Mazda MX-5 NB (1998 – 2005)

První generace Mazdy MX-5 (chcete-li MX-5 Miata v USA a Roadster v Japonsku) slavila možná až nečekaný úspěch a není se tedy co divit, že v roce 1998 přišla na trh generace druhá. Ta ztratila charakteristické vyklápěcí světlomety, přibrala pár kilogramů, ale stále byla tím malým roadsterem, co je ho radost řídit.

Vzhledově se druhá MX-5, s kódovým označením NB, od prvního modelu odlišovala možná víc, než je patrné. Kromě „zapuštěných“ předních světel, která musela Mazda použít, protože vyklápěcí neprošla testem bezpečnosti chodců, je to hlavně karosérie s větším množstvím oblých hran. To se pozitivně projevilo především v aerodynamice automobilu, když součinitel odporu vzduchu klesl na cx = 0,36. I přes zcela jinou karosérii byla druhá generace MX-5 přibližně stejně velká jako ta první. Rozvor náprav o hodnotě 2265 mm dokonce zůstal zachován. Na délku pak MX-5 má 3975 mm, na šířku 1680 mm a na výšku 1225 mm. Mezigenerační skok zaznamenal zavazadelník, který už dokázal pojmout bagáž dvou osob na víkend.

Podvozek i nadále využívá nezávislé zavěšení všech čtyř kol, velkými úpravami však prošly brzdy, pneumatiky i kola jako taková. V nabídce příplatků se poprvé objevil systém ABS, kola byla o 360 – 380 mm větší v průměru a 150 mm na šířku a sportovní verze MX-5 dostaly kola s pneumatikami 195/50V R15.

Pod kapotou evropské varianty zůstala zachována zážehová šestnáctistovka řady B6 o výkonu 110 koní. Tu doplnila větší osmnáctistovka, která se oproti minulému modelu dočkala zvětšení kompresního poměru na 9,5:1, variabilního systému kontroly sání, diferenciálu s omezenou svorností Torsen nebo nového sacího potrubí. Výsledkem byl výkon 140 koní a točivý moment 161 Nm. Poprvé se v MX-5 objevila šestistupňová manuální převodovka, která byla nabízena za příplatek právě k zážehové 1.8. Pohon zadních kol samozřejmě zůstal zachován, hmotnost se pohybovala okolo 1000 kg. Domácí Japonsko se dočkalo stejných motorizací, ovšem s vyšším výkonem – šestnáctistovka má 125 koní, osmnáctistovka dokonce 146 koní.

V roce 2000 se na trhu objevila modernizovaná verze MX-5, kterou už na první pohled poznáte podle standardně montovaných mlhových světlometů, mírně upravené optiky předních i zadních reflektorů a nově tvarovaného přívodu vzduchu v předním nárazníku. Karosérie se dočkala zvýšení tuhosti, což mělo za následek v roce 2002 nadprůměrně 4 hvězdičky v crash testech Euro NCAP. Interiér se dočkal nového panelu přístrojů a především lépe dimenzovaných sedadel, která lépe drží tělo v zatáčkách.

Mohlo by vás zajímat:  Historie Nissan Silvia 200SX S12 v rally

Z technického hlediska je velmi zajímavá verze Sport s šestnáctipalcovými koly, nízkoprofilovými pneumatikami 205/45V R16, většími brzdami, diferenciálem s omezenou svorností, tlumiči Bilstein a šestistupňovou manuální převodovkou.

Pod kapotou se objevuje modifikovaná verze zážehové osmnáctistovky, která dostala variabilní časování ventilů. Výkon japonské verze tak poskočil na 159 koní, díky emisním limitům se však této verze nedočkali Američané, jež se museli spokojit se 142 koníky. Evropan pak zůstal v čistém středu – na výkonu 149 koní. V nabídce zůstala i 1.6 s pětistupňovým manuálem o výkonu 112 koní. I když byla hmotnost větší o zhruba 65 kg, stále byla MX-5 výborně ovladatelným roadsterem. Pro opravdové fajnšmekry vznikla v roce 2002 v Austrálii verze MX-5 SP. Ta měla pod kapotou turbodmychadlo a díky tomu výkon 214 koní. Takových aut bylo vyrobeno pouze 100 a dodnes patří v Austrálii k vyhledávaným klasikám.

