TEST Kia Picanto – Městský sprinter

TEST Kia Picanto - Městský sprinter

„V čem nová generace minivozu Kia Picanto vyniká natolik nad konkurencí, že po pár měsících prodeje neohroženě vládne právě svému segmentu? Je klíčem úspěchu bohatá výbava, vnitřní prostor a úsporné motory?“ Přesně takové otázky jsem si kladl od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že právě tento automobil se stane mým týdenním společníkem.

Ono se ostatně není vůbec čemu divit, že zrovna právě Picanto zastínilo všechny své donedávna úspěšnější konkurenty. Námi testovaná verze byla oděna do slušivého světlého kabátku, na kterém vynikly atraktivní tvary karoserie. Té dominuje především mohutná přední část vozu, jejímž hlavním úkolem je opticky rozšířit poměrně úzký vůz. Ostatně nebýt právě této vlastnosti, mysleli bychom si, že se koukáme na vůz o kategorii výš. Do správného segmentu nás však opět pošle délka vozu 3,6 metru.

A přestože se jedná o tu nejzákladnější kategorii aut, není Kia Picanto pouhou hromádkou jednoduše vylisovaných plechů. Od prvního pohledu vidíme současnou designérskou školu automobilky, čehož je důkazem typicky hranatá maska chladiče, velké světlomety a přední nárazník s velkým lichoběžníkovým otvorem a světly pro denní svícení. Ty mohou být za příplatek vyměněny za mlhové světlomety. Bočním partiím vévodí výrazný prolis táhnoucí se od předního blatníku, až k hraně víka zavazadlového prostoru. Cestou přibral zadní světlomety, které jsou tak složeny z ostrých hran a částečně vystupují do boků karoserie. Jako celek působí auto velmi atraktivním a vyváženým dojmem. Ten je bohužel trochu pokažen malými plechovými koly. To je však daň za vybraný stupeň výbavy a cenu.

Při pohledu do interiéru byste jen stěží věřili tomu, že se koukáte na tu nejmenší třídu vozů na trhu. Vše od volantu až po sedačky připomíná spíše segment B. Tento dojem je navíc podtržen dospěle vyhlížející palubní deskou, které musel od přílišné strohosti pomoci stříbrný dekor, jež se zabydlel také na dvouramenném volantu. Ten skvěle padne do ruky a díky velkému otvoru v jeho horní polovině nic nebrání pohodlnému čtení údajů na přístrojovém štítu. Na něm se vedle rychloměru optimisticky cejchovaném do 200km/h nachází také otáčkoměr, ukazatel palivové nádrže a především palubní počítač.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Citroën DS3 1.6 THP 155

Ten trochu překvapivě nabízí celou škálu údajů. Od okamžité, průměrné spotřeby paliva od vynulování, průměrné spotřeby od posledního natankování, dojezdu, až po ECO mód. Ten řidiči ukazuje, kdy je vhodné přeřadit. Jedinou jeho slabou stránkou je neergonomické ovládání pomocí jednoduché tyčinky umístěné přímo za volantem.

Naopak ovládaní klimatizace a rádia je přímo uprostřed palubní desky a hledání oblíbené stanice řidiče příliš nevyrušuje. Příjemným doplňkem je pak schopnost přehrávat soubory ve formátu MP3 uložené na kompaktních discích. Ve vyšších stupních výbav je rádio doplněno o vstupy AUX a USB.

Interiér však není jen a pouze o palubním počítači, ale především o prostoru, pohodlí a rozumném počtu odkládacích ploch. Ta největší se tradičně nachází přímo před spolujezdcem. Na většinu drobností pak většinou využijete otevřenou přihrádku umístěnou před řadicí pákou, která může být zároveň držákem dvou láhví. To pokud Vám nebude stačit prostor ve výplni dveří.

Jedním z neduhů (anebo spíše logickou vlastností) minivozů je spíše symbolický zavazadlový prostor. Ani v tomto případě se nedočkáme změny, pro zavazadla je vyhrazeno rovných 200 litrů. Úložný prostor se pak sklopením zadních sedaček dá zvětšit až na hodnotu 870l. Přesto jsou tyto hodnoty na každodenní jízdy po městech spojené s nakupováním a vozením děti do škol více než dostatečné.

