Test Opel Astra Sports Tourer: Rodinné kombi s naftovým tříválcem a devítistupňovým automatem

Přidat na Seznam.cz

Kombík, to je pro řadu rodin jasná volba, pokud hledají nové auto. Možností je na současném trhu několik a patří mezi ně i testovaný Opel Astra Sports Tourer. Má na to obstát v konkurenci, co říkáme na celkem netradiční motorizaci a jaké jsou jeho klady, a co naopak zklamalo? Naše recenze tohoto nejenom praktického vozu napoví.

Design

Ne každý na první pohled rozezná, že Opel Astra prošel faceliftem. Změny jsou oproti předchozí verzi spíše nepatrnější a tak pro běžné oko je současná faceliftovaná verze v podstatě totožná jako předchozí. Na první pohled v podstatě obyčejné kombi, v našem případě v červeném odstínu. Zajímavými prvky, kterými Opel Astra Sports Tourer rozhodně dokáže přitáhnout pozornost, je určitý emotivní, stylový a dynamický design. Povedená je přední, doslova 3D maska chladiče, nebo zadní LED světlomety s motivy křídel, které však už patří do skupiny výbavy na přání.

Foto: David Hampl

V našem případě v podstatě klasická červená dobře korespondovala s použitými černými disky, ale i dalšími černými prvky a liniemi, po celé karoserii vozu. Testovaný Opel Astra Sports Tourer jako by se chtěl vyhnout tomu klasickému designu, kde se to chromem jenom hemží, a raději vsadil na osvědčenou dravější kombinaci červené a černé. A tak jediná místa, kde se to díky chromu lesklo, je samotný znak Opel, nebo drobné obdélníčky na předních klikách, které slouží k odemykání a zamykání vozu, pokud nechceme používat klasický dálkový ovladač a klíček máme někde u sebe v kapse, kabelce…

Interiér

Zatímco z hlediska hodnocení designu exteriéru můžeme říci, že Opel Astra Sports Tourer ukazuje spíše na svou praktičnost, než že by vynikal nějakými designovými výstřelky, tak při pohledu do interiéru se toho už odehrává podstatně více. Prémiový design kombinovaný s pohodlností se zde rozhodně nezapře. A to ať už se usadíte do sedadel vpředu, nebo usednete vzadu, kde cestující ocení dostatek prostoru pro nohy. Příjemně působí dotykový displej, povedeně zapuštěný a nevyčnívající jako by někdo na palubní desku nalepil tablet. Zaujme svou jednoduchostí a určitým důrazem na barvy, což výrazně zjednodušuje orientaci a přístup k tomu, co v danou chvíli chceme a nechceme ovládat.

Foto: David Hampl

Interiér je tvořen převážně měkčenými plasty, nechybí lesklé černé plochy, či téměř všudypřítomná decentní, ale přesto viditelná obšití. V interiéru už není nouze o venku tolik chybějící chrom. Tím je například ohraničena řadicí páka, ozdobný lesklý chromový prvek najdeme ve spodní části volantu, nebo lemuje také zasouvací roletku na středovém panelu, pod kterou se ukrývá držák na nápoje. Při pohledu řidiče jistě upoutá přístrojová deska, tvořená povedeně ze dvou částí, které na sebe skvěle navazují. Zatímco boční části jsou klasicky analogové, tak ve středu najdeme povedenou digitální část, kde už máme bohaté možnosti volby toho, co zde chceme nebo nechceme vidět a zobrazovat.

Mohlo by vás zajímat:  TEST Peugeot Partner

Pokud se budete chtít krásy interiéru nabažit, je vhodné očima nesměřovat dolů. V tu chvíli to totiž vypadá, jako by si designéři dali záležet jenom na tom, co je hned vidět. Když sjedete očima níže, tak v oblasti dveří už vás čekají tvrdé plasty, ale ty stále nejsou nic proti ne úplně povedenému středovému panelu. Jako by tam výraznější ozdobné chromové prvky ani nepatřily, a tlačítko elektronické ručky, to snad bylo jenom odněkud vzato a zakomponováno na místo, bez jakékoliv snahy o to, aby sem jakkoliv elegantně zapadlo. Potenciál pro zlepšení tady určitě je.