Možná vůbec nejpodivnější verze MX-5 však přišla ještě o rok později. To se na tokijském autosalonu představila verze Roadster Coupé s pevnou střechou a hmotností vyšší o 10 kg. Zákazník, který však mohl být pouze z Japonska, mohl volit celkem ze tří verzí – Type A se čtyřválcem 1.8 o výkonu 159 koní a šestistupňovým manuálem, Type E se stejným čtyřválcem o výkonu 154 koní a čtyřstupňovým automatem nebo Type S se zážehovou 1.6 o výkonu 125 koní nebo větší 1.8 o výkonu 159 koní a šestistupňovým manuálem. Vyrobeno bylo celkem 350 kupátek.

Prosinec 2003 byl v případě MX-5 ve znamení sportovní verze Turbo Speed, prodávávané v Japonsku, USA a Austrálii. Kdo tipuje, že na svědomí ji má oddělení Mazdaspeed, ten tipuje správně. Pod kapotou se objevilo turbodmychadlo IHI, díky kterému tak výkon osmnáctistovky poskočil na 181 koní. Upraven byl podvozek, dostalo se na diferenciál s omezenou svorností a kola Racing Hart o velikosti 17 palců obula Mazda do pneumatik Toyo Proxes R28. Oproti klasické verzi poskočila hmotnost na 1150 kg. O 10 koní méně měla verze SE, představená také v roce 2003. Stejně jako Turbo Speed, i ona dostala turbodmychadlo, diferenciál s omezenou svorností a upravený podvozek. Prodej však probíhal pouze v Japonsku.

Mohlo by vás zajímat:  Mazda nastínila budoucnost motorů a technologií SKYACTIV

Tímto se už pomalu dostáváme k limitovaným sériím. Asi tou nejznámější je verze 10th Anniversary z roku 1999, oslavující desetileté působení MX-5 na světových trzích. Zvenku poznáte výroční Mazdu podle modrého metalického laku Sapphire Blue a pětipaprskových kol, uvnitř jsou to sedadla čalouněná v kombinaci černé kůže a modré Alcantary, koženého volantu a hlavice řadicí páky, chromovaných rámečků okolo budíků a falešného karbonového dekoru na středové konzole. Z technického hlediska dostal model 10th Anniversary tlumiče Bilstein a šestistupňovou manuální převodovku. Specialitkou pak byl dárkový box, obsahující modýlek automobilu o velikosti 1:24, dvoje hodinky Seiko a klíčenku. Vyrobeno bylo celkově 7500 kusů.

Pouze pro Švýcarsko byla určená verze GTR, jež se od klasické MX-5 odlišovala pevnou odnímatelnou střechou a „rychlými“ pruhy. Vyrobeno bylo 100 kusů. Celá Evropa mohla obdivovat model MX-5 Magic ve speciální černé barvě, Japonsko se naopak těšilo z modelu Shinsen, zaměřeném primárně na mladou klientelu. Ve výbavě se objevil tempomat a obložení interiéru z broušeného hliníku, karosérie byla stříbrná a interiér, spolu s plátěnou střechou, pro změnu modrý. Stejný odstín měl i lak speciální edice od Mazdaspeed z roku 2001. Největší změnou oproti klasické MX-5 byly tlumiče, stavitelné ve čtyřech polohách. Nechyběly však ani aerodynamické prvky a nový výfuk.

Na základech druhé MX-5 vzniklo i několik zajímavých konceptů. Rok 1999 znamenal představení jednomístného Mono-Posto se sytě červenou karosérii, jedním místem pouze pro řidiče a decentním větrným štítem před volantem. Možná ještě zajímavější byl koncept MPS, odlišující se od klasické MX-5 především pevnou odnímatelnou střechou. Kromě několika aerodynamických prvků karosérie zaujalo MPS především díky zážehové devatenáctistovce o výkonu 200 koní s točivým momentem 196 Nm. Detailní dynamické parametry 1060 kilogramů vážícího roadsteru s šestistupňovým manuálem však japonská automobilka nikdy nezveřejnila.

Druhá generace populárního roadsteru zakončila své světové působení v roce 2005. Do té doby stačila zaznamenat i jedno zajímavé prvenství – zápis v Guinessově knize rekordů jako nejrychleji prodávaný dvoumístný roadster světa, kdy bylo od roku 1989 do roku 1999 prodáno 531 890 vozů.

##mx5_topgear##

##mx5_mobilede##

Zdroj: Mazda, edmunds.com, wikipedia.org

Komentáře