TEST Hyundai i20 Coupe

TEST Hyundai i20 Coupe

Hyundai nám ukázal, že také umí vyrobit malé městské módní auto do města. Sico to hned napoprvé není dokonalé, ale rozhodně se vyplatí o něm uvažovat.

Vzhled

Když přicházíte k vozu ze zadoboku, řeknete si:“hmm, celkem hezkej novej Opel.“ Tedy, nejspíš neřeknete, normální člověk tyto přízemnosti neřeší, nadšenec do aut zase neřeší Hyundai ani Opel a znalec aut to prostě pozná. Faktem ale je, že tvar C-sloupku vozy z Rüsselsheimu opravdu výrazně připomíná. Ale ta jeho silueta je opravdu povedená. Na tak líbivé tvary si budu muset u korejských vozů zvyknout, ale je dobře, že se z fáze, že vypadají jinak, posunují do fáze, že vypadají dobře. U Coupe mi celkem sedí ta nízká přední část, vůz s ní vypadá dynamičtěji, což u téhle karosářské verze je rozhodně plus. A také ta malá zrcátka pasují k dynamičtějšímu vzhledu.

Interiér

Opět tu máme takové moderní řešení na oko, horní část palubky a okolo budíků, to je měkčenný plast. Zato spodek, kde hrozí dotyk koleny, je tvrdý jako kámen, byť precizně slícovaný. Spíš bych ale výrobcům odpustil to šetření, kdyby bylo v místech, kde není potřeba. Je to ale vina zákaznků, zkoušejí plasty jen v horní části a ne tam, kde se pak skutečně dotýkají v bežném životě. No nic, tohle ale neměla být kritika i20, ale bežných dnešních automobilů obecně, tak pojďme dál. Celkem spokojený jsem byl se sedadly. Jistě, tvarování nebylo tak přísně anatomické, ale tohle není sportovní model. Takže mu odpustím i nedostatečnou oporu v oblasti ramen. Mnohem důležitější je, že mají hezký vzorek a vypadají dobře. A vůbec nejdůležitější je, že se v nich snadno najde dobrý posez, jen je kvůli té nižší střeše strop dost blízko. Potěší i vyhřívaný volant, naopak mi chyběla v konkrétním voze navigace. A také zamrzela páka ruční brzdy z obyčejného plastu, myslím, že kožené obšití by ke kupé lépe sedělo. Budíky jsou velké a přehledné, kousek vedle je ale zamykací tlačítko, které vám opět v noci vypálí svou diodou oči.

Mohlo by vás zajímat:  Český trh - Novinky 39. týdne

Zavazadlový prostor je celkem malý a mělký, ale to v daném segmetu čekáte a nejedná se o výrazný problém. Horší jsou zadní sedačky, které jsou tady asi opravdu jen proto, aby se to dalo říct. Prakticky využitelné tedy nejsou rozhodně. Třeba při nastupování musíte dát pozor, jinak ulomíte rameno na B-sloupku, které podává cestujícím vpředu bezpečnostní pás blíže k jejich rukám. Vida, to trochu připomíná Mercedes C126, ale opravdu jen trochu. U korejského vozu se totiž rameno nesklopí automaticky, takže ho dříve či později doopravdy ulomíte.

Jízda

Minule jsme v testu měli běžnou i20 ze vznětovým motorem a příliš mne nenadchla. To benzínovou mohu ohodnotit mnohem lépe. Čtrnáctistovka je krásně tichá a na malý vůz dostatečně pružná. Když o tom přemýším, tak možná až moc tichá, trochu slušného zvuku by jí neuškodilo. Ten odpich bude do města tak akorát stačit. A díky skvěle nastavenému komfortnímu podvozku se nemusíte bát vystrčit nos na rozdrncané okresky. Tam to ale chce trochu práce s krásnou a ergonomickou řadičkou, abyste mohli využít potenciál motoru naplno. Řazení jde plynule, bez zadrhávání, liché dráhy jsou navíc příjemně krátké. Auto působí při jízdě stejně dobře, jako běžná pětidveřová verze, možná snad dokonce o něco lépe. Hlavní plus ale spatřuji v zážehovém čtyřválci. Pokud můžete, vyhněte se vznětovým jednotkám a kupujte si benzínová auta. Mnohem příjemněji se s nimi žije.

Závěr

Tak vida, možná se konečně zbavím nálepky odpůrce korejské automobilky. Hyundai i20 Coupé na mě působil velmi dobře. Jistě, není to dokonalé auto, na druhou stranu, pokud pomineme Scoupe, které přeci jen patřilo do jiného segmentu, tak je tohle první pokus automobilky o stylové malé auto. A na první pokus to není vůbec špatné. Pokud totiž kouknete do článku, nevyčetl jsem mu nic zásadního, jen pár drobností.

Porovnejte parametry vozu Hyundai i20 s konkurencí na Autohled.cz

Komentáře