Nejhorší a nejdražší dopravní prostředky ve městech jsou ty, které magistráty nejvíce propagují

Cestovat v rámci většího města se dá různými způsoby. Většina lidí sedne do svého naftového nebo benzinového auta. Je to pohodlné, je to rychlé a je to i komfortní. Zároveň to ale nemusí být příliš ekologické, a tak města prosazují jiné formy. Ty sice mohou být čistší, ale o ekonomii a komfortu nemůže být řeč.

Elektromobily

Pro město jsou čisté, jelikož jejich aktuální emise jsou nulové. Horší je to ale s určitým komfortem cestování. U vlastních je to bez problémů, ale u těch sdílených už je to značný problém – najít aktuálně dostupné auto. Také je třeba počítat s problémem dobíjení. Nedostatečný dojezd může mnohé stresovat a ceny na rychlých nabíječkách, které atakují částku deset korun za kW, příliš ekonomické nejsou.

Jízdní kola

Mnoho magistrátů podporuje také využívání jízdních kol. V případě těch sdílených ale obvykle nejde o úplně ekonomické cestování. V případě kola vlastního zase hrozí problémy s rizikem krádeže, ale i s tím, že kolo nebude možné v cíli cesty kde bezpečně ponechat. Opomenout nelze ani nebezpečí na silnicích, které plyne jak z dopravy provozu, tak teď v zimním období z nesjízdnosti některých městských silnic.

Zdroj obrázku: Freepik

Koloběžky

Mnozí v nich vidí ideál městského cestování. Realita je však taková, že pozitiva nepřinesou vůbec nikomu. Jet v chladu na elektrické koloběžce je o zdraví, na sněhu dokonce o život. Ceny půjčení nejsou nijak příznivé a z hlediska praktičnosti také nejde o nejlepší možnost. Buď koloběžka překáží na chodníku, nebo musí být umístěna daleko od místa cíle cesty.

Městská hromadná doprava

Jedna z optimálních možností má také své mouchy. Obvykle je zdlouhavá a cesta kolonou trvá stejně jako autem. Nevýhodou je též přecpanost jednotlivých vozidel, ale i to, že některé trasy nejsou vždy nejkratší, a tak se cesta MHD může výrazně prodlužovat dle stanoveného jízdního řádu.

Zdroj: https://repositorio.cepal.org/bitstream/handle/11362/37898/1/LCG2199P_en.pdf