Vraťme se ale zpátky k prostoru a pohodlí. Pasažéři na předních sedačkách pocitem stísněnosti rozhodně trpět nebudou. Pouze v příčném směru je prostor spíše průměrný. Zde se tak projevuje daň za příliš úzkou karoserii. Na zadních sedačkách už to tak veselé není. Technické specifikace hovoří o místě pro tři cestující. Praxe naopak mluví o maximálním osazení dvěma dospělými osobami.

Ty si pak budou moci vychutnat dospělý jízdní projev, který nové Picanto nabízí. Podvozek drží v zatáčkách překvapivě dobře a cestující uvítají fakt, že karoserie netrpí přílišným nakláněním. Pouze přejezdy nerovností nejsou silnou stránkou Picanta. To má chuť odskakovat, přesto díky přesnému a lehkému řízení není problém se většině takových nástrah vyhnout. Přesné řízení není vhodné jen pro kličkování mezi výmoly. Skvěle se hodí právě do městského provozu, kde se bude vůz pohybovat nejčastěji. Díky malému poloměru otáčení, příjemně nastavenému posilovači řízení a celkové velikosti vozu, není problém zaparkovat i pro méně zdatné řidiče. Couvání je navíc zpříjemněno o dobrý výhled vzad a čitelné rozměry karoserie.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Mercedes-Benz B 180 CDI DCT - Růže mezi trním

Pod kapotou tohoto městského vozidla se nachází celohliníkový tříválec CVVT o zdvihovém objemu rovný jeden litr s výkonem 51kW (69 koní) při 6200 otáčkách za minutu, s maximální hodnotou točivého momentu 95Nm při 3500 ot/min.

Papírově se tedy může zdát, že půjde o podprůměrný agregát s typickým tříválcovým zvukem, vibracemi pronikajícími do všech částí vozu a absolutní nechutí podávat jakýkoliv sportovní výkon. Opak je pravdou. Přestože se motor nemůže pochlubit výkonnostní rezervou, na běžný městský režim to s přehledem stačí. Motor se nechává rád vytáčet, odměnou je pak pronikavý a překvapivě sportovně znějící zvuk. Vytáčení je navíc nutností pro udržení rychlejšího tempa provozu. K takovému tempu se však příliš nehodí pětistupňová manuální převodovka. Ta sice nabídne přesnou kulisu a solidní rychlost řazení, jejím hlavním neduhem je poměrně dlouhé odstupňování, které v kombinaci s daným motorem nutí řidiče až příliš často podřazovat a sledovat otáčky.

Na druhou stranu, ať už se snažíte jezdit na krev nebo naopak klidně, vždy Vás potěší slušná hodnota průměrné spotřeby. Ta se nejčastěji pohybuje okolo 5,5 litru na 100km v kombinovaném režimu. Ve městě si motor vezme přibližně o půl litru víc. Mimo město pak není žádný problém dosáhnout spotřeby začínající číslovou 4. Při dálničním tempu 130km/h točí motor 3800 otáček za minutu a ke svému životu si vezme každých 100 kilometrů 6,5 litrů.

Korejská automobilka Kia se ani s tímto modelem nenechala konkurencí nijak zahanbit a svým zákazníkům namíchala výborný koktejl, jehož hlavními složkami jsou především atraktivní vzhled, skvělé jízdní vlastnosti v kombinaci s lehkým řízením a solidní paletou pohonných jednotek. Třešničkou na dortu je pak pohled do ceníku modelu, kdy zjistíme, že rozumně vybavený vůz s tímto konkrétním motorem pořídíme za částku kolem 200 tisíc korun.

Klady:

  • Dospělý vzhled exteriéru
  • Bohatá vnitřní výbava
  • Prostor na předních sedadlech
  • Agilní pohonná jednotka
  • Jízdní vlastnosti

Zápory:

  • Ovládání palubního počítače
  • Horší manipulace se zavazadly
  • Ztráta výkonu nad 100 km/h

 

Cena testovaného vozu: 218 980 ,- Kč

 

Komentáře