Každý tu situaci jistě někdy zažil. Blíží se ke křižovatce, která není osazena značkami. V tu chvíli si řidič vybaví jednu z nejznámějších pouček z autoškoly – na této křižovatce platí přednost zprava. V praxi to znamená, že účastníkovi silničního provozu, kterého máme po pravé ruce, musíme dát přednost. Zároveň tedy účastník po levici dává přednost nám. Je to pravidlo jednoduché a v mnoha případech také funkční a efektivní. Zároveň ale neplatí vždy.
Jedna nenápadná značka
Většina řidičů zcela logicky před křižovatkou registruje jenom to, zda je, nebo není osazena značkami, které upravují přednost. Tedy zda u křižovatky je, nebo není značka přednosti, stopka nebo hlavní silnice. S dodatkovými tabulkami, kudy hlavní silnice vede. Pokud křižovatka těmito značkami osazena není, začíná se řidičům vybavovat pravidlo pravé ruky – přednost zprava. To ale může být mylná úvaha, protože je ještě jedna značka, která sice s křižovatkou přímo nesouvisí, ale na přednost má obrovský vliv. Pravidla v křižovatce zcela změní.
Jste v obytné zóně?
Danou značkou je takzvaná Obytná zóna. Všichni tuto značku jistě známe. Má obdélníkový tvar, je na ní zakresleno dítě hrající si s dospělým, auto a také dům. Maximální povolená rychlost v obytné zóně je 20 kilometrů v hodině a specifikum je také v tom, že si v obytné zóně mohou dospělí či děti dokonce hrát i na silnici. Pro řidiče je to místo s nutností zvýšené opatrnosti. A to nejenom při průjezdu, ale také při výjezdu, na což někteří zapomínají.
Při výjezdu mají přednost všichni ostatní
Před křižovatkou je namístě všímat si, zda v daném místě neopouštíme obytnou zónu. Proč? Jelikož účastníci silničního provozu vyjíždějící z obytné zóny musejí dát přednost všem vozidlům, motorovým i nemotorovým, a dokonce i organizovaným skupinám chodců. Stručně řečeno, při výjezdu z obytné zóny přednost zprava neplatí. Dožadovat se přednosti je proto chybou a policie přivolaná na místo má v případě nehody celkem jasno o tom, kdo za ni může.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Obytn%C3%A1_z%C3%B3na