Jízdní vlastnosti

Jak jsme zmínili v samotném nadpisu, motorizace testovaného vozu rozhodně překvapila. Náš Opel Astra Sports Tourer měl pod kapotou naftový motor 1.5 CDTI s výkonem 90 kW. Ten se pro potřeby běžné jízdy jevil jako víceméně dostačující, i když s plně naloženým vozem, lidmi i zavazadly, může auto nejenom v kopcích, ale i při potřebě rychlejších předjížděcích manévrů docházet dech. Důležité je také zmínit to, že naftová motorizace je tříválcová, kombinovaná s automatickou, celkem devítistupňovou převodovkou. Kdo by snad chtěl mít řazení ve svých rukou, může přiklonit řadicí páku směrem k sobě a pohybem dopředu a dozadu rychlosti měnit. V případě tohoto devítikvaltu by to ale byla celkem slušná rozcvička.

Foto: David Hampl

Někdy je to ale přece jenom potřeba, zařadit si podle svého citu. Automat se totiž snaží držet motor v nízkých otáčkách, což je někdy opravdu až příliš. Možné plus pokud jde o spotřebu a emise se začíná měnit v nepříjemné zvuky a vibrace, což celkově nastavený komfort během jízdy výrazně snižuje. Při jízdě na dálnici trošku kazil příjemné svezení lehce větší hluk, ale zároveň nešlo o nic, co by se nedalo přežít. Zároveň se však jízda po dálnici nese v příjemném houpavém tempu, na rozdíl od okresek a ostřejších průjezdů zatáčkami, kde si auto není úplně jisté. Na druhou stranu sportovní ráz může navozovat snad jenom kombinace červené a černé, jelikož jinak tohle auto skutečně je spíše na běžnou rodinnou jízdu na výlet, v plynulém tempu, kde se negativa související s naší ostřejší jízdou patrně neobjeví.

Mohlo by vás zajímat:  Mazda 6 Wagon 2.2 Skyactiv-D – rodinné kombi se sportovním charakterem

Výbava a praktičnost

Od rodinného kombi pochopitelně chceme, aby bylo praktické. A to v tomto případě je splněno tak, jak má. I když, přihrádka na telefon by mohla být rozhodně větší, jelikož velikostem některých moderních přístrojů nemusí dostačovat. To je ale z hlediska praktičnosti jediná výtka. Vše velké může jít do kufru a to menší se snadno uloží do dveří, do kastlíku, nebo klidně i do mini kastlíku, který je dostupný v oblasti řidičova levého kolena. Úložný prostor je i v loketní opěrce, kterou však lze otevřít, jenom když není vysunuta směrem k řadicí páce, pro opření lokte. Nejprve je nutné vrátit ji do výchozí pozice a až potom ji otevírat.

Foto: David Hampl

Zaujme i značná pohodlnost, což dokládá i zajímavé tvarování sedadel, ale hlavně jejich variabilita, pokud jde o jejich nastavení. Řidič toho má v rukou opravdu mnoho, co si může nastavit. Samozřejmostí je sklon opěradla, nebo pohyb dopředu a dozadu. Dále je to ale i výška sedadla, samostatné nastavení náklonu přední části sedadla, a k tomu i možnost jeho vytažení směrem dopředu. A potom je tu bederní opěrka s možností nastavení tlaku na záda a její výšky. Těžko se najde někdo, kdo by si nedokázal najít polohu, která mu bude vyhovovat.

Testovaný Opel Astra Sports Tourer v nás stále budil dojem, že zdání často klame. Zvenku auto vypadalo celkem běžně, spodní část interiéru nebyla moc povedená, ale přitom ta sedadla neměla chybu, prostoru bylo všude dost, a o moderní výbavu rozhodně nebyla nouze. A to ať už třeba v našem testovaném modelu připravený indikátor mrtvého úhlu, dostupné třístupňové vyhřívání sedadel, vyhřívání čelního skla, nebo také volantu. Vůz samozřejmě hlídal i jízdní pruhy a v případě najetí na čáru auto poměrně plynule rovnalo zpět do jízdní stopy. Nechybí ale ani tlačítko, kterým jednoduše otevřete zavazadlový prostor přímo z interiéru.

Shrnutí

Na první pohled Opel Astra Sports Tourer svým designem nijak výrazně nevybočuje ze standardu. Na nic si nehraje a je přesně tím, čím má být. Praktickým rodinným kombíkem, s naftou pod kapotou, s poměrně solidními jízdními vlastnostmi, dobrou spotřebou, a když pomineme často příliš nízké otáčky, tak s dobře pracujícím automatem. K tomu se přidává notná dávka pohodlí a kvalitní výbavy, což z Astry dělá přesně to, čím má být. Rodinným kombi, které se mezi konkurencí rozhodně ztrácet nemusí.

Zdroj: Autorský text

Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora
Komentáře
Přidat na Seznam.cz

O David Hampl

V případě kontaktu využijte email: hampl@autozine.cz

Zobrazit více příspěvků autora