Test Hyundai Kona N: Když se městské SUV utrhne ze řetězu, dokáže být pořádně divoké

Hyundai Kona je městské SUV s elegantním designem, které byste si jenom těžko představili na závodní dráze. Když si ale tohle auto vezme do parády sportovní divize automobilky, vznikne doslova bestie utržená ze řetězu. A to bez nadsázky. V tu chvíli zapomínám na to, že městská SUV jsou nudná a začínám si užívat necelý týden v autě, o kterém sice nevím, pro koho přesně má být, ale v jednom jsem si jistý – neskutečně mě baví. Čím Hyundai Kona N dokáže zaujmout?

Jasný sportovní ráz

I když se divize Hyundai N a Hyundai Design Center snažili, seč to šlo, pořád je to SUV. Tvar karoserie je prostě dán. Oproti běžné sériové Koně se však jasně vytrácí onen elegantní městský styl a nahrazuje ho dravost a sportovní ráz. Přídi dominují velké vstupy vzduchu, zajímavé LED světlomety, či červené zvýraznění dolní mřížky chladiče.

Výrazně tvarované nárazníky přecházejí do bočních liní, kdy si nelze nevšimnout jak výrazného prolisu N v oblasti konce prahu, stejně jako pořádných devatenáctipalcových kol. V podobném duchu pokračujeme i se zádí. Velký dvoudílný střešní spojler nabídne výrazné trojúhelníkové brzdové světlo, nechybí dvojité koncovky výfuků, opět dominantní velké prvky a výraznější červená linie.

Foto: David Hampl

Jako v závoďáku

Trocha nadsázky neuškodí, Hyundai Kona N má samozřejmě k plnohodnotným závodním speciálům pořádně daleko. Přesto se se vám snaží sportovní charakter vozu předat i v interiéru. Sportovní skořepinová sedadla s výrazným bočním vedením jsou příjemně pohodlná, a přitom tělo i v prudkých průjezdech dobře drží na svém místě. Na eNkovém volantu si všimnete hned několika odlišností, a to především dvou modrých tlačítek a následně jednoho červeného N Grin Shift – to doporučím stisknout raději až ve chvíli, kdy vůz trochu znáte. Použitá kůže, nebo pádla pro manuální řazení beru víceméně jako povinnou samozřejmost.

Když zrak zamíří k voliči převodovky DCT, nelze na něm nespatřit také charakteristické N logo. Ani zde nechybí barevné prošívání, snažící se opět držet sportovně nastavený styl. Ač v interiéru Hyundai Kona N nechybí moderní digitalizace, rozhodně nijak neruší a nedá se říci, že by byla na škodu. A to ať už se jedná o 10,25″ palců velký digitální přístrojový panel, nebo rozměrově stejně velkou dotykovou obrazovkou na středovém panelu.

Foto: David Hampl

Má co nabídnout

Při prvním pohledu se nabízí otázka, zda to nebude další z mnoha aut, kde je sportovnost tvořena jenom pro oko. První minuty v sedadle řidiče mě jasně přesvědčují o tom, že rozhodně ne. Hyundai Kona N má opravdu sportovní duši i parametry na to, abyste si s autem užili zábavu do sytosti. U korejské automobilky je obecně zvykem, že své výbavové prvky nabízí v rámci několika balíčků, a tady je to ještě jednodušší. V podstatě není z čeho vybírat. Možná dobře, jelikož si mnohými neuváženými kombinacemi nelze skvěle připravené a nastavené auto ničím zkazit. Vlastně jediné, co vám Hyundai Kona N umožní si zvolit, v případě že zabrousíte do konfigurátoru, je barva vozu. A proč ne, v tu chvíli získáte pocit, že auto je naladěné a připravené nejlépe, jak to sportovní divize automobilky umí. A umí to dobře.

Mohlo by vás zajímat:  Opel Insignia Sports Tourer - „Nejlepší nerovná se první“

Pod kapotou je připraven zážehový přeplňovaný dvoulitr o výkonu 206 kW, kombinovaný výhradně s osmistupňovým dvojspojkovým automatem. Výkon je přenášen výhradně na přední nápravu s označením N Power Sense, která díky zvýšené tuhosti poskytuje jak přesnou zpětnou odezvu, tak zlepšuje i přenos hnací síly. Auto disponuje elektronicky ovládaným samosvorným diferenciálem N Corner Carving, který rozděluje přenášení výkonu na přední kola a zvyšuje stabilitu i zjednodušuje řízení během ostrého průjezdu zatáčkami. Součástí konstrukce vozu je také elektronicky řízený systém odpružení, který je přizpůsobitelný aktuálním jízdním podmínkám.

Ač se jedná o předokolku, nabídne Hyundai Kona N i několik jízdních režimů uplatnitelných mimo silnici. A to Snow, Deep snow, Mud a Sand. Přiznám se, že jsem neměl potřebu tyto režimy zkoušet. Když už by měla být Kona, a je jedno jestli eNková nebo klasická sériová určená do terénu, tak maximálně na pár stovek metrů polní cesty k chatě.

