Blahé paměti, ptal jsem se svých známých – novinářů, jaké bylo to nejhorší nové auto, jaké kdy řídili. Opel Mokka první generace s přehledem vedl. Když jsem se pak na podobnou otázku zeptal známých Američanů, odpovědí byl sesterský Chevrolet Trax. Vlastně mě to ani trochu nepřekvapilo. Byť neskrývám svou racionálně zcela nevysvětlitelnou náklonost ke koncernu General Motors, moc dobře vím, že ze všech nejlépe uměli vyprodukovat nejeden příšerný krám, nebo promarnit jasnou šanci na úspěch. Německý Opel byl naštěstí vždy dost daleko od Americké nadutosti, mnoho zámořských problémů ho tak nezasáhlo.
Svého času byla velká automobilka, alespoň co si pamatuji, vždy trochu stran zájmu. Z německé „Svaté trojice“ byli snad vždy ti poslední, za Fordem a Volkswagenem. Recept přitom nebyl jiný – kvalitní, bytelná, praktická a trochu nudná německá auta, která produkují v podstatě dodnes. S přechodem pod křídla koncernu PSA se ale všechno změnilo.
PRVNÍ KRÁSNÝ OPEL NOVÉ DOBY
Automobily s bleskem ve znaku nikdy nebyly vyloženě ošklivé, myslím si však že slovo „zapomenutelný“ je až na výjimky slušně vystihuje. Poslední Opel ze kterého jsme si sedli na zadek, byl Lotus Carlton – a rozhodně to nebylo jeho krásou. Když se pak v roce 2020 představil nástupce modelu Mokka, zíral jsem na něj jako opařený. Bylo to něco neuvěřitelného, takhle „hustý“ Opel tu dlouho nebyl. Vážně se mi moc líbil, byl jsem proto právem nadšený, že jeho test vyšel zrovna na mě.
„Brutální nášup dynamických linií se mohl promítnout i ve jméně. Třeba Coca-IN by byla naprostá bomba..“
Jelikož nejde o jediného zástupce koncernu PSA na evropském trhu, mohli se návrháři konečně trochu uvolnit. Vytvořili moderní, futuristický design, který ovšem neztrácí německého ducha. Hnedd je všem jasné, že jde o Opel. Na kávovém crossoveru není ani linka, která by prozrazovala francouzský původ. Tohle byl první Opel, který ve mě zanechal tak silný pocit, že jsem dokonce zkoumal ceníky… Chápu rodovou návaznost, avšak brutální nášup dynamických linií se mohl promítnout i ve jméně. Třeba Coca-IN by byla naprostá bomba, přitom by foneticky znělo téměř stejně, nebo mírnější Cocoa. I kakao je méně nudné a béžově než káva s mlékem. No a nebo Mekka?
Jen se kochejte designem na fotkách. V roce 2070 půjde o vyhledávaného veterána, který nebude drahý. Nejlepší z barev je sice svítivě zelená metalíza Matcha, testovaná bílá Jade s černou střechou a sportovním červeným proužkem verze GS Line, by byla v mém výběru hned druhá.
ORIGINÁLNÍ IN-TERIÉR
Stejně nadšený jako z designu karoserie, jsem i z interiéru. Nový designový jazyk je opravdu ostrý a futuristický i vevnitř. Palubní deska obklopuje řidiče, jako v závodním voze, nechybí ani dekor z falešného karbonu, který tento pocit výrazně umocňuje. Opět veliké WOW. Upřímně, v takhle levném autě, bych tak cool design vůbec nečekal, dokonce v Opelu? Je úžasné, že za takovou modernu nemusíte platit miliony. Kombinace červeného dekoru, karbonu, černého stropu a ostrých linek, ve mě jako v řidiči vytváří opravdový sci-fi pocit z řízení kosmické lodě, přitom volant zůstává kulatý. Jak by asi vypadal s „kniplem“ jako má nově Tesla?
