TEST Hyundai H350

TEST Hyundai H350

Znáte to, periferně vidíte v zrcátku velký bílý flek a hned je vám jasné, že pět čísel za vaším nárazníkem je už nalepená dodávka která využije první chvíle, aby vás napůl riskantně předjela. Ne, nechci tady všechny řidiče dodávke házet do jednoho pytle, takže si tentokrát vyzkouším, jak situace na silnici vypadá právě zpoza volantu takové jedné typické bílé typické dodávky.

Vzhled

Hyundai H350 je opravdu velká dodávka. Když se nad vámi trčí obrovská bílá plocha do výšky, připadáte si jako pod billboardem. Ale co, to je pro dodávkáře normální a ti ostatní už tenhle test stejně dávno nečtou. Pojdmě si nový model prohlédnou i ze předu, kde je velmi pěkná maska chadiče ve tvaru šestiúhelníku. S chromem to ale Korejci naštěstí nepřehánějí, takže jako celek působí auto dynamicky a přitom decentně. Zaujmou i LEDky na denní svícení, které se zatím v tomto segmentu tolik neprosadily. A ani prckové se nemusí bát, že nedosáhnou na čelní sklo, až jej na pumpě budou chtít zbavit much, v nárazníku jsou stupačky. Ovšem jinak by si s mouchami měly poradit velké stěrače. Celkově vypadá obrovský van velice dobře a moderně a fakt jsme z jeho pojetí vzhledu příjemně překvapen. Korejcům se podařilo udělat velmi pohlednou velkou dodávku, možná pohlednější, než je většina jejich osobních vozů.

Interiér

V interiéru je mi jasné, že tohle je nejspíš plná palba. Jinak totiž v dodávkách dekor s imitací hliníku a kožené rukojeti ovládacích prvků prakticky nepotkávám. Ale dekorace nebude asi potencionální kupce dodávek zajímat, ty spíš potěší informace o ergonomii. Mno, co takhle začít něčím špatným, třeba ruční brzdou umístěnou až na podlaze, velmi daleko od řidiče, takže se k ní musí dlouhánové hodně sklonit. Úložných protor je v interiéru dostatek a většina z nich má protiskluzový povrch, jen někdy jsou trochu malé. Tím ale výčet chyb prakticky končí, takže začnu naopak chválit. Určitě si pochvalu zaslouží kvalitní plastové díly v interiéru. Pochválit mohu i skvělou přední sedačku s vysokým posezem, která je i odpružená, takže strávit v ní celý den neznamená, že budete večer potřebovat masáž krčních svalů. Opěradlo prostředního sedadla můžete vyklopit a tak získá spolujezdec loketní opěrku s držáky nápojů. Řidič má pak vlastní drobnou loketku na svém sedadle. Volant je sice jen plastový, materiál je ovšem kvalitní a příjemný na dotek. Věěnec je dost velký a má i sportovní bicepsy pro snazší řízení. Budíky jsou hodně velké a přehledné, jen jsou u nich velké prázdné plochy. A pochvalu si aslouží i navigace na palubním infotainmentu. Její mapa je přehlednější, než tomu bývá u bežných osobních Hyundaiů.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Škoda Octavia Combi L&K - vrcholná Octavia

Všechny díly jsou kvalitně slícováné a tváří se, že budou odolávat i hrubšímu zacházení. Odolný je i překryv podlahy tvořený gumovými koberečky se vzorkem pneumatiky. Podlaha však není pod prostřední sedačkou zcela rovná, ale mírně vyvýšená. Možná právě proto se na prostředním místě sedí trochu nepohodlně. A potěšilo mne, že okénka le stahovat až dolů, to nebývá u všech dodávek samozřejmost. Sluníčko vám zase dobře skryjí obří sluneční clony, nad kterými je obrovská police na drobnosti, které tak zůstanou skryty zraku nenechavců. Do hlubokých kapes ve dveřích se vejde i dvoulitrovka s nějakou cukernatou břečkou, kterou řidiči bílých dodávek tak rádi pijí. Je vidět, že interiér zkrátka nenavrhoval nějaký designér v černém roláku nepolíbený praktickým životem. Naopak to dělal někdo s hlavou plnou mozku, takže se mi vnitřek typu H350 líbí snad ze všech Hyundaiů nejvíce.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Kia Optima SW GT-Line 1.7 CRDi

Nákladový prostor je obrovský a dokonce je v něm slyšet ozvěna. To určitě dělá ale absence jakéhokoliv polstrování. Vzhledem k tomu je v něm prakticky všude vidět vedená elektroinstalace. Důležitější však je, že podlaha je opatřená speciálním protiskluzovým povrchem a je tu i dost ok na uchycení nákladu. Nad prostorem kabiny se pak nachází menší úložný prostor, jakási polička, kam se třeba dobře umístí popruhy pro uchycení nákladu či ochranná folie na převoz choulostivějších věcí.

