TEST Citroën C4

TEST Citroën C4

Nedávno jsme s Citroënem C4 absolvovali i první kilometry v rámci předváděcí jízdy, nyní se nám dostal i do klasického testu a můžeme jej tedy prozkoumat podrobněji.

Vzhled

Jak už jsme uvedli dříve, moc změn na exteriéru vozu nenajdete. To ale rozhodně není na škodu, protože C4 vypadá stále svěže a elegantně. Zatímco jiné modely Citroënu (vyjma DS3) mě často nepřinutí ani zvednout obočí, byť jsou mnohdy nápadité, u C4 jsem se i nyní při testu přistihl, že se za ním občas zálibně otočím. Není to taková ta prvoplánová krása ani rafinovaný design, prostě jen vypadá vážně dobře. Ale vzhled si budete muset zhodnotit vy sami, je to přeci jen čistě subjektivní kritérium. Hlavní novinkou faceliftu jsou světlomety s LED diodami a 3D efektem, které vypadají dobře. Musím říct, že bíle svítící proužek diod namísto klasických bodových světélek jsem si oblíbil už u DS3. Dobře vypadá i černě lakovaný spojler na horní hraně pátých dveří.

Interiér

Nejpodstatnější změnou v interiéru je zcela nová navigace. Ta je navíc obklopena mnohem přívětivější palubní deskou z měkčených plastů, která je kvalitně slícovaná. To na hrbolatých českých silnicích oceníte, protože se neozývají různé pazvuky. Ukazatel rychlosti je zdvojený, kromě klasické ručičky máte i digitální ukazatel uprostřed budíku. Zcela ale chybí ukazatel teploty motoru, dokonce zde není ani kontrolka studeného agregátu. Je zde však palivoměr neustále ukazující dojezd. Další údaje z palubního počítače se již promítají na sedmipalcový dotykový displej v centrální části. Na středovém tunelu mi pak něco chybí – páka ruční brzdy. Ta je v nejvyšší výbavě automatická a ovládaná přepínačem.

Mohlo by vás zajímat:  Test Škoda Rapid 1,2 TSI Ambition

Velmi dobré ohodnocení zaslouží přední sedadla, která poskytují výraznou oporu. Ačkoliv pohodlná sedadla bývala kdysi hlavní doménou francouzských vozů, poslední dobou už pohodlné ušáky zmizely. I ve francouzských vozech se nyní zabydlují tvarovaná sedadla poskytující oporu, což o C4 rozhodně platí. Perfekní jsou nastavitelné opěrky hlavy. Výhrady bych měl ale vůči výšce posezu. Zkrátka sedák je i v nejnižší pozici pořád příliš vysoko nad podlahou. Při delších cestách tohle rozhodně neoceníte. Volant je naštěstí nastavitelný v obou směrech, takže si pozici na sedadle řidiče můžete optimalizovat. Volant je velký a mohutně působí i jeho střed s airbagem. Přišlo mi ale, že je více skloněný, než jsem zvyklý. Vzhledem k vyššímu posezu to ale není vyloženě nepříjemné. Možná vám budou trochu vadit ve výhledu tlustší sloupky.

Zatímco vpředu mají cestující prostoru dostatek, vzadu se asi s dospělými nepočítá. Rozhodně tedy ne na výšku. Je sice pravda, že skleněná střecha ukrojila pár milimetrů, ovšem pokud nenavštívím Kadeřnický salon u Mydláře, tak sem svých 190 centimetrů prostě nenaskládám. Spíše to vypadá jako navržené pro děti. Kufr má obstojný objem 380 litrů a mohl by mít ještě více, ale pod jeho podlážkou se nachází rezervní kolo. A já osobně bych vždy radši obětoval pár litrů za klid na duši, že mám v záloze náhradní kolo a ne jen pár náplastí a sprej. Pokud ale vás taková opatrnost netíží, dostanete k dobru dalších 28 litrů navíc. Pokud sklopíte zadní opěradla, dostanete 1183 litrů, ale ne zcela rovnou podlahu. Také nakládací hrana je relativně vysoko. Osvětlení kufru je však možné vyndat a používat jako baterku, což je šikovné.

