„Roky jsem jezdil do Chorvatska, letos s ním končím. Už několik posledních let jsem váhal, letos máme s rodinou jasno. Už je to neúnosné,“ říká čtenář Petr, který se s námi podělil o to, co vše poslední roky zažíval se svou rodinou. Letos zvolí stoprocentně jinou destinaci.
Cesta je očistec
Vydat se do Chorvatska jinak než po vlastní ose nejde. Ano, mohu zvolit letadlo, ale následuje nutnost zajistit si transfery přímo do destinace. Organizačně nebo finančně to není absolutně výhodné. To stejné platí o různých vlacích, ty končí v určeném nádraží a odtud k našemu apartmánu stejně musíme po vlastní ose. Jedinou možností je tedy auto.
Problém nastane už při koupi dálniční známky, kdy kvůli rakouské desetidenní upravujeme délku našeho pobytu. O nevýhodách „zlodějských“ praktik dálničních známek ve Slovinsku radši nemluvím. Platí jenom sedm dní, takže potřebuji dvě. A nejsou levné, jedna vyjde na 15 eur.
Tím ale strasti nekončí. Únava za volantem, dlouhé kolony z důvodu točících se turnusů. Dlouho jsme to snášeli, ale tento rok už ne. Dva dny se dostávám z toho šoku z jízdy, konec dovolené už jsem nervózní z toho, co na cestě zase bude.
Je to stále dražší
Jezdíme stále na stejné místo, do stejného apartmánu. A tak vidíme, jak se vše rok od roku zdražuje. Nejenom samotné ubytování, ale i vše okolo. Restaurace, bary, obchody. Přitom kvalita je na stejné, ne-li nižší úrovni. Připadá mi, jako bychom byli pro Chorvaty jenom dojná kráva. A když jsem chtěl dát Chorvatsku letos ještě šanci, dostal jsem od domácích ceník, který se od loňska znovu navýšil. A to o 15 procent.
S Chorvatskem letos končím. Na pobyt nemám peníze, na cestu nervy. To je mé rozhodnutí. Když jsem zjistil, že za Turecko dám na 10 dní za celou čtyřčlennou rodinu s letenkou a all inclusive do 50 tisíc, mám jasno. A to vše s organizací cestovní kanceláře, takže jediná moje starost je dostavit se včas na letiště. Chorvat už ode mě neuvidí ani korunu. Své peníze utratím lépe a v klidu.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Petra M.