Jízda

Manévrování v úzkých uličkách se bát nemusíte, jednak je z vou perfektní výhled, Hyundai si dále pro řidiče připravil couvací kameru. Ta je umístěná na ramenu trčícím vzadu ze střechy, takže prostor za dodávkou monitoruje opravdu dobře. Její obraz se promítá na velký displej palubního infotainmentu. Vpředu máte pochopitelně v nárazníku parkovací senzory pro snadnější přehled o vzdálenosti překážky od přídě vozu. Ani jedno ale nepotřebujete, pokud jako správný šofér dodávky umíte manévrovat jen „na zrcátka„. Tedy na ta vnější, vnitřní zde není. Je škoda, že nemáte alespoň zrcátko do nákladového prostoru, ale okénko na kontrolu nákladu ano. Ta vnější jsou dostatečně velká s druhým panoramatickým sklíčkem a mají na sobě vypískovaný nápis:“Objects in mirror are closer then they appear.“ Asi se mi budete smát, že podobná věc se hodí tak maximálně pro Američany cpoucí kočky do mikrovlnky, ale vždycky jsem chtěl mít na zrcátku tenhle nápis. Asi kvůli filmu Jurský park, i když toho T-Rexe bych si klidně odpustil. Potěší i startování klasickým klíčkem a ne nějakým módním tlačítkem.

Zvukově asi H350 petrolheada nenadchne, ale mně baví moc. Dokonce by mne hodně bavilo s takovouhle obludou porušovat trochu předpisy, čistě z rebelství. Dvouapůlitrový přeplňovaný diesel se šestnácti ventily umí s dodávkou pracovat dost svižně a nijak vás nebrzdí v rozletu…. pardon, v rozjezdu. Mohl by se sice rychleji hnát do otáček, ale k čemu by to vlastně u dodávky bylo dobré? Navíc si rychlostní limity můžete ohlídat tempomatem. Turbo píská tak jak to chcete slyšet. Podle něj se dá krásně jezdit „na uši“ a otáčkoměr vlastně k životu ani nepotřebujete. Stačí se jen zaposlouchat a hend víte, kdy v kvalitní převodovce změnit kvalt. Pochválit ovšem musím báječně naladěné tlumiče, se kterými se většina českých mizerných komunikací změní v celku přijatelné silnice se snadno strpitelným povrchem. Boční náklony jsou výrazně potlačené, což je u vysokého vozidla zvláště příjemné. Trocha houpavosti ale naštěstí zůstala, takže komfort zcela nevymizel. Vadila mi pak jen chybějící funkce trojbliku, na kterou jsem hodně zvyklý. Skvěle ale fungoval start-stop systém, který většinu lidí rozčiluje. Také Lane Assist funguje výborně, jen jeho zvuk je dost netypický. Jako celek je vůz neuvěřitelně pohodový a jako dodávka funguje naprosto úchvatně.

Mohlo by vás zajímat:  Test Mazdy CX-60 2.5 e-Skyactiv PHEV – rozpačité čekání na šestiválec

Závěr

A abych se vrátil k úvodu, tak ono to v dodávce vážně trochu svádí k tomu typickému chování. Díky tomu, že sedíte výš, máte o situaci vpředu mnohem lepší rozhled než osobní vozy, vítě dřív kdy bude skulina k předjetí a tak už se na manévr pomalu chystáte. Čímž ovšem rozhodně špatné řízení nehodlám omlouvat, natož obhajovat, špatné to je i tak. Jen teď už vím, co k tomu všechny řidiče svádí, zvlášť když si v nějakém voze připadáte hned napoprvé jako doma, což je případ H350. A Hyundai nezbývá než zatleskat, hned napoprvé to s velkou dodávkou zvládli na výbornou.