem pár kilometrů rozhodně nestačí. Pokud máme skutečně poznat, zda za to stojí, je vhodné s ním absolvovat delší jízdu, klidně i pár desítek kilometrů. Po různě kvalitních silnicích, v případě čtyřkolek, se hodí odbočit i na polní cestu. Jen tak lze zjistit, zda auto opravdu nemá nějaký neduh, který by se na pár kilometrech snadno přehlédnul.
Zdroj: https://www.thrillist.com/cars/nation/how-to-inspect-and-test-drive-a-used-car
