Co kraj, to jiný mrav, co národ, to jiná kuchyně a co řidič, to jiné nároky na automobil. Naštěstí dnešní automobilový svět zahrnuje nepřeberné množství značek a modelů, aby byly uspokojeny požadavky každého řidiče.
Automobily se liší v rozměrech, výkonu, designu, výbavě, ceně a v mnoha dalších aspektech, které hrají roli při jejich výběru. Jednu věc mají však společnou a tou je široké použití elektroniky a počítačů. Jejím účelem je dělat automobil více komfortní, bezpečnější a v případě supersportů i rychlejší. Jedná se o závod v prestiži, která automobilka vymyslí dokonalejší systémy a posune svůj model na vyšší úroveň.
Na první pohled se může zdát, že je to ideální proces, na jehož konci se dostane ke spotřebiteli automobil příjemný na užívání a jízda v něm bude radost. Bohužel všechno není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Klady a opodstatnění jsou nesporná a dobře je známe z prezentací, reklam automobilek a vlastních zkušeností. Co ale automobilky nezmíní, jsou možné komplikace s tím spojené. Běžného uživatele ihned může napadnout spolehlivost. Čím více součástek v autě je, tím větší je pravděpodobnost poruchy a nákladná návštěva servisu. Dá se říct, že se jedná o skrytý záměr automobilky, protože samotný prodej nových automobilů rozhodně nepatří mezi jediný a největší příjem. Dalším problém je více vnímaný řidiči, kteří mají k automobilům bližší vztah a kladou důraz na jízdu samotnou. Jedná se o přímé zasahování samotného automobilu do jízdy. Příkladem může být systém používaný ve vozech Škoda Octavia třetí generace, který snímá pruhy na silnici a v případě nutné korekce zasahuje skrze posilovač řízení do jízdy. Podobně je tomu tak dalších aut například s automatickým brzděním při vyhodnocení krizové situace. Otázkou zůstává, do jaké míry řídíme automobil my řidiči a do jaké míry je elektronika opravdu opodstatněná?
Ukázkovým příkladem je historie modelů BMW M5. M5 začal jako syrový a mechanický sedan se šestiválcovým motorem vypůjčeným ze supersportu M1. Postupem času se zvětšoval, zmohutněl a dostával nové vymoženosti za účelem být ve všech ohledech lepší než konkurence. BMW se to vždy dařilo a auta se znakem „M“ patřila vždy mezi zaručený požitek z jízdy. Problémem je, kam se dále posouvat a co do auta ještě přidat. Současný model M5 je brilantní, jako ty předešlé, ale opravdu potřebujeme pro požitek z jízdy multimediální zařízení, které se umí připojit na facebook a twitter? Dost dobře si neumím představit, jak v zápalu řidičské nirvány a požitku z každé zatáčky provázené nezaměnitelným zvukem motoru, mám ještě čas psát status na facebook a kontrolovat zdi ostatních uživatelů. A co se zvuku motoru týče, je to také trochu podvod, protože je z části vydáván reproduktory. Nepřijde vám to už trochu moc? Existuje nějaký správný poměr, jak spojit požitek z jízdy s moderní dobou?
Odpověď je jednoduchá – Ano. Stejně tak jako existuje správný poměr koření na nedělní steak. Pokud ho dáte málo, je mdlý, pokud ho dáte moc, zabijete přírodní chuť masa. Stejně tak je to s auty. Je potřeba k nim přistupovat s rozumem, citem a použít správný kompromis mezi dnešní dobou a minulostí. Za moderní auta respektující tuto linii můžeme považovat Noble M 600. Brutální síla, vyladěný podvozek a zkušený řidič, to je vše. Z jiného úhlu pohledu to vzala společnost Singer při tvorbě své představy o Porsche 911. Na první pohled se jedná o decentně upravené Porsche 911 z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, s nekompromisním důrazem na zachování původních linek a dobových závodních úprav. Při bližším ohledání odhalíme xenonové světlomety a zadní výsuvný spoiler. Zvláštní je, že to celkový dojem z auta nijak neruší. Atmosférický motor o objemu 3.8 l vyladěný společností Cosworth má 360 koní. Jedná se o ruční práci s důrazem na zachování charakteristického zvuku v kombinaci s upraveným výfukovým potrubím. Mechanici Cosworthu mohli z motoru dostat ještě více, ale smyslem tohoto auta není lámání rekordů, nýbrž požitek z jízdy. Cílem bylo cítit při jízdě předení motoru, vibrace a celkové spojení řidiče s autem skrze přesnou odezvu volantu. V interiéru sice najdete moderní materiály a čalounění, nejsou zde ale žádná multimediální zařízení a podobné vymoženosti. Není k tomu důvod. Pod nádherným lakem se schovává karoserie převážně z karbonových vláken a hliníku. To zajistilo redukci váhy o 200kg oproti původnímu modelu. Na první pohled byste to ale vůbec neřekli.
V čem je to tajemství? Jednoduše spojili klasický model s tvary přežívající po desetiletí, moderní technologie a s pomocí zásad a citu vytvořili čirou radost a potěšení. Dokonalé spojení dvou století na 4,2 metrech umění. Asi je vám jasné, že ručně vyrobené auto (4000 hodin práce) je astronomicky drahé (8.5 milonu korun), takže milovníci elektronického kompromisu mají na výběr, strávit hodiny při vybírání nového auta a hledat alespoň malou shodu obou proudů, koupit starší auto a upravit jej podle svých představ anebo vybrat tajnou kasičku…
