TEST Citroën C4 Cactus

TEST Citroën C4 Cactus

Do testu nám tentokrát dorazil opravdu velikou cenou ověnčený hatchback. Citroën C4 Cactus si totiž připsal prvenství jako hatchback roku dle časopisu Top Gear. No dobrá, všichni přece máme tuhle partičku rádi protože jsou neotřelí, jenže víme, že občas rádi a dost přehánějí. Podobné vyznamenání, pokud je míněno vážně, může ukázat nám všem, že ten přehlížený šmudla z kouta je vlastně výborný automobil. Jenže pokud Jeremy, James a Richard měli zrovna jednu ze svých recesistických chvilek a Cactus dobrý nebude, může mu to nakonec v mých očích zlomit vaz. Tak uvidíme, ale hned na začátek předesílám, že to není šmudla z kouta, ale naopak se nyní houpe na vlně popularity, o to těžší start to pro něj bude.

Vzhled

Snad se nedá ani začít něčím jiným než gumovými prvky Airbump. U konkrétního kusu mi vadí jejich béžová barva, k bílé by se hodily černé, ale pokud to pomineme, jde o velmi chytré řešení, které je v městské džugli praktické. Stání blízko u aut či pouličních lamp vás přestane zcela stresovat. Gumové plochy jsou mnohem měkčí, než jsem čekal, a nárazy absorbují dobře. Na ten netradiční tvar předních světel, ty malé štěrbiny nad větší parabolou, na to si už pomalu zvykám. Zatímco u modelu C1 se mi to nijak zvlášť nelíbilo, Cactus vypadá v mých očích mnohem lépe. Líbí se mi jeho celková dotaženost co se vzhledu týče, například linie oken nebo tvar střešních nosičů. A vlastně, na konci týdne se mi Cactus líbí celý, na ten bublinovitý vzhled se prostě rychle zvyká.

Interiér

Netradiční tvar palubní desky působí velmi vlídně a pocitově ještě zvětšuje již tak prostorný interiér. Perfektní je použitý materiál, který by se dobře vyjímal i v modelech DS. Hlavní pozornost na sebe poutá dotykový tablet s trochu rozpačitým ovládáním, kterým se nastavují prakticky všechny doplňkové funkce vozu. Alespoň že pokud jej ovládá spolujezdec, může si o něj opřít ruku. Uprostřed je perfektní přihrádka na smartphone, u které je i konektor USB, tady někdo opravdu přemýšlel, když navrhoval umístění těchto prvků. Ale abych pořád nechválil a nepřechválil, chtělo by to najít něco, co zkritizuju – například absolutně nevzhlednou, do zbytku interiéru vzledově nezapadající a tvarově celkem nepříjemnou řadicí páku. Řazení je ale celkem přesné. Nelíbí se mi ani volant, kterému již nestačí obligátní a zbytečné zploštění ve spodní části, a tak jej má i v té horní. A otravují mě i výdechy klimatizace, jsou tuhé, takže ve snaze je nastavit o kousililínek jinak je přenastavím tak, že foukají do zcela opačné půlky vozu. Spíš se vám podaří je při takovém manévru zcela zavřít. Ale to se určitě časem vyběhá. Jo a abych nezapomněl, nezkoušejte ani hledat stropní madla. Vůbec tu nejsou, jen vzadu najdete háčky na oblečení.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Honda Civic 1.8 i-VTEC Sport

Místa je vpředu dost i pro hlavu, výškově nastavitelné je v tomto voze ovšem jen sedadlo řidiče. Alespoň že jsou obě přední sedadla vyhřívaná, navíc materiál vypadá jako snadno omyvatelný. Ideální pro převážení dětí. Ovšem výhled dozadu nepatří k těm nejvelkorysejším, okno je celkem malé a výhled v zrcátku pak ještě zmenšují zadní opěrky. A když už řešíme ta zadní sedadla, pojďme se jim věnovat podrobněji. Vzadu jsem spokojený, nečekal jsem prostor jako v limuzíně, ale hlavní je, že na rozdíl od běžné C4 se sem vejdu. Tedy hlavně že mám kam dát hlavu. Prostor pro nohy je celkem limitovaný, ale to odpovídá i dané třídě. Ale pozor, v horkém létu zde cestující příliš spokojení nebudou, nemohou si totiž pořadně otevřít okna, neboť zde jsou jen vyklápěčky. To je možná fajn, když máte malé třídveřové městské prdítko, ale v dospělejším hatchbacku to nemá co dělat. Ve výplni zadních dveří jsou i dvě kapsy, jedna velká ve spodní části a jedna menší v té horní, které vypadají jako díry někam do útrob automobilu. Ten největší úložný prostor je pochopitelně v kufru a vejde se tam toho dost. Jen ta nakládací hrana mohla být asi o něco níž. Celkově mi ale interiér, a vlastně trochu i exteriér, připadají, jako by si Cactus chtěl hrát na vysmívaný Fiat Multipla. Jenže až tak geniální zevnitř není, ale alespoň je hezčí zvenku.