Mohlo by vás zajímat:  Test Mazda MX-30: Elektromobil vytvořený pro úplně jiný svět

Jízda

Motor se startuje tlačítkem, což mám celkem rád. Je umístěné na středovém tunelu, pro vypnutí je potřeba jej až nečekaně dlouho držet. Přes drobné nerovnosti se dokáže Francouz přenést s typickou elegenací a grácií, i když typického francouzského zhoupnutí se u něj dočkat můžete. Jízda na silnicích je však příjemná a klidná, vůz vás hned ukolébá do pohody. Na českých výmolech má ovšem zadní náprava tendence k uskakování a pokud potkáte nerovnost v zatáčce, rozhodí vám i stopu předních kol, což tedy příjemné vůbec není. O řešení nekvalitních silnic by se ale měla starat vláda a ne automobilky. Nejlépe se pak vůz projeví na kvalitním povrchu, kde vás doslova podbízí k rychlejší jízdě. Jen škoda, že i maximálně kultivovaný diesel je přeci jen trochu slyšet, jinak by iluze byla dokonalá. Nechybí ani dnes populární Start-Stop systém, který vysazuje motor už při dojíždění na křižovatku s vyřazenou rychlostí. To určitě ušetří dalších pár setin litru. A to se hodí, zvlášť když vám ukazatel přestane signalizovat dojezd, jakmile klesne pod 5 kilometrů.

Auto má ale dobře nastavený podvozek, který má sklony zpočátku vzdorovat nedotáčivosti. Celkově působí řízení spíše odtažitě, ale nějaké informace od předních kol se k vám dostanou. Tohle auto by si rozhodně zasloužilo nějakou sportovní variantu, protože podvozek by více výkonu rozhodně zvládl. Problém by s tím neměly ani velice citlivé brzdy, které reagují již na mírné přišlápnutí. Převodovka je dobrá a přesná, ale při rychlejší manipulaci jsem postřehl, že umístění kvaltů je o kousek jinde, než člověk čeká. Občas je prostě pár setin vteřiny trochu hledáte. Navíc ta móda kovových plíšků na řadící páce, očividně práce designéra, který proseděl celý život v ateliéru a nikdy nejezdil s prostydlým nebo naopak od sluníčka rozpáleným vozem. A nebo plánoval, že se majitelé C4 poznají dle svých stigmat. A ještě s jedním ovládacím prvkem jsem měl malý problém, a sice s vespod zploštělým volantem, spíše tedy s jeho kovovými prvky. O jeden z nich se mi totiž povedlo škrábnout, což jsem zrovna nekvitoval s povděkem. Volant je multifunkční, rádio se ovládá na pravém rameni, což mi vyloženě vadí, většina jiných výrobců to má vlevo, takže místo ztlumení písničky si akorát neustále vypínám navigaci. Ta však oproti modelu DS3 zaslouží pochvalu, protože je mnohem lepší než u starších modelů. Jen barva zvolené trasy je buď vybledlá, nebo tmavá, ale takřka vždy oproti okolí nevýrazná.

Mohlo by vás zajímat:  Toyota Yaris GRMN – ostrá, limitovaná a vyprodaná

Závěr

Současná generace C4 už byla zralá na modernizaci a je dobře, že ta byla provedena citelně a bez větších zásahů do vzhledu vozu. Vůz má optimálně nastavenou výbavu. Materiály uvnitř jsou kvalitní, kufr je dostatečně velký a řazení je přesné. Zamrzelo mě však nejisté chování na velmi rozbitých silnicích a málo místa vzadu, zejména na výšku. Do běžného hatchbacku nižší střední třídy by se prostě dospělý člověk vejít měl. Také mi vadil chybějící ukazatel teploty motoru.

Základní cena ( 1.2 PureTech 110 LIVE) 349 900 Kč

Základní cena (1.6 BlueHDi Feel ) 434 900 Kč

Cena testovaného modelu 550 900 Kč

Foto: rajdlstudio.com