Na nový vůz se mnohdy čeká více než půl roku, kdežto s ojetinou je možné z bazaru odjet za pár desítek minut. Na co si ale dát pozor při koupi auta z druhé ruky? Zájemce o ojetinu by měla zajímat historie vozu, originalita, původ a technický stav vozidla.
V rámci zjišťování historie by se měl řidič zaměřit především na to, zda bylo nebo nebylo dané auto “stočené”. Na první pohled se tato informace většinou špatně zjišťuje, pokud nejsou zjevné nesrovnalosti například v servisní knížce.
Služby jako Cebia nebo carVertical na internetu ukáží nejen kilometrový nájezd v čase, ale i skutečný rok výroby, a případné pojistné události a opravy vozidla. Ty mohou být dokonce důležitější než samotný nájezd.
„Originalita vozidla zní velmi odborně, ale v praxi jde o zjišťování, zda vozidlo nebylo takzvaně předělané, tedy zda nebyla změněna jeho identita, například přeražením identifikačních čísel VIN, zfalšováním technického průkazu, nebo zda není poskládané z více vozů,“ říká ředitel vyhledávače autoservisů Getfix Stanislav Toman.
Německý důchodce nemusí být ideál
Nejen v Česku touží lidé po autu původem od německého důchodce, který s ním jezdil pouze o víkendech do kostela. Když pomineme to, zda je takovýto typ provozu pro kondici vozidla nejlepší, je potřeba si říci, že ani německý původ nemusí být zárukou dobré péče.
Ne všechny vozy s německým původem totiž jezdily celou dobu u našich západních sousedů. Dovozci stačí takové auto v Německu jen krátce zaregistrovat a kupující neví, že auto dovezl odjinud.
Velmi podstatnou kapitolou při koupi ojetého auta, ne-li tou vůbec nejpodstatnější, je podle Tomana prověření jeho technického stavu, protože od toho se budou odvíjet případné náklady na servis v budoucnu. Proto je nanejvýš rozumné si buď ke koupi auta přizvat odborníka nebo odvézt auto do nezávislého servisu. Seriózní prodejce takovouto návštěvu většinou umožní.