V budoucnosti se sluší mít hodně obrazovek, tady na mě svítí dva veliké displaye. Před řidičem je digitální přístrojový štít s -jak jinak, než moderní- grafikou, kterému sekunduje vetší obrazovka infotainmentu známého z jiných vozů PSA. Ten není kdovíjak chytrý, ani zvlášť přehledný, svoji funkci zrcadlení mobilního přístroje, však zastane, i konektivita je na výborné úrovni. Vyzdvihnul bych kvalitu audia, které není ani přebasované, či jinak nevyladěné a je zážitek na něm poslouchat i Johana Sebastiana, Verdiho, nebo Mozarta. Ale klidně i Tři sestry.
„Vždycky jsem říkal, že by Fiat měl prodat Alfu Romeo Číňanům, konečně by jsme viděli pravé Alfy“
Na „vysoký crossover“ se sedí překvapivě nízko, zde je znát ladění na sportovní notu. Sedí se spíše na dlouhé nohy a krátké ruce, je to mnohem příjemnější než autobusový pocit v podobně velkém Crosslandu. Sedadla mají výrazné boční vedení a jsou docela tvrdá, jako v pravém germánském voze. Kvalita materiálu je na slušné úrovní, piánový dekor se sice hned umatlá, ale není důvod na něj stále sahat. Největší problém tak vidím ve vnitřním prostoru. Já samozřejmě chápu, že Mokka je hlavně stylovka, nic to však nemění na tom, že nízký posez před mohutnou palubní deskou vytváří poněkud stísněný pocit, takříkajíc jako v tanku. Alespoň dodává pocit bezpečí, výhled však není optimální a co teprve šikmo vzad. Skvělé je, že v jakékoliv pozici před sebou vidíte celou kapotu, to už dnes zvykem nebývá. Na zadních sedadlech zase není moc místa na hlavu, rovněž kufr je spíše menších rozměrů. Risk je zisk, vsadil bych se, že se to Opelu vyplatí. Kdo chce více prostoru za podobné peníze, koupí si Crossland, početné rodiny, nebo lidé co nejsou cool o Mokku nezavadí pohledem. Tady se hraje hlavně na efekt – a ten je perfektní.
POHÁDKA O KROUTIVÉM TŘÍVÁLCI SE SAMETOVÝM AUTOMATEM NA KÁVU
Kdo z vás trochu sleduje dění v automobilovém průmyslu, jistě tuší, jaký motor se bude nacházet pod kapotou. Do nové Mokky se montují výhradně tříválcové turbomotory PureTech (Ano a jedno HDi). Já měl k dispozici ten nejsilnější benzínový. Z objemu pouhých 1,2 litru vyždíme celých 130 koní (96 kW) a 230 Nm. Vrcholný výkon se klube až někde u šesti tisíc otáček, zatímco moment kroutící je tam už někde u volnoběhu, od 1750 ot/min. Přijde mi, že poslední dobou píšu stále tu samou charakteristiku motorů. Je to jednoduše tím, že tříválcová „turba“ jsou si velmi podobná. Gradace výkonu je poměrně lineární, turbo nemá žádnou díru, takže jízda je plavná a plynulá. Troufnul bych si tvrdit, že v dnešní době jsou všechny, ať už třeba litrové tříválce s turbem, velmi adekvátní pohonné jednotky pro běžné řidiče. Jakkoliv v ojetině bych se takovému motoru obloukem vyhnul.
Naladění motoru a především jeho sladění s AUTOMATICKOU PŘEVODOVKOU S HYDRODYNAMICKÝM MĚNIČEM, která má 8 stupňů, je naprostým protikladem dynamického sportovního vzhledu. Sametový je to slovo, které hledáme. Změna rychlostních stupňů probíhá bez vaší přítomnosti, kroutícímu momentu stačí zlehka lechtat plynový pedál, aby jsme se hýbali běžnými rychlostmi. No a když na to šlápnete, peklo se v základech sice neotřese, ale s lehkým crossoverem 130 koní mává slušně.