Foto: David Hampl

Jdeme závodit

Tolik k teorii a jdeme na jízdní dojmy. Tím prvním je po dlouhé době to, že auto konečně zase trochu slyšíte. A zvuk je to příjemný. Zvláště když si modrým tlačítkem na volantu aktivujete „N“ režim při kterém je auto opravdu hodně slyšet – když chcete. Tento jízdní mód umožňuje také detailní, a přesto intuitivní nastavení auta. Na infotainmentu lze pár stisky nastavit jak samotnou intenzitu zvuku výfuku, tak i tuhost řízení, odpružení, chování převodovky či chování motoru. Když chcete z auta vytěžit co nejvíc, jsou režimy SPORT a SPORT+ jasnou volbou. Ještě dodám, že kdo nechce úplně „závodit“, ponechává mu Hyundai Kona N k dispozici i klasické sériové jízdní režimy, tedy Eco, Normal a Sport.

Volič převodovky mám v pozici P, přepínám auto do N módu, na displeji aktivuji Launch control, levou(!) nohou šlapu na brzdu, volím D, prudce sešlapávám plyn, na kolíbce volantu poladím otáčky… a takhle komplikovaně využiji launch control. Až po všech těchto krocích si konečně začnu užívat zvuk auta a po uvolnění brzdy i to, jak dokáže vystřelit kupředu a já tuším, že papírové zrychlení 5,5 s má opravdu ambice posadit mě do sedadla. A to se i děje. Chci to ještě jednou.

Během jízdy nemám moc čas všímat si, co vše vidím na přístrojovce nebo infotainmentu. Hyundai Kona N mi však dokáže nabídnout poměrně obsáhlé informace o tom, co mohu při jízdě potřebovat. Ať je to na stupeň přesná teplota oleje nebo motoru, či je to intenzita sešlápnutí plynového pedálu, nebo aktuální využití výkonu či točivého momentu auta. Zajímavě jsem překvapen z vyvinutého brzdného tlaku, který jasně ukazuje, jak velké mám zde rezervy a že rozhodně nebrzdím tak, abych dokázal využít jejich potenciál. I když sešlápnu brzdový pedál prudčeji, ukazatel mi naznačí, že to bylo pořád víceméně jen polechtání. Toho obratem využívám a vím, že můžu jít na brzdy klidně o dost později.

Mohlo by vás zajímat:  TEST BMW 320d Modern Line - Nejlepší z nejlepších
Foto: David Hampl

Zkouším, co auto dokáže a kde má své hranice. S každým dnem vím, jak posouvám své limity, stále v bezpečných mezích. A o co více posouvám limity své, o to více narážím na limity, které Hyundai Kona N má. Špatného slova rozhodně nemůžu říct na motor či převodovku. Vše funguje naprosto dokonale, tak jak potřebuji i v případě, když auto nechám, ať řadí automat. Při opravdu hodně ostré jízdě se však jako mírně limitující jeví charakteristika karoserie. Prostě, je to SUV, má své rozměry, a tak se mohou objevit mírnější náklony. Nutno ale říct, že už musíte jet opravdu na hranici. Stejně tak může trochu překvapit zavlnění zádi, při prudkém brzdění. Jednoduše dojde k přesunu hmotnosti směrem vpřed, zadní kola se odlehčí a záď může trochu odstřelovat. Opět se ale bavíme při opravdu ostré jízdě na hraně. Jinak auto sedí jako přibité, výborně fungují brzdy, vůz dokonale sedí v zatáčkách a je připraven z ní opět vyrazit. Jízda na okreskách se stává neskutečnou zábavou, ale vzhledem tuhému naladění podvozku, který prospěje jízdě, nepočítejte s nějakým velkým komfortem a jízdou jako na obláčku, který vám pomůže přežehlit jakoukoliv nerovnost. I tu nejmenší v autě ucítíte, pokud z něho chcete vymáčknout maximum.

A komu by opravdu dostatečný výkon v „N“ režimu byl pořád málo, má tu ono červené tlačítko N Grin Shift. To krátkodobě, na 20 sekund vyšponuje výkon na úplné maximum, jaké lze jenom z auta dostat. Na displeji se zobrazí dvacetisekundový odpočet, během kterého lze z auta opravdu vymáčknout vše, co se dá.

Pro koho jsi?

Po necelém týdnu auto vracím a při cestě do autosalonu začínám přemýšlet i trochu prakticky. Pro koho vlastně Hyundai Kona N je? Pár desítek kilometrů na dálnici mě utvrzuje v tom, že i nejkomfortnější režim je pořád značně tvrdý a na nějaké delší rodinné cestování tohle auto určitě nebude. Je tedy na zábavu a tento atribut splňuje více než dobře. Kladu si však otázku, zda bych v takovém případě bral opravdu Konu, tedy SUV s určitými limity kvůli karoserii a nesáhl radši po Hyundai i30 N. Otázky ponechám nezodpovězeny, na posledních kilometrech si ještě naposledy užiji vlastnosti auta a se slzou v oku ho vracím. I takový dojem může v člověku zanechat městské SUVéčko, když se utrhne ze řetězu.cc

Zdroj: Autorský text

Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / David Hampl

O David Hampl

V případě kontaktu využijte email: hampl@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora