TEST Chevrolet Malibu 2,0 CRDi LTZ

TEST Chevrolet Malibu 2,0 CRDi LTZ

Američan s korejským pasem. Tak nějak by se dal ve stručnosti definovat Chevrolet Malibu, který v současnosti brázdí české silnice. Stylový sedan si odbyl evropskou premiéru před dvěma lety ve Frankfurtu a na našem trhu nahrazuje nepříliš úspěšný Chevrolet Epica. V prvním roce prodeje se museli zákazníci spokojit jen se zážehovým čtyřválcem o objemu 2,4 litru. S příchodem letošního modelového roku však nastalo vysvobození – naftový agregát 2,0 CRDi, který jsem měl k dispozici. 

Design

Chevrolet Malibu na ulici budí rozruch. 4 865 milimetrů dlouhá karoserie se vyznačuje dlouhými převisy a poměrně vysokou přídí. Té dominuje ohromná maska chladiče s jedinou vodorovnou lamelou a velikým logem výrobce. Inu, Američan. Záď s rozměrnými světlomety si vzala za svůj vzor sportovní kupé Camaro. Do zavazadelníku o základním objemu 545 litrů je přes vyšší nákladovou hranu skvělý přístup, a kdo by tápal, jak se dovnitř dostat, nechť vyhledá tlačítko na pravé straně třetího brzdového světla.

Chevrolet se u evropského Malibu nevyvaroval použití amerického stylingu. Chromované prvky proto najdeme na masce chladiče, orámování mlhových světel, spodní hraně bočních oken a klikách dveří. S myšlenkou na rčení „kola dělaj´ auto“ se pravděpodobně přistupovalo k výběru disků. Naše osmnáctky Malibu sluší a jsou dodávány standardně pro testovaný stupeň LTZ.

Interiér – Tohle je Amerika

Tedy ne tak docela. Chevrolet se totiž pozastavil u výběru materiálů a namísto papundeklových desek, které známe z některých amerických vozů, sáhl o regál výš. Už v základu dostanete kožené čalounění volantu, součástí testované verze LTZ je i kožené čalounění sedadel. Ta jsou elektricky seřiditelná a pro cestující vpředu nechybí vyhřívání. Dokonce i štít kapličky rychloměru a otáčkoměru dostal kožený potah, stejně jako vnitřní madla dveří. Chápu, někomu by tyto prvky výbavy mohly přijít ve střední třídě zcela běžné. Je ale třeba si uvědomit, že se bavíme o autě s cenou pod 700 000 korun.

Velkou radost mi dělala středová konzola s velkým dotykovým displejem. Tlačítka jsou rozměrná a logicky rozmístěná, což napomáhá k rychlému zorientování v interiéru. Výborným detailem je možnost vyklopení obrazovky multimediálního systému směrem vzhůru. Za ní se totiž schovává rozměrná schránka pro uložení drobností. Výhodou je, že se zde v zimních měsících kumuluje velké množství tepla. Váš snídaňový McMuffin proto vydrží čerstvý po dlouhou dobu.

Mohlo by vás zajímat:  Honda Jazz 1.5 i-VTEC DYNAMIC – zase o něco výkonnější a pohlednější

Ani uvnitř se pochopitelně nezapomnělo na chrom. Blyštivé prvky najdete na středové konzole, pod tlačítky ovládání stahování oken u řidiče či na dlouhé vodorovné lince, táhnoucí se přes celou přístrojovou desku. V těchto místech také uvidíte zajímavou hru světel. Po zapnutí světlometů se totiž chromovaná linie osvětlí pásem diod, což vypadá velmi efektně. 

Po stránce vnitřního prostoru patrně nebude strádat nikdo. Do vozu se pohodlně usadí čtyři dospělí cestující s výškou do 190 centimetrů, prostřední místo vzadu je v tuto chvíli lépe využít k vyklopení loketní opěrky. Prostor všeobecně nechybí u kolen, nad hlavou ani u ramen. Uvítal bych však delší sedáky předních sedadel a alespoň o tři centimetry nižší posaz. Ani tak mi ale nedělalo dlouhé cestování žádný problém a povětšinou jsem z vozu vycházel odpočatý.