Trochu mě mrzí, že motor nemá výraznější výkonovou špičku, prostě táhne, s vámi to znatelně hýbe, až do omezovače se však nestane nic vzrušujícího. Myslím, že ani s manuální převodovkou by to nebylo jiné, naopak by jízda s ní byla otravnější. Automat za příplatek 40 tisíc tak mohu jen doporučit. Můžete jezdit i rychle, jen to bude trochu bez emocí. Pohonné ústrojí je ovšem nastavené hlavně na klidnější jízdu. Navíc, budete-li klidní, odvděčí se vám slušnou spotřebou kolem 7L/100lm ve městě a o litr více při dálničních rychlostech. Sportovní režim na okreskách vás přiblíží deseti litrům, to ale dělat nepotřebujete. Já jezdil na ten normální.
PODVOZKOVÝ NĚMEC
Nakonec se sešla poměrně nesourodá kombinace sportovního vzhledu, se silnou, avšak klidnější pohonnou jednotkou. Posledním dílem skládačky tak jsou jízdní vlastnosti. Četl jsem již dříve testy Opelu Mokka, a to dokonce i na tenhle konkrétní kus. Všichni se shodovali na tom, že podvozek je tvrdý až příliš, francouzi prý zašli příliš daleko. Tak to také prvních pár desítek kilometrů bylo. Když jsem však vyrazil za město na okresky, bylo to opravdu moc. Auto poskakovalo jak nervózní chlapec před prvním rande. Hotová hrůza, takhle špatně netlumila nerovnosti ani kamarádova závodní Puma. Záhy se ukázalo proč: Tlak v pneumatikách byl 3,5 baru! Upustil jsem tedy na správný tlak dle příručky a hle, beránek byl na světě.
Podvozek znatelně změknul, vlastně se z něj vytratila prkenná tvrdost, stal se více poddajným, aniž by zásadně utrpěla směrová stabilita, nebo by se výrazně nakláněl do zatáček. Negativa se tedy vytratila, pozitiva zůstala. Díky řízení s krátkým převodem se ochotně vrhá do zatáček, podvozek filtruje nerovnosti s grácií a celé je to velmi příjemné – díky bezpečným jízdním vlastnostem se dá jezdit i poměrně rychle, to se vám ale příliš chtít nebude. Nechci se rouhat, ale komfort mi připomíná BMW. Je příjemně pohodlný, ale nikterak rozvleklý. Pro někoho to bude možná zklamání, že městské SUV za půl milionu není žádné okruhové náčiní, komu to však vadí, ať si najde psychiatra.
MODERNÍ COCA-IN PRO VŠECHNY COOLERY
Nerad se opakuji, ale nemám rád SUV, ani crossovery. Jsou zbytečné a dělají všechno hůř než běžný hatchback. Jenže každý další test takového vozu, mi ukazuje, že tvar, nebo světlá výška, podobně jako náboženské vyznání, nebo rasa, ve finále neznamenají nic špatného. Ano, za podobné peníze můžete mít novou Astru (se kterou se snad brzy svezu), ale ta je pro někoho úplně jiného. Pro starousedlíky, pro nudné lidi. Vy jste moderní, svěží a jakkoliv staří, chcete vyniknout, nechcete jít s davem (a koupit si kvůli tomu starou ameriku je overkill).
Vždycky jsem říkal, že by Fiat měl prodat Alfu Romeo Číňanům, konečně by jsme viděli pravé Alfy. Něco podobného se teď stalo s Opelem. Byla to vždy obstojná auta, kterým však zoufale chyběl styl. PSA to nyní vyřešilo, takže se můžeme těšit na další skvělé kousky.
Nová Mokka se povedla. Jakkoliv v ničem zásadně nevyniká, v ničem ani zásadně nechybuje. Vy si ji ale koupíte hlavně proto, že vás uhrane svým designem, stejně jako mě.
Základní cena: 499.990,- (1.2 TURBO 74kW/100k Edition 6q manuál)
Základní cena testované verze: 599 900,- (1.2 TURBO 96W/130k EAT8 GS Line)
Cena za testovanou konfiguraci s příplatky: 608 900,- (1.2 TURBO 96kW/130k EAT8 GS Line)
Foto: Autor
