Možná vám to připadá zvláštní, ale statistiky skutečně ukazují, že Češi mají problémy s parkováním na parkovištích, na nichž jsou parkovací místa vyznačena pruhy po obou stranách. Drobnou útěchou nám může být, že v tom zdaleka nejsme jediní. Na vině není jen skutečnost, že se tomuto typu parkování věnuje jen málokterá autoškola, psychologové totiž poukazují na to, že tento styl parkování klade na náš mozek úplně jiné nároky než jiné způsoby. Asi nepřekvapí, že za velmi krátkou éru automobilismu se tomu ještě mozek nestihl přizpůsobit.
Hypnotizující čáry
Čáry, které parkovací místa ohraničují, jsou totiž spíše kontraproduktivní. Posledních několik tisíc let strávili lidé učením se faktu, že nepřerušovaná linka je něco, co je vhodné sledovat a co má svůj význam. A pak se člověk dostane do situace, kde jsou takové čáry dvě, a jak vjíždí na parkovací místo, postupně je ztrácí z dohledu. Mozek začne panikařit, je koneckonců naučený, že při řízení je prakticky vždycky vidět minimálně krajnice. Ve skutečnosti by tak bylo lepší, kdyby čáry na parkovištích nebyly.
Ztráta mentální opory
Zatímco zaparkovat mezi dvěma jinými vozy je pro většinu řidičů rutinní záležitost, a to bez ohledu na to, zda jde o parkování podélné, nebo kolmé, případně diagonální, parkování mezi dvěma čarami je matoucí i v případě, že na jejich druhé straně stojí jiná auta. V takovém případě se totiž naše podvědomí primárně vztahuje k čarám jako k mentální opoře a symbolické hranici, nikoli k objektům za nimi. A o tu oporu pak naše mysl přijde.
Větší počet drobných škod
Paradoxně jsou tak drobné škody, způsobené například parkováním příliš blízko jiného vozu, mnohem častější na parkovištích s vyznačenými parkovacími místy než na volných parkovištích bez nich. A to navzdory tomu, že na parkovištích s vyznačenými čarami bývají parkovací místa v průměru o několik centimetrů širší.
Zdroj: https://www.rac.co.uk/drive/advice/legal/parking-guide/
