Sen o Dakaru – Expedice je zdárně doma

Expedice Sen o Dakaru, při které měl historický závodní vůz LIAZ 100.55 D, jeden z prvních českých účastníků slavné Dakarské rally (z Jablonce tehdy vyjely 2 vozy) a hlavně první úspěšný absolvent této soutěže (v druhém voze vzdal Francouz Galland a zbytek posádky dorazil do Dakaru mimo soutěž), dojet k Růžovému jezeru a vzdát hold všem účastníkům nejtěžší maratonské soutěže, se v útěrý úspěšně vrátila domů. Včera proběhla tisková konference s účastníky.

Jíří Moskal, člen tehdejší úspěšné posádky, která dokončila soutěž na 13. pozici, komentuje cestu takto:„Cestu jsme prožíval velice intenzivně. V Africe jsem sice záměrně neodřídil ani kilometr, protože jsem před sedmadvaceti lety prohlásil, že už Dakar nikdy nepojedu, a tento slib jsem chtěl dodržet. Ale jsem velice šťastný, že se nám povedlo k Růžovému jezeru dojet a vzpomenout na ten moment, kdy jsme tam před třiceti lety byli a také na všechny ty lidi, kteří se výrazným způsobem přičinili o to, že jsme tam mohli být.“ Navíc se Jiří Moskal vrátil i ke své nehodě na motocyklu:„Já vlastně ani nevím jak k tomu došlo, v plánu bylo projet se na motorce jen pár set metrů. A i proti svému názoru jsem na motorku nasednul bez pořádných bot, rukavic a helmy. Ujel sem pár set metrů, pak sem se vracel ke klukům z expedice. Pomalou rychlostí, protože tam byl zpomalovací práh, ale víc si už nepamatuju. Trefil mě totiž místní řidič dodávky, který se z protisměru pokusil odbočit na stejné parkoviště. Dopadl jsem asi poměrně dobře, neměl jsem nic zlomeného. Jen jsem si pravděpodobně o štítek motorky skalpoval půl hlavy, načež jsem padnul na čelní sklo dodávky. Pak mě převezli do místní soukromé nemocnice. Prý to bylo štěstí, protože ve státních nemocnicích nejde ani tak o léčení úrazu, ale spíš o riziko infekcí.

Majitel vozu, mechanik a řidič Tomáš Pour dodává ke spolehlivosti vozu:„Až na pár drobných závad fungoval vůz bez problémů. Dokonce jsme ani nepíchli gumu. Teď liazku čeká očistná kůra od písku a mořské soli. Pak se vydáme na nějakou roadshow a představíme expedici. Je tu i nabídka, že by vůz mohl být umístěn do muzea.“

Petr Kotek zase připoměl zajímavé momenty:„Hned na první duně jsme chtěli pořídit zajímavé fotky a natočit zajímavou scénu do filmu. Najel jsem tedy s Toyotou, které říkáme Kojota, do dun a prohrábl kola, aby vypadala jako zapadnutá. Jenže vůz zapadnul doopravdy. Nakonec zapadla i liazka, takže tak jak Jirka Moskal házel s lopatou před třiceti lety, tak i nyní si tuhle činnost zopakoval. V Maretánii se nám představil „prezident turismu“, který se stará o všechny organizované výpravy a přitom se jeho nřízením řídí i tamní policie nebo vojáci. Ten nám nabízel, abychom mu zavolali, když bude problém na hranicích. Ten skutečně nastal, ale díky jeho telefonátu a větší sumě peněz nás do země vpustili bez problémů.“ Pak nám ovšem zatrnulo, když se rozpovídal o nehodě Jiřího Moskala:„Jestli znáte z videí Besipu nehody motorkářů, tak bych měl dodat, že Jirka měl zuté boty, takže to nebyla žádná legrace. Co se týče vyšetřování, tak v Africe ať se stane, co se stane, tak za nehodu ,může cizinec. A nevadilo, že měl přímo před sebou na čelním skle nalepenou něčí fotku.. Závěrem musím opravdu poděkovat všem sponzorům a všem běžným lidem, kteří přispěli na expedici dakarské liazky“

Motocyklový novinář Jaroslav Šíma zase vzpomínal na své zážitky:„Byla pro mě velká čest doprovázet tento historický kamion a navíc jsem si mohl opravdu užívat, protože já si jízdu na motocyklu zkrátka pokaždé užívám. Navíc jsme byl na Dakaru šestkrát, z toho jednou na jihoamerickém, takže mám k této soutěži velký vztah. Jednou sem na motorce ale bláznil na duně o trochu víc, to už měl stroj najeto asi 244 tisíc kilometrů, a odešel startér. Pak začalmotocykl startovat samovolně, troubil a ani vyndání klíčku nefungovalo. Nakonec mě kluci roztahovali, ale jednou se to nepovedlo, já jsme spadl a tak mě náš Yeti ještě tři metry táhnul po asfaltu. To je Afrika. Už mám ale vyčíhnutej další stroj a sice nástupce Hondy Africa Twin. Tenhle stroj mám doma a najel jsem na něm 200 tisíc kilometrů, takže příští rok v dubnu se těším na tento stroj. A do té doby asi zprovozním svojí Hondu a navíc chci podniknout cestu Babetou se svými kamarády studenty. Ve hře je Dakar a nebo Vladivostok, uvidím, pro co se kluci nadchnou.“

LIAZ urazil 13 tisíc kilometrů po souši a 2 tisíce po moři. Osobní vozy najely asi 12 tisíc po souši a 3 tisíce po moři. To vše s průměrnou spotřebou liazky 40 litrů na 100 kilometrů, osobní vozy zhruba 15 litrů na 100 kilometrů. Jaroslav Šíma se pokusil najet na svém motocyklu asi 6000 kilometrů, které mu chyběly k celkovému nájezdu 250 tisíc kilometrů, ale bohužel kvůli nehodě má motorka na kontě z Afriky jen 3500 kilometrů. K této mětě mu ještě chybí 2860 kilometrů. Pokud chcete potkat posádku i vůz naživo, můžete se vypravit na některou z akcí, na které se budou účastníci expedice se všemi vozy prezentovat. První takovou je výstava Motocykl, která se bude konat ve dnech 5. – 8. března v pražských Holešovicích. O dalších akcích vás budeme samozřejmě informovat.

Komentáře