TEST Alfa Romeo GTV

TEST Alfa Romeo GTV

Jedu ulicí a mijím jedno auto za druhým. Ačkoliv jsou různé, vypadají všechny stejně. Jenže pak to přijde. Už z dálky v řadě zpětných zrcátek vykukuje jedno stříbrné níže než ta zbylá. Za chvilku už parkuji naproti vozu, kvůli kterému jsem si dnes udělal výlet. Můj pohled už neodvratně ulpívá na Alfě Romeo GTV. Konkrétně jde o poslední model s tímto slavným jménem, který sjížděl z výrobních linek v letech 1995 až 2004. Je to vlastně jedno z dvojčat, protože ve stejném designu byl vyráběn i kabriolet se snad ještě slavnějším názvem Spider. Alfa Romeo tehdy hodně zariskovala, protože původní Spider s drobnými změnami, který proslavil již v 60. letech Dustin Hoffman, měl mezi fanoušky velkou popularitu. Zcela nový Spider však vypadal tak skvěle, že si mezi fanoušky našel také své místo. Ale zpět ke kupé verzi, kterou tu máme dnes. To bylo v nabídce s dvoulitrem Twin Spark, jako v tomto případě, nebo s vidlicovým šestiválcem.

 

Hned od počátku vás uhrane, jak je auto nízké, poměrně krátké a vypadá celkem široké. Proporčně to autor Enrico Fumia, který tehdy pracoval ve studiu Pininfarina, zvládl naprosto dokonale. Auto vypadá dynamicky zejména díky nízkému špičatému čumáku a naopak vyšší zadní části. Na té jsou pro změnu zadní světla stylizované do jediného červeného pruhu. Oba konce spojuje prolis, který ještě více zvýrazní klínovitý tvar vozu. Celý vůz má velmi nízký součinitel odporu vzduchu, pouhých 0.33 a stále vypadá moderně. Vůbec by vás nenapadlo, že se vůz představil již na ženevském autosalonu v roce 1995. Chybět nemůže trojhraná maska chladiče nebo čtveřice kulatých světlometů. Perličkou je, že návrhy vnitřku od studia Pininfarina se v automobilce nesetkaly s úspěchem, interiér tak byl kompletně navržen Walterem de Silvou, který dnes navrhuje vozy pro VW. Celý vůz je postaven na platformě Fiatu, takže jde o vůz s motorem vpředu a pohonem předních kol. Nejde ale jen o převzatou platformu z běžného vozu, inženýři Alfy strávili spoustu času laděním zadní nápravy, jejíž komponenty mají svůj původ už ve výkoných verzích sedanu 155.

 

 

Přiznávám bez mučení, že nejsem zrovna fanoušek stříbrné barvy, ale ke GTV se celkem hodí. Dává totiž vyniknout skvělému designu. Vážně, tohle je pravá Alfa Romeo, nemůžete od ní odtrhnout oči. Navíc vozu hodně sluší majitelem zvolená kola. Ale dost už, všichni víme, že Alfy jsou vždy uhrančivě krásné, a byla by škoda se na ně jen dívat. Než se ale pustíme do projížďky, pojďme si prohlédnout interiér. Nemůžu se dočkat, až si vlezu na sedadlo, které mě vábí už skrze okno. Ale vím, že poté se mi nebude chtít vůbec vystupovat, takže se ještě prvně podívám na kufr. Už pohled na jeho víko dává tušit, že moc velký nebude. Ale když ho otevřu, stejně mě překvapí. On by vlastně nebyl až tak malý (samozřejmě, že je menší než u průměrného hatchbacku, to patří k věci), ale navíc většinu prostoru zabírá rezerva. Balík limonád sem dáte, dva už asi ne. Ale koho by to zajímalo, když ho u krámu všichni uvidí z tohohle vystupovat! Abych nezapoměl, kufr otevřete tlačítkem u klíčku – ten je mimochodem moc hezky udělaný. Italové jsou zkrátka citliví na detaily.

 

Mohlo by vás zajímat:  TEST Peugeot RCZ THP 155 - Batmobil

Ještě se podíváme pod kapotu, která se otevírá přímo pod volantem a páčku pojistky musíme chvíli hledat. Ta kapota je… hmm, obrovská není to správné slovo. Ano, je rozlehlá. Celou tu plochu navíc nenarušuje žádný odvětrávací motor či ostřikovače, ty jsou totiž umístěny přímo na stěračích. A když jí otevřete, tak vás stejně její rozměry znovu překvapí. Takhle velkou kapotu jsem snad ještě neotevíral. Ale za otevření stojí, ten motor je krásný na pohled. Vážně je tohle auto ze země, kde si na módu potrpí. Celá karoserie je jak oblek od Gucciho a když otevřete kapotu, je to jako když z pod té rozepnuté košile vykukuje vypracované břicho s vyrýsovaným pekáčem buchet. Ne, nechápejte mě špatně, nejsem gay, ale takhle to Italové v těch reklamách vždycky dělají. A udělali totéž i v Alfě, místo kovového patvaru se spoustou hadic okolo, který by zakryli plastovým deklem, dokázali vyrobit i na pohled hezký motor. Mno, uvidíme, jak to pojede. Abych nezapomněl, je to dvoulitr o výkonu 110 kW. Jo, ještě něco vás zarazí pod kapotou. Ve skutečnosti GTV nemá dva kulaté světlomety, jak vám celou dobu namlouvá, ale klasické obdélníkové paraboly, přes které kapota s kulatými otvory funguje jen jako kryt.

