Na akci Racing Show, kterou pořádal Tym-Motorsport, jsme měli jedinečnou příležitost popovídat si s českou drifterkou Michaelou Sacherovou. Ale možná, že jste poslední 3 roky vůbec nesledovali české motoristické dění, takže netušíte, kdo to je. Nejdřív vám jí tedy trochu představíme.
Sice není moc gentlemanské prozrazovat u něžného pohlaví věk, ale Míša se práskla sama, když uvádí datum 1. řijna 1991 jako ten den, kdy přišla na svět. Zda už to tehdy bylo bokem napřed, jsem se opravdu neptal. Od dětství jí voněl benzín a uspával chrapot motoru, a tak není divu, že v roce 2011 už seděla v závodnické kombinéze v drifterském speciálu. z dosavadních soutěží jí známe za volantem BMW E30 s obrázkem japonské Gejšy ohánějící se samurajským mečem, ale v budoucnu si budeme zvykat na Toyotu, která bude její novou závodnickou katanou na kosení soupeřů. Na závěr doplňme, že byla zvolena nejlepší ženskou drifterkou z celého světa za rok 2012.
Michaelo, jak jsi se vlastně dostala k závodění a autům obecně?
Auta mě zajímala zhruba tak od šesté třídy. Táta mě i bral na nějaké srazy a závody, takže jsme k nim vždycky měla blízko. V 15ti letech jsem se s driftem poprvé seznámila a v roce 2010, kdy jsme se svezla v M3 E46 jsem nechtěla dělat nic jiného, než jezdit dveřmi napřed.
Znala si japonské kořeny driftování, než si začala závodit?
Přiznám se, že ze začátku vůbec ne, protože jsem driftery poprvé viděla až v akci. Teprve později, jak jsem pronikala do tohoto sportu, tak jsem zjišťovala více i o jeho historii.
Jak těžké bylo vůbec začít a naučit se driftovat?
Začátky byly hodně těžké. Měla jsem nějakou představu, jak driftování probíhá. Teorie sice byla na 100%, ale s praxí to bylo trochu horší. Poprvé jsem to vlastně zkoušela právě tady na letišti ve Lnářích, kdy jsem si naskládala pár pneumatik na sebe a zkoušela kolem nich kroužit. Jeli jsme sem 140 km a za 10 minut jsme mohli jet domů, protože odešlo středové uložení kardanu. Musela jsem se toho dost učit, a zpočátku to nebylo vůbec snadné, ale pak se to trochu zlomilo a začalo mi to jít lépe.
Co na tvoje závody říkali doma?
Táta mě maximálně podporuje ve všem a díky němu jsem se dostala tam, kde jsem. Hodně mi radí, pomáhá s autem, dělá hlavního mechanika a vděčím mu za hodně. Snažím se toho také od něj co nejvíc naučit.
Co konkrétně považuješ za zatím svůj největší úspěch?
Rozhodně pozici druhého vícemistra v kategorii Street za rok 2013. Toho si cením nejvíce.
Co je zač tvoje auto, kromě toho, že na první pohled jej identifikuju jako BMW E30?
Je to E30 Coupé s motorem M30B35, což je 3.5 litr z BMW E34, které dostalo už novou převodovku. Dále je tam plně stavitelný podvozek D2 Coilcover 12kg, lehčí setrvačník, spojková lamela z M5, zavařený diferenciál a převod řízení z E36, zvětšené rejdy, ochranný rám a celkově je auto odlehčeno.
Jaké jsou plány na další závodění?
Samozřejmě na sobě pracovat a zlepšovat se, jak nejvíc to půjde. Ráda bych i zabojovala v kategorii Street, jako loňský rok, ale naše BMW už pomalu přestává stačit na konkurenci. Už se nám na dílně rodí Toyota Soarer do skupiny Pro a já se strašně moc těším, až bude hotová.
Kdo je tvůj vzor?
Určitě zakladatel japonského mistrovství Keiichi Tsuchiya a také polští drifteři, protože jezdí úžasně.
Když pomineme drift, jaké další závody třeba sleduješ?
Hlavně sleduji rally a FMX.
A nakonec mi nedá se nezeptat na oblíbené auto?
No, tak tuhle otázku občas dostávám, ale jednoznačně na ní odpovědět neumím. Strašně se mi líbí Lancer Evo, to je úplně fantastický auto, který se nechá krásně vodit. Pak je tu E30 od BMW, což je prostě srdcovka a první auto, se kterým jsme závodila. Úžasný auto je také Hakosuka. Obecně mám japonský a německý auta moc ráda, ale líbí se mi i třeba americké muscles. Je toho spousta, každé auto má svoje a nejde vybrat si jen jedno.
V tom s tebou souhlasím. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho driftovacích úspěchů a ani chvilku rovně.
Foto: Mikka