Jízda

Cactus je jedno z aut, kterým musíte přijít na chuť. Tak třeba ten posez, ten rozhodně nelze označit slovem ideální. Jenže když s ním přejedete půl republiky, dojde vám, že je vlastně tato pozice docela fajn. Vždyť tohle není žádný supersport s mega výkonem, u kterého byste potřebovali cítit každou drobnou nuanci v jeho chování. Tady prostě sednete, nastartujete a jedete a je vám to všechno tak nějak šumák. K tomu přispívá i výborné odhlučnění motoru. Pokud zrovna nejedete po některé z našich příšerných panelových dálnich, nebudou vaše uši takřka ničím otravovány. A vlastně ani zadní partie vašeho těla, protože Cactus je naladěn celkem měkce. Velmi dobře snáší většinu nerovností na typickém českém tankodromu, snad jen neodbytný pocit, že se vůz vlní, se vám bude vkrádat do mysli. Příjemné, občas si už myslím, že to Francouzi neumí, ale naštěstí ještě stále vyrobí nějaké velmi pohodlné auto.

Mohlo by vás zajímat:  Citroën ukáže v Ženevě modernizované Berlingo

Popravdě, když si přečtu, že pod kapotou je přeplňovaná tříválcová dvanáctistovka, vzruší mne to asi stejně jako Věstonická Venuše. Budoucí generace nejspíše budou takové jako já označovat za zpátečníky, kteří nepochopili přínos downsizingu. Naštěstí nehodlám odsuzovat motor zcela bez vyzkoušení, což je dobře, protože bych se ochudil o jeho nevšední zátah. Vzhledem k váze vozu jsem čekal mnohem horší dynamiku, ale opak je pravdou. Sakra škoda, že na to malém displeji za volantem nenajdete otáčkoměr, to už opravdu zavání návratem někam do 50. let. Jistě, měl by mi stačit prostý ukazatel řazení nahoru a dolu, ale kvůli tomu jsem většinou ošizen o překvapivě příjemný zvuk a velmi dobré pružné zrychlení. I přes to, že Cactus se svým malým motorem nejezdí tempem dýchavičného hlemýždě, je celkem úsporný. Průměrně jsem se po týdnu pohyboval na hodnotě 5,1 litru na 100 kilometrů, když po městě chtěla tahle bodlinatá rostlina zálevku o hodnotě 5,3, na dálnici o desetinu méně a na béžné silnici dokonce pouhých 3,8 litru. Že by proto jméno Cactus? Ten přece také zaléváte jen málo a občas.

Závěr

Ke Cactusu jsem přistupoval zpočátku s velkou nedůvěrou, protože ho všichni chválili a přitom v propagačních materiálech si nepřečtete nic, co by vás posadilo na zadek. Jenže Cactus se prostě musí zažít, abyste pochopili, jak pohodové umí dnes menší benzínové auto být. Cactus například vyniká tak podařenou ergonomičnostíčitelností v chování, že odpadá jakákoliv fáze seznamování a zvykání. Po týdenním testu jsem si připadal, že to ho znám celé čtvrtletí. Takže pokud už to váš současný vůz táhne neúprosně do lisu a vy si stále nemůžete vybrat, čím se začnete přepravovat nyní a v každém interiéru nacházíte nějaké nelogičnosti, zkuste tohoto Francouze, třeba bude tím pravým řešením pro vás. A když si pořídíte přeplňovanou dvanáctistovku, nemusíte se bát toho, že byste byli brzdou provozu. Jen nějaké velké řidičské požitky moc nečekejte, tohle je prostě pohodové auto na přepravu řidiče do cílové destinace a jen v tom exceluje.

Základní cena (1.2 PureTech Live) 329 900 Kč

Cena testovaného modelu 474 400 Kč

Porovnejte parametry vozu Citroën C4 Cactus s konkurencí na Autohled.cz

Foto: David Rajdl (http://rajdlstudio.com)

Komentáře