TEST Ford B-Max 1.0 EcoBoost 100k Titanium – Překvapivý šikula

Automobilka Ford v době, které vládnou malé městské crossovery, vstoupila do boje o zákazníky s miniMPV jménem B-Max. Ačkoliv je vůz již na papíře zajímavou volbou, prodeje zaostávají za původními odhady značky. Dostali jsme možnost vyzkoušet, o co zákazníci přichází.

Po odchodu úspěšného Fordu Fusion se automobilka rozhodla nabídnout zájemcům o nový vůz dané velikosti dvě možnosti – miniMPV B-Max a městský crossover EcoSport. Zatímco druhý jmenovaný na příchod do Evropy stále čeká, B-Max můžete pořídit již od loňského roku. Stojí na základě oblíbeného hatchbacku Fiesta a nabízí unikátní nástupní prostor s posuvnými zadními dveřmi a absencí B-sloupku. Něco podobného konkurence v podobě například Citroënu C3 Picasso nabídnout nedokáže. Přidejte k tomu možnost volby motoru z propracované moderní rodiny EcoBoost a máte takřka neodolatelný výsledek. Jenže zákazníci na to nějak nechtějí slyšet.

Nám se k testu dostavil červený B-Max v nejvyšší výbavě Titanium. Pod jeho kapotou se schovávala slabší varianta přeplňovaného tříválce EcoBoost o objemu 1.0 litru, výkonu rovných 100 koní a točivém momentu 170Nm. Jednotka prostřednictvím pětistupňového manuálu poháněla přední kola. Zmíněný motor získal v roce 2012 titul Mezinárodní motor roku a upřednostňuje železnou konstrukci před oblíbeným hliníkem. Důvodem je až o polovinu kratší čas prohřátí jednotky a tudíž předpokládaná nižší spotřeba, nevýhodou je naopak o něco vyšší váha. Umírněnější konzumaci paliva také zajišťují výfukové rozvody přímo v hlavách válců. Tříválec má vrozeně vyšší vibrace, kterých se Ford zbavil speciálně navrženým nevyváženým setrvačníkem. Tím pádem odpadla nutnost instalace vyvažovacích hřídelí, které spotřebovávají část výkonu motoru.

Rozmáchnutý design

Nemůžu říct, že bych byl zrovna fanoušek současného designového stylu značky Ford, ale po týdenním soužití s B-Maxem mi nějak přestal vadit. Sice mi vzhled vozu nepřirostl k srdci, ale spíše jsem dospěl k jeho pochopení. Dobře totiž ladí s charakterem automobilu. Podobně zvláštně na mě působil i design palubní desky, ale v jejím případě jsem se s ním nesmířil. Je zde totiž funkce podřízená vzhledu a to není zrovna optimální řešení.

Mohlo by vás zajímat: TEST Alfa Romeo Spider

Posed na předních sedačkách není tak vysoký jako u konkurenčních městských crossoverů a spíše se blíží běžnému osobnímu vozu. Přední místa nabízí uspokojivé rozměry a slušné boční vedení, pohodlí na delších cestách proto netrpí. Loketní opěrka umístěná na sedačce řidiče poslouží maximálně vyloženě hubeným postavám. Silnější řidiči pro její použití budou muset nepřirozeně přitlačit ruku k tělu, a proto jsem opěrku odklopil a jezdil bez ní. Vtipným detailem je výklopné sférické zrcátko pro přehled o pasažérech na zadních sedadlech. To se nachází místo klasické schránky na brýle, která se přesunula ke stropu nad řidičovými dveřmi, kde ostatní cestující naleznou madla.

Multifunkční volant má dostatečný rozsah nastavení a uspokojivou tloušťku, přičemž tlačítka na něm umístěná nepřekáží při řízení. Přístrojová deska kombinuje podsvícení bílou a modrou barvou, ale čitelnost tím netrpí. Přehledné analogové ukazatele otáček, rychlosti a stavu palivové nádrže jsou v dnešní době digitalizace vítané. Výstup palubního počítače má sice velice jednoduchou grafiku, ale čitelnost zůstává dobrá.

