Dramatická hudba a auto proskakující skleněnou stěnou. Právě tak začínal krimi seriál Profesionálové, jehož několik epizod si mohli dopřát i diváci socialistické Československé televize. Agenti Bodie a Doyle vždy splnili zadání svého šéfa. A navíc se mohli prohánět ve všech těch skvělých Fordkách ze 70. a 80. let. Nevím jak vám, ale mně v paměti nejvíc utkvěl Ford Capri třetí generace.
Historii Capri jsme se dopodrobna již věnovali, takže teď jen stručně. V roce 1969 přišla na trh první generace, v roce 1974 druhá. O čtyři roky později se představila generace třetí, která má s tou předcházející společnou velkou část karoserie. Vozy nové generace měly lepší aerodynamiku a jiné světlomety. Poprvé se v této generaci objevily také motory se vstřikováním. A i na trojce mohl být balíček úprav X-Pack. Když se po osmnáctileté výrobě nad Capri zavřela voda, loučilo se s hodnotou 1,9 milionu vyrobených vozů.
My tu ale dnes nemáme ani X-Pack, ani 2.8 Injection, ani přeplňovaný Zakspeed, ale Capri 2.3 GT s vidlicovým šestiválcem a klasickým karburátorem. A navíc s třístupňovým automatem. Ale ne, neprotáčejte ještě oči v sloup. I tak jde o skvělý vůz. Automat měl ve voze svoje opodstatnění. Na důchod si vůz totiž koupila jedna starší paní. Dovedete si takovou petrolheadku představit? Jak se v šedesáti letech skládá do dlouhého kupé a jede s ním za vnoučaty? Prostě senzace!
Tohle Capri po předchůdci podědilo základní skelet karoserie s výklopným zadním víkem včetně skla. Jen zvenku bylo podstatně hranatější. Jedním z typických prvků je například rovná linie přední části kapoty (vykousnutí střední části směrem dolů bylo lakováno načerno). Stále tu ale zůstala velmi dlouhá kapota působící dojmem, že tvoří polovinu délky auta. Ta splývavá záď zakončená typickým gumovým spoilerem vypadá skvěle, zvlášť když víte, že tady není spoiler jen na okrasu, ale opravdu plní svou funkci. Ani ten materiál mne nijak neruší, guma tenkrát byla v módě. Při pohledu na siluetu vozu je jasné, že řidič sedí takřka uprostřed auta. A také to, že praktičnost musíte hledat jinde.
Když otevřete velmi dlouhé dveře, je pohodlí nastupování zajištěné. Jen ta klika je zvláštní, že se vlastně zacvakává jen její část. Dostatek prostoru je jen vpředu, vzadu to opravdu pro dlouhány není. Vždyť přece původní myšlenkou Capri je stylová přeprava dvou pasažérů vstříc lepším zítřkům. Za volantem se dobrá pozice, nebo spíše přímo ta ideální, hledá snadno. Sedíte nízko nad zemí a nohy i ruce máte natažené před sebe. Prostě naprosto skvělý posez k ovládání vozu. Jen začít nějakou honičku s podvratným živlem, který ohrožuje Její Veličenstvo a Spojené království. Nad hlavou máte manuální šíbr, už jen aby se jím spolujezdec protáhl a ničemovi prostřelil pneumatiky. Achjo, zase sním, ale to je tím, jak úžasně pohodlné jsou sportovně tvarované sedačky. Není divu, že z přebytečných exemplářů si někteří majitelé vyrobili kancelářské židle. Člověk se v nich hned zasní, jen neusnout. Ale to se snad ve sporťáku ani nedá, ne?
Po otevření rozměrného víka kufru (ano, všechny otevírací části auta jsou prostě obrovské, už to chápete) se díváte do rozlehlého zavazadlového prostoru. Je tedy rozlehlý, ale hodně mělký. Jistá praktičnost tu je, ale spíše v něm převezete obří obraz nebo plochou televizi, než pračku. Pod kapotou (ano, také velkou a dlouhou) vás určitě zarazí jedna věc, a sice, že podběhy jsou velmi tlusté a naopak prostor pro motor připomíná spíše dlouhou nudli. Jinak je kolem motoru ale dost místa, aby se vešel i objemnější agregát. Však také v přídi mohly trůnit i více než třílitrové jednotky.
Tak, zapnu světla na páčce vlevo a můžeme vyrazit. Jízda s automatem je velmi poklidná. Rozhodně vůz nijak nekope při přeřazování, jak mají staré samočinné převodovky ve zvyku. Výjimkou je malé škubnutí při prudkém sešlápnutí plynu a následném podřazení. Řízení jde velmi hladce, jízda je příjemná. Tato konfigurace motoru a převodovky není sice žádným trhačem asfaltu, ale s moderním provozem s elegancí a vyrovnaností. A karburátorový šestiválec vám k tomu zpívá vážně skvěle vytříbeným hlasem.
Řídit Capri bylo dlouho mým snem a konečně jsem si ho mohl splnit. Ale stejně jsem si nakonec nepřipadal jako agent CI5. Něco tomu zkrátka ještě chybělo, možná kazeta se znělkou v přehrávači nebo manuální řazení. Těžko říct, ale určitě to není poslední Capri, které se mi dostalo do spárů.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Capri je srdcová záležitost od školky.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Dá se získat dobře, jen se špatně hledá zachovalý kus.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?
Jezdím s autem jen na srazy a na projížďky.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?
Seznámení s přítelkyní.
Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?
Zatím ne, auto je naprosto v pořádku
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc.
