Když se mluví o maximální povolené rychlosti, má každý zažito, že v obci je to 50, mimo obec 90 a na dálnici 130. Do toho ale vstupují i úseky, jako jsou silnice pro motorová vozidla, které vedou obcí, nebo místa, kde je rychlost upravována dle aktuálního počasí nebo nebezpečnosti daného úseku. A potom tu jsou železniční přejezdy. A na těch se rychlost porušuje nejčastěji.
Dvě maximální povolené rychlosti
Aby to nebylo jednoduché, na železničním přejezdu není jednotná maximální povolená rychlost. Ty jsou hned dvě. Jedna je 30 kilometrů v hodině a druhá je 50 kilometrů v hodině. A jak poznat, která aktuálně platí? Podle bílého světla na výstražném zařízení.
Pokud bliká bílé přerušované světlo, může řidič jet maximální povolenou rychlostí 50 kilometrů v hodině. Pokud dané světlo nebliká nebo se jedná o přejezd, který touto signalizací ani není vybaven, platí limit pomalejší, tedy 30 km/h. Více řidič dle aktuálně platného zákona jet nesmí.
Nejenom na přejezdu
Mnozí si dost možná tyto dvě maximální povolené rychlosti pamatují ještě z autoškoly. Málokdo ale ví, že neplatí nutně jenom přímo na železničním přejezdu. Padesátkou nebo třicítkou totiž řidič musí jet už před ním. Zákon říká, že ve vzdálenosti 50 metrů před ním. Realita je samozřejmě taková, že správně odhadnout danou vzdálenost moc řidičů nedokáže a policie je proto značně benevolentní.
Rychlost není jedinou povinností
Každé malé dítě ví, že by na přejezd člověk neměl vstupovat nebo vjíždět, pokud bliká červené výstražné světlo. Jsou ale i přejezdy bez signalizace doplněné dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“, kterou řidič pochopitelně musí také respektovat. Tam, kde značka není, je třeba dbát zvýšené opatrnosti a zkontrolovat, zda se ani z jednoho směru neblíží vlak. Teprve potom je možné takzvaný nezabezpečený přejezd bezpečně překonat.
Zdroj: https://www.driving-test-success.com/driving-articles/level-crossings.htm