Motor

Český zákazník je při výběru motorizace ušetřen velkých rozhodování. Pokud chcete benzínový agregát, sáhnete po čtyřválci 2,4i s výkonem 123 kW a automatickou převodovkou. Pokud Vám v žilách koluje nafta, testovaný motor 2,0 CRDi je jasnou volbou. Malibu totiž v Evropě jiné motory ani nenabízí. Na ostatních trzích je škála rozmanitější. Celkový výčet je doplněn o tři benzínové a jedno hybridní ústrojí

Zpátky však k jedinému naftovému motoru, se kterým můžete Malibu pořídit. Agregát o zdvihovém objemu 1956 ccm má výkon 117 kW a točivý moment 350 Nm. Vůz je možno koupit jak s automatickou šestistupňovou, tak manuální převodovkou. Automat by dle mého soudu k testovanému motoru pasoval lépe, ani s manuálem však neuděláte chybu. Páka se totiž pohybuje v krátkých a přesných dráhách, čas od času se ale vyskytnul problém se synchronizací mezi prvním a druhým rychlostním stupněm. Po zahřátí převodového oleje však nebylo po problému ani stopy

Naftový čtyřválec plní normu Euro V a podle Chevroletu má být i šetrný k řidičově peněžence. V praxi není problém se přiblížit k udávané kombinované spotřebě 5,1 litru ani v zimních měsících. Ve městě si Malibu řekne o zhruba 7 litrů a tuto hranici nepřekročí ani v případě, že si čas od času říznete pár zatáček. Problém nevidím ani s kultivovaností. Do vozu neproniká citelně více vibrací než u konkurenčních modelů. 

Mohlo by vás zajímat:  Nová generace Corvette Convertible

Jízda – Koráb na kolech

Stejně tak, jako působí Malibu staticky, se i řídí – jako koráb. Nemám tím teď ale na mysli, že by se se sedanem obtížně manévrovalo a rozrážel by záplavu okolních aut. Na palubě se díky celkové velikosti vozu cítíte velmi příjemně a hlavně bezpečně. Podvozek nemá problém pohltit široké spektrum nerovností, rázy se do řízení nepřenášejí. 

Malibu má nejraději poklidné a plynulé cestování. Motor nemá s 1670 kilogramů vážícím sedanem sebemenší problém a v případě potřeby to umí pěkně rozpálit. 350 Nm točivého momentu se projevuje postupně a ani při razantních rozjezdech nezaregistrujete tahání za volant. Stejně jako u většiny konkurenčních modelů však v řízení nenajdete cit, což je ale bohužel daň za velmi jednoduché ovládání.

Vůz se do zatáček vrhá plynule a nemá i přes přítomnost naftového motoru na přední nápravě přehnané tendence k nedotáčivosti. V době testování, kdy byl ještě obut do zimních pneumatik, jsem však pocítil drobnou nervozitu zádě na výjezdu ze zatáčky. Podobné chování má i Opel Insignia, se kterým Malibu sdílí platformu.

Závěr

Chevrolet Malibu na českých silnicích moc často nepotkáte, což je podle mě docela škoda. Stylový sedan střední třídy je sice mírnou směsí národních kultur, přesto však převládá americká část. Vůz je pohodlný, dobře se řídí, nemá přehnané úskoky v dílenském zpracování a díky naftovému dvoulitru a palivové nádrži o objemu 73 litrů se u benzínové pumpy jen tak neukážete.

Ke koupi navíc nabádá i příznivá cena a bohatá výbava. Už v základním stupni LT+ nechybí šest airbagů, automatická klimatizace, kožený volant, elektricky nestavitelné sedačky, multimediální systém s dotykovým 7“ displejem, ABS, kontrola stability a prokluzu, 17“ disky, a takto bych mohl dále pokračovat. Za to všechno si Chevrolet řekne 584 590 Kč, což je v rámci konkurence opravdový trhák. 

 
Základní cena vozu: 584 590 ,- Kč

Základní cena testovaného vozu: 647 090 ,– Kč

 

Klady:

– vnější rozměry

– neokoukaný design

– velký vnitřní prostor

– pohodlí na palubě

– úsporný naftový motor

– poměr cena – výbava

Zápory:

– neklidné chování na výjezdech ze zatáčky

– občas problém se synchronizací převodovky

– místy povrzávající plasty v interiéru