TEST Honda CR-V

TEST Honda CR-V

Do redakčního testu jsme si tentokrát vzali Hondu CR-V, která nedávno prošla faceliftem. Nyní je pod její kapotou nová vznětová šestnáctistovka, která nahradila starší motor o objemu 2,2 litru.

Vzhled

Musím říci, že zprvu se mi čtvrtá generace typu CR-V nelíbila tolik jako ta předchozí, ale postupně jsem si na ní zvykl. Vtipné je, že totéž se mi stalo už u druhé a třetí generace. Čtvrtá generace se od předchozí liší nižší světlou výškou, ale vyšší celkovou výškou. Mnohem lépe vypadají boční okna, díky opačnému sklonu těch za zadními dveřmi vypadá vůz dynamičtěji. Na první pohled jste si určitě všimli rovné zadní části s poměrně malým zadním oknem. Nyní je tu ovšem facelift, který s sebou přinesl nová přední světla, masku a nárazník. A podle mě se moc povedl, auto omládlo a vypadá lépe než dosud.

Interiér

Co potěší, je velmi široký středový tunel. Díky němu působí CR-V neuvěřitelně útulným dojmem. Když sedíte ve výborných sedačkách s dobrou oporou a máte všechny ovládací prvky po ruce, ani vám nepřijde na mysl, že by někdo mohl umisťovat spínače jinam na méně logická místa. Před sebou máte multifunkční volant, velmi příjemný na pohled i dotek. Je kulatý a věnec má správnou tloušťku. Za ním jsou budíky s přehlednou grafikou. A hodně mne baví ručička, která je připevněná na pohyblivém okruží. Odkládacích prostorů je zde jako tradičně dost. Například ve dveřích k velké kapse a malému kastlíku v madle přibyl ještě další kastlík pod opěrkou, který je při pohledu zvenčí docela skrytý zrakům nenechavců. Přístup k zadním sedadlům je, jako už tradičně u Hondy, vynikající. Zadní dveře se opět otevírají až prakticky do kolma, tedy pokud máte okolo vozu dost místa.

Kufr má doslova obrovské rozměry, vytratily se i neduhy předchozího modelu. Není tu další „patro“, které prakticky nikdy nedrželo ve zvednuté podobě a neustále vám padalo na ruce. Nákladová hrana je mnohem níž, podlaha zavazadlového prostoru je širší a mnohem snadněji sklopíte opěradla zadních sedadel – jediným zatáhnutím za páku na každé straně kufru. Opěradla se nesklopí do roviny, ovšem po složení nevytvoří nepříjemný schod, jen jsou mírně naklopená. Pod podlahou zavazadlového prosoru už nenajdete kempingový stolek, který měly první dvě generace, ale ten nejspíš stejně nikdy nikdo nepoužíval.

Mohlo by vás zajímat:  Škoda Karoq 1.6 TDi DSG – skvělé rodinné SUV

Jízda

Další novinku faceliftu najdeme pod kapotou. Tady přebývá nový motor 1.6 i-DTEC. Jde o vznětový čtyřválec se dvěma turbodmychadly, větším a menším, které má eliminovat pozdější nástup výkonu a točivého momentu a udržovat motor stále v plné síle schopný okamžitě reagovat na povely řidiče. Jde o náhradu za starší 2.2 i-DTEC, který jsem měl velmi rád. S tím se dalo jezdit jako s benzínovým agregátem, vytáčet, podřazovat a on oplácel okamžitými reakcemi. Šestnácistovka nepůsobí až tak živě, jde ale o dobrý motor. Dech rozhodně neztrácí ani v kopci, ani při předjíždění, navíc je velmi tichý a také mnohem ekologočtějšíekonomičtější. Rozhodně má vůz lepší dynamiku než například Nissan X-Trail, který jsme měli v testu nedávno. Jenže i tak mi u CR-V něco chybí. Zatímco druhá generace se na silnici chovala dost těžkopádně, tak ta třetí nasadila laťku velmi vysoko svou ovladatelnosti a chováním. Bál jsem se, jestli si aktuální čtvrtá generace opět nepohorší. A jak je vidět, bál jsem se oprávněně. Automobil se sice stále chová dobře, ale řízení vás nějak méně baví. Je totiž odtažitějšíméně citlivé. Jeho nekomunikativnost asi majitele předchozí generace nepotěší. Je to škoda, protože dobrých, byť trochu nudných přepravníků z bodu A do B je na trhu více. Aby Honda vybočila z průměru, nabízela dříve spolu s Mazdou a Subaru lepší řidičské zážitky. Aktuální CR-V není v tomto ohledu zkrátka tak přesvědčivé, jak by mohlo být. Vliv na to má i agregát s lineárním chodem. Zatímco starší turbodiesel 2.2 mělo cenu vytáčet i při jízdě s ním podřazovat, šestnáctistovka se neprojevuje tak hravě.

Dobrý je výhled z vozu, byť sloupky jsou trochu tlustší. Hned jsem si ale všimnul menšího zadního okna, nicméně mé obavy z horšího zadního výhledu se nepotvrdily. A perfektní jsou i velká zrcátka. Mám rád, když na velkém autě jsou i proporčně odpovídající plácačky, navíc se tak i mnohem lépe manévruje. Ano, já vím, dnes má každé (ano, tohle taky) trochu větší auto na zádi kameru, ale s dobrými zrcátky jí ani nepotřebujete. Navíc je v zrcátkách umístěna i signalizace mrtvých úhlů. Další vychytávkou z výbavy je již z Civicu známé rozpoznávání dopravních značek. A to nejen rychlosti, jako u jiných automobilek, ale všech zákazových značek, které cestou minete. Po městě si CR-V řeklo o 6,8 litru, mimo město pak 6,2 a na dálnici 6,6 litru. Celkový průměr během testu se pohyboval na hodnotě 6,4 litru na 100 kilometrů.

Mohlo by vás zajímat:  Honda odhalila konečnou podobu evropského SUV HR-V

Závěr

Nové CR-V to u mě nemělo už od začátku jednoduché, protože jsem jej měřil přísným srovnávacím okem s nadprůměrnou druhou a vynikající třetí generací. Nakonec ale musím říci, že obstálo velmi dobře. Nový motor funguje výborně ve všech jízdních režimech a drží si velmi přijatelnou spotřebu. V principu se mi sice nelíbí snížení zdvihového objemu, ale v tomto se Honda jen podřizuje době. Prostornost vozu zůstala zachována a vzhled omládl, takže jako celek vůz opět působí velmi konkurenceschopně. A stále je dobrou volbou pro zákazníky toužící po kvalitním rodinném SUV.

Základní cena (2.0 i-VTEC S ) 579 900 Kč

Základní cena (1.6 i-DTEC Comfort ) 644 900 Kč

Cena testovaného modelu 894 800 Kč

Za zapůjčení vozu děkujeme Honda Autocentrum Jan Šmucler s. r. o.

Foto: Mikka

Komentáře