 

 

Ale konečně přichází ta pravá chvíle na průzkum místa pro posádku. GTV nemá kliky, mačkáte zámek a přitom berete za prolis u dveří. Dveře jsou poměrně těžké, ale mají jednu moc přijemnou věc – bezrámová okna. Tenhle detail mám moc rád, člověk hned ví, že nenasedá do obyčejného vozu. Pod dveřmi jsou opravdu masivní prahy s ochrannými kryty s logem automobilky. Nevím jak vysvětlit, že jsou opravdu velké, takže mi zkrátka budete muset věřit. Ale to už neodvratně mířím do sedačky, která již na pohled vypadá pohodlně. Ach ta slast, sem přímo zapadnete. Sedadla jsou kožená, a opravdu výborně tvarovaná. Když v nich sedím, tak se prostě nemohu jen tak pohnout. Budík je přímo v zorném poli, ty doplňkové ukazatele na středovém panelu jsou pootočené vaším směrem. Volant je optimálně daleko, padne krásně do rukou. Pedály jsou výborně poskládané, navíc doplněné nášlapem pro levou nohu. Místa vpředu mám opravdu tak akorát, víc nepotřebuju. Když se ohlížím za sebe, tak to spíše než sedačky připomíná poličku. Navíc je to čtyřmístný vůz, uprostřed se sedět opravdu nedá. Ale co, to není chyba, ale poznávací znak v segmentu sportovně střižených kupé. Jinak jsou zde ale 90. léta znát, takřka veškeré věci v interiéru byly původně černé. To se majitel rozhodl změnit a oživil interiér žlutými doplňky.

 

Startujeme a dvoulitr zatím nedává moc znát, co v něm dříme. Ne že by zvuk byl úplně nevýrazný, trochu zaujmout dovede. Odrážím od chodníku a modlím se, ať neštrejchnu ty kola. Sice se mi to nikdy v životě nepovedlo, ale že bych si chtěl odbývat premiéru zrovna dnes, to nehrozí. Ze sedadla spolujezdce dostávám pokyn, ať si při jízdě trochu ten motor vytočím. No proč ne. A právě teď to přijde, tohle je ten správný zvuk. Jak se motor sbírá ze spodních otáček, má krásný baryton. Navíc se nechá velmi ochotně vytáčet bez nějaké turbodíry. Zrychlení je hezky plynulé. Tak tohle neni vůbec špatné. Z vozu je skvěle vidět. Vůz navíc díky proporcím působí příjemně bytelně. Tím, jak sedíte dále od dveří, které jsou navíc tak tlusté, cítíte se tak nějak bezpečněji, ale díky menší výšce vám vůz nepřijde nijak neohrabaný. Řazení je velmi přesné, což kvituji. A velmi rychle se na něj zvyká. Jen ty lidi na mě koukají trochu závistivě, chtělo by to správné italské tmavé brýle.

 

Mohlo by vás zajímat:  Alfa Romeo chystá novou paletu motorů

 

Určitě už se několika z vás protáčejí oči a říkají si, kdy přijde na řadu ta porucha, je to přeci jen Alfa Romeo. Tak to vás zklamu, jednak GTV bylo hodnoceno kladně a rozhodně nebývalo nijak zásadně poruchové. Ostatně, tuhle pověst měly hlavně Alfy Romeo ze 70. let, posun v kvalitě nastal již o dekádu později a třeba typ 164 se těší velmi dobré reputaci, přesto se dodnes řada lidí dívá na tuto značku skrze prsty. Za celou dobu se ovšem neprojevily na voze žádné závady. Abych byl spravedlivý, tak bych musel pouze zmínit, že při zatáčení volant trochu povrzával, avšem na jeho chod to nemělo žádný vliv. A také nesvítila žádná varovná kontrolka. Shodou okolností jsme ten den jezdili dokonce dvěma Alfami a obě fungovaly skvěle. Jinak jsme se poznali i s manželkou majitele, a ta nařídila napsat, že je to auto k ničemu a nic se do něj nevejde. No, ale i z výrazu její tváře je jasně znát, že to není míněno tak vážně.

Pokud si tedy budete chtít někdy pořídit tuhle Alfu, rozhodně to udělejte. Je krásná a stylová a opravdu dobře se s ní jezdí. A nezapomeňte že každý nadšenec do aut si musí jednou pořídit Alfu Romeo. A proč ne zrovna GTV?

Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:

Proč jste si vybral zrovna tohle auto, byl to váš dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?

Je to jeden z raritních modelů od Alfy Romeo, který mě uchvátil svým designem a krásou. Byl to můj dloho plánovaný sen, který jsem si chtěl splnit.

Jak těžké bylo tenhle vůz získat?

Těžké to nebylo, vozy se teď prodávají za velmi dobré ceny.

Jak se s autem žije v běžném provozu? A máte ho pro radost nebo na denní používání?

Auto je koupeno aby dělalo radost a dělá to moc dobře.

Jaký byl nejzajímavější zážitek s tímto autem?

Asi sraz vozidel Alfa Romeo blízko hradu Kámen, kde si člověk v krásném prostředí mohl vůz pořádně vyzkoušet na ploše tamního letiště.

Plánujete na něm nějaké úpravy či opravy?

Snad jen ještě lepší brzdy.

Jaký je váš největší motoristický sen?

Můj motoristický sen je vlastnit Ferrari, které taktéž spadá do uspěšné „stáje“ italských aut.

Foto: Mikka

Komentáře