TEST Hyundai i30 Turbo

TEST Hyundai i30 Turbo

Tak nám v redakční garáži zaparkoval Hyundai i30 Turbo. Ne, nespletli jste se a neotevřeli jste archivní článek z osmdesátých let, opravdu se jmenuje Turbo. A co se tenkrát jmenovalo Turbo, to stálo za to – Saab 99900 Turbo, Renault R5 Turbo, Ford Escort RS Turbo, Peugeoty 205405 Turbo 16, Volvo 240 Turbo, BMW 2002 Turbo nebo Porsche 911 Turbo (dobře, to je cool i dnes). Dokáže sebevědomý Hyundai i30 obhájit slovo Turbo i v moderní době, nebo se opět dočkáme hořké pachutě z downsizingu a emisních norem?

Vzhled

Přední část definují stříbrné prvky, zejména velká šestihraná maska chladiče. Pod ní se nachází červený podspoiler naznačující sportovní ambice této verze. Uvidíme, zda je i30 dokáže naplnit. Škoda, že pevnost střechy narušuje velké panoramatické střešní okno. Na bocích pak najdete chromované kliky coby symbol vyšších výbav.

Zádi dominují dvě kulaté koncovky výfuků na bocích. A pozor, jsou pravé, splodiny jimi skutečně proudí z motoru ven. Mezi nimi se pak nachází okrasná imitace difuzoru, která vypadá dobře.. Celkově ale i30 vypadá velice podařeně a ta spousta zdobných prvků jí dodává šmrc. Na mne je celkový tvar vozu s mnoha křivkami a prolisy možná trochu komplikovaný, ale já sem stará konzerva. Patvary teď frčí a Hyundai se s modelem i30 veze na módní vlně, takže většině lidí připadá trendy. A nenechte se zmást fotkami, námi testovaná i30 Turbo není černá, ale velmi tmavě šedá.

Interiér

Sice v první chvíli při nastupování bleskne hlavou stížnost na boční vedení sedáku, přes které se musím přehoupnout, jakmile ale jednou sedím, vím, že sedačky jsou opravdu báječné. Nejenže vypadají už na pohled skvěle, ale i to sezení je v objímajících sportovních opěradlech opravdu dobré. Taková pozice za volantem by mohla spoustě dalších vozů sloužit jako vzor. Přede mnou je velký kulatý multifunkční volant, který se výborně drží. Vedle sebe pak mám řadicí páku s kulatou hlavicí, která se vážně dobře drží. A dobře působí i nula umístěná na přehledných budících s hezkou grafikou dole, to je takové obecné poznávací znamení sportovně laděných vozů a jsem rád, že na něj u Hyundaie nezapomněli.

Mohlo by vás zajímat:  Sportovní nádech kombíku Hyundai i30 N Line sluší, v testu ukázal i řadu dalších předností

Výbava je dostatečná a moc navíc si u téhle i30 vymýšlet nemůžete. Nešťastný jsem ale z palubního infotainmentu. Zapnutí navigace je na první pokus dost složité a vyžaduje specifický postup. Rozhodně jej nelze označit slovem intuitivní. A překvapilo mne, že navigaci nelze ovládat hlasově v češtině, vždyť všude poslouchám, že i30 je české auto. Na tom by tedy měli ještě u Hyundaie zapracovat.

Na zadní straně předních opěradel se nachází síťové přihrádky. Trochu to připomíná autobusy z osmdesátek, ne? Vypadá to, že se i30 chvílemi veze na retro vlně. Zadní sedadla lze sklopit do roviny s podlahou zavazadlového prostoru, takže praktičnost běžné verze si Turbo ponechalo. Najdete tu i síťový program na uchycení drobnějších předmětů. Stejně jako všechny i30, i tady se vyklopí dopředu sedák a na jeho místo se následně položí opěradlo. Celkově vypadá interiér skvěle, materiály rozhodně působí kvalitním dojmem.

Jízda

Model i30 Turbo měl být předzvěstí nové sportovní divize N. Takový předskokan, snad dokonce warm-hatch, který naznačí, na co se budeme moci těšit. Tak co myslíte, bude mít ambice na ostré řezání okresek, nebo se spokojí s předváděním svých okrasných prvků jen na pohled? No, při nastartování (i vypínání) motoru hraje nějaká roztomilá melodie, takže to zpočátku vypadá na tu druhou variantu. Pak ale zkouším řazení a těší mne krátké dráhy. Navíc páka přesně zapadá do svých pozic Vadilo mi jen varovné pípnutí při zařazení zpátečky, ale myslím, že podobná varovná signaliace má zrovna u vozů Hyundai své místo oprávněně. Nezbývá než vyrazit přímo vpřed, což není u přeplňované i30 špatné. Odpich tedy rozhodně má, byť neumí procedit vaše tělo skrze skvělé sedačky.

Mohlo by vás zajímat:  Mitsubishi Eclipse Cross 1.5 TURBO CVT 4WD nakoukli jsme pod pokličku modelovému roku 2020

Jakýkoliv řidičský zážitek ovšem zabije neuvěřitelně přeposilované řízení. Jistě, dá se na to zvyknout, ale sportovní ambice tohoto vozu to limituje. A víte co je také dost zvláštní? Že v interiéru není kontrolka tlaku turbodmychadla. Ne, není to závažný nedostatek, ale když není v autě s Turbem v názvu, kde jinde by sakra měla být? Jízdně už se ale Hyundai tak zahanbit nenechá. Sedí níž než běžná i30 a na silnici působí stabilněji, a to i v ostřejších zatáčkách. Auto si zaklekne na vnější kolo a zarputile se hrne k apexu. Naladění je skvěle vyvážené mezi komfort, tolik potřebný pro české silnice, a tuhost signalizující ostřejší verze. Motor vás vybízí k vyšším otáčkám, ale moc se přemluvit nenechte, pokud ručička mine hodnotu 4000 otáček, už se toho moc neděje. Jako věšina přeplňovaných motorů, ani tenhle nemá strmou špičku.

Pro manévroání ve městě si hyundai přichystal parkovací kameru, která je schovaná pod zadním znakem a při každém zařazení zpátečky se vyklopí. Díky dobrému poloměru otáčení není ani problém manévrovat.

Závěr

Původně jsem se vlastně z i30 Turbo radoval, že to není další downsizingová moderní škatule. Jenže, objem 1,6 litru není nic moc, s tím hot-hatche začínaly před čtyřiceti lety. Takže dowsizing tu sice je, ale ještě to není žádná hrozná dvanáctistovka, která by nezasluhovala pozornost nadšenců. A abych byl zcela spravedlivý, tohle ani není hot-hatch, nebylo by tedy fér hodnotit jej dle měřítek ostrých nákupních tašek. Tohle je dobrý vůz, celkem svižný a s efektně vylepšeným designem. Asi nebude touhou nadšenců, ale je celkem fajn. A co si budem povídat, fajn auta nám dnes ubývají každým dnem, takže do Nošovic patří jedno velké díky, že nám na silnice poslali nějaký zajímavější vůz.