Vůz byl vybaven nejlevnější verzí příplatkového multimediálního systému Ford SYNC, která postrádá navigaci. Její grafika je navíc velice primitivní, takže působí notně zastarale. Umístění malého displeje v kapličce na vrcholu palubní desky je ale sympatické a funkčnost celého systému bezproblémová. To se ovšem nedá říct o jeho ovládání, které mi přišlo zmatené a vyžadovalo trochu cviku. Konkurence to rozhodně umí lépe… Poslední výtkou k předním místům je nedostatečný počet odkládacích prostor, což zamrzí obzvláště u rodinně zaměřeného vozu.

Mohlo by vás zajímat: TEST Honda Legend

Úžasný je však přístup na zadní sedačky, který je díky absenci B-sloupku a přítomnosti posuvných dveří velice příjemný. Dveře se ovládají relativně zlehka a nedrhnou. Samotný posed vzadu bych pak doporučoval spíše dvěma dospělým osobám nebo třem dětem. Podélně a na výšku je zde prostoru opravdu dostatek, na šířku je ho pak přijatelně. Potěšily mne tři držáky na nápoje, dvanáctivoltová zásuvka a elektrická okna s možností stažení na jeden dotek.

Zadní sedačky jsou sklopné v poměru 60:40 a výsledkem je takřka rovná plocha pro náklad. Pokud potřebujete převážet delší předměty, bude se vám hodit možnost sklopit směrem vpřed i opěradlo spolujezdce. Pokud jsou však opěradla všech sedaček na svých místech, kufr nabízí slušný objem 304 litrů a dvojité dno, které vyrovnává schod nákladové hrany.

Překvapivá jízda

Když se podíváte na rodinně zaměřené vozy kategorie MPV, nevzbuzují ve vás zrovna řidičské choutky a mnoho od nich neočekáváte. To byste se ovšem v případě B-Maxu mýlili, neboť jeho podvozek z Fiesty je velmi schopný. V zatáčkách se sveřepě drží a ani karoserie se nijak výrazně nenaklání. Absence B-sloupku pak překvapivě nevyústila v kroutící se karoserii a povrzávající interiér. Je vidět, že si dal Ford opravdu záležet.

Řízení je na poměry kategorie přesné a není zbytečně přeposilované. Dodává Vám tak potřebnou jistotu, kterou potřebujete k ovládání schopného podvozku. Výhodou je pak slušný výhled vpřed i do stran, výhled šikmo vzad jsem pak shledal akceptovatelným.

Stokoňový tříválec se ukázal být hodný svého mezinárodního titulu, neboť s vozem dokázal velice slušně cvičit a neobtěžoval vibracemi, ani nepříjemným hlukem. Náš test probíhal ve svižnějším tempu, které si vůz doslova užíval. Při vytočení začal do interiéru pronikat hlas motoru, který však zněl velmi příjemně a snad i trochu sportovně. Udávaná kombinovaná spotřeba je 5,1 litru, k čemuž jsme se ani zdaleka nepřiblížili. Námi naměřených 7,3 litru je tak poměrně vysokou hodnotou, ale je potřeba brát v potaz, že jsme využívali potenciálu motoru i podvozku při každé příležitosti. Úsporná jízda by se pak mohla odvděčit hodnotou kolem 6 litrů na 100km. Vliv na naši vyšší spotřebu má pravděpodobně také pouze pětistupňová převodovka, na dálnici by se totiž hodila šestka. Spolupráce s dostupnými pěti stupni je však dobrá díky delší řadící páce, která je krásně po ruce a má dobře vymezené dráhy.

Mohlo by vás zajímat: DS3 Crossback je tříválcová stylovka, za kterou se každý otočí

Přicházíte o hodně…

Pokud jste hledali nějaký menší rodinný vůz a dali jste přednost populárnímu městskému crossoveru, o hodně jste přišli. Ford B-Max má sice k dokonalosti daleko, ale jeho sympatická osobnost si Vás při delším používání získá. Dostatečně výkonný motor, velice schopný podvozek a geniální nástupní prostor jsou hlavními plusy vozu. Ale pokud ještě podobný automobil vybíráte, určitě se zajděte podívat i do salonu k Fordu.

Za laskavé pořízení fotografií testovaného vozu děkujeme panu Bohuslavu Koukalovi (www.kookie.cz)

Základní cena vozu (Ford B-Max Ambiente 1.4 Duratec 90k): 279.990,- Kč s DPH
Základní cena testovaného vozu (Ford B-Max Titanium 1.0 EcoBoost 100k): 369.990,- Kč s DPH
Cena testovaného vozu včetně příplatků: 420.390,- Kč s